Datum narození převzato z opisu textu na náhrobku B. (někdejší Novoměstský hřbitov v Praze ⇒ Dlabač; Olšany I ⇒ Lány 1998); slovníky uvádějí pouze rok, a to 1753. Roz. Leitner, příjmení psáno též Laufner, Leufner, Leidner, Leittner, křest. jméno také ve tvaru Catharina, Catterina, Nina. – Po smrti rodičů ji adoptoval manžel nejstarší nevlastní sestry Ph. E. Schindler, ředitel vídeňské dvorní porcelánky. Poskytl jí vzdělání a podpořil začátky její pěvecké kariéry. Jeho dvě dcery se také staly zpěvačkami. Sopranistka Marianne (Maria Anna) Antonia, provdaná za dvorního herce J. Langa, zpočátku působící v italské opeře ve Vídni i v zahraničí, byla 1778 získána pro singspielový soubor vídeňského divadla Burgtheater, zemřela již v březnu 1779 na zápal plic. Její mladší sestra Anna, provd. Haselbecková, se jako začátečnice stala členkou téhož ansámblu v prosinci 1778 a vystupovala tu, převážně v malých rolích, do karnevalu 1784. Pod jménem Schindler vystupovala B. až do sňatku s hercem a divadelním ředitelem J. B. Bergobzoomem (16. 4. 1777), s nímž měla jedenáct synů.
B. započala svou kariéru ve Vídni jako zpěvačka italské opery v oboru vážných rolí. Debutovala rolí Pirama v tragickém intermezzu J. A. Hasseho Piramo e Tisbe, provedeném na zámku Laxenburg před uzavřenou společností dvora (6. 9. 1770), a jako Elena se představila ve vůbec prvním provedení Gluckovy opery Paride ed Elena (l: R. de Calzabigi, Burgtheater 3. 11. 1770). Jako prima donna společnosti G. Bustelliho zahajovala na počátku října 1771 operní sezonu v pražském Divadle v Kotcích rolí syrské královny Cleonice v Paisiellově opeře Demetrio pod vedením kapelníka A. Ferradiniho. V angažmá u Bustelliho setrvala až do karnevalu 1773, kdy zpívala roli Mandane v další Paisiellově opeře Artaserse. Bustelliho dramaturgie přinesla v tomto období také vůbec první provedení opery Demofoonte, komponované na text → P. Metastasia pražským skladatelem J. A. Koželuchem (27/28. 12. 1771), v níž B. ztvárnila hlavní ženskou postavu Dirceu. Na podzim 1772 se k pražské společnosti jako seconda donna připojila i B. neteř Marianne, kterou B. údajně ve zpěvu pedagogicky vedla.
Od října 1773 hostovala B. spolu s Mariannou v Benátkách. Představily se v operách Ricimero (h: G. B. Borghi, 23. 11. 1773), Ipermestra (h: J. G. Naumann, l: Metastasio, 23.12.), v Myslivečkově La clemenza di Tito [Velkomyslnost Titova, vůbec první provedení, leden 1774] a Narbale (h: F. Bertoni, jaro 1774). Po úspěchu v Itálii bylo oběma nabízeno angažmá v různých divadlech. B. následně vystupovala v Londýně, kde společně s V. Rauzzinim (Mozartův první Cecilio v opeře Lucio Silla, Milán 1772) vystoupila v titulní ženské roli přepracované verze intermezza Piramo e Tisbe (h: Rauzzini, King’s Theatre in the Haymarket 16. 3. 1775). 1776–82 pobývala ve Vídni, kde 1776/77 krátce vedla vlastní společnost pro operu seria (Piramo e Tisbe, h: Rauzzini, Divadlo u Korutanské brány 28. 12. 1776; v této verzi intermezza vystoupila také 1782 v Braunschweigu a 1785 v Brně), a v dubnu 1777 se zde provdala. 1782 nastoupila jako prima donna do nově ustavené vévodské dvorní operní společnosti v Braunschweigu, kterou vedli M. Patrassi a L. Simoni, někdejší členové Bustelliho společnosti. K jejím úspěšným rolím zde patřila Rosina v Anfossiho opeře La vera costanza [Opravdová stálost]. Manžel, který tehdy opustil vídeňské angažmá, B. doprovázel. Záhy se však oba přesunuli do Prahy, odkud přišla nabídka K. Wahra, jenž v dubnu 1783 zahajoval provoz v nově postaveném Nosticově divadle. V německy provozovaném zpěvoherním pořadu B., doposud zpívající pouze italsky, debutovala rolí Kalliste (P. Guglielmi: Robert und Kalliste) a pravděpodobně účinkovala i v nově nastudovaných singspielech J. A. Bendy Romeo und Julie a W. A. Mozarta Die Entführung aus dem Serail [Únos ze serailu]. Po rozpuštění Wahrovy společnosti 1784 odešla B. do Brna spolu s manželem, který převzal vedení tamního městského divadla na Zelném trhu, a působila jako zpěvačka v jeho společnosti. 1788 bylo Bergobzoomovo brněnské ředitelské období pro finanční spor s městskou radou předčasně ukončeno a po návratu do Prahy B. téhož roku zemřela na „horkou nemoc“.
B. byla sopranistkou a mezzosopranistkou s příjemným, jasným a čistým hlasem velkého rozsahu, s pohledným zevnějškem, výraznou mimikou a citem; její výkony byly oceňovány pro výrazný dramatický přednes a herecké zvládnutí vážných rolí. I když nebyla Italka rodem, v operních společnostech zaujala přední pozici a své pěvecké dovednosti také předávala neteři Marianně. Jako prima donna Bustelliho pražské opery byla chválena pro svůj něžný a dojímavý hlas, ale také kritizována pro nedostatečnou znalost italštiny, která omezovala její přednesové možnosti zvláště v recitativech. Pěvecky i jazykově se posléze zdokonalila během italského pobytu. V její další kariéře sehrál negativní roli protiklad specializace na pěveckou techniku opery seria a provozní praxe, která ji donutila přejít na jazykově a druhově odlišný repertoár. V Braunschweigu zpívala už i komické role a po návratu do Prahy, kdy se očekávalo, že výrazně posílí Wahrův singspielový ansámbl, přešla na německý repertoár, kde její výkon ovlivnil nedostatek příslušného pěveckého a hereckého školení. Účinkování v singspielech přinášelo spolu s odlišným jevištním jazykem také zcela jiné nároky na herecký projev a zde se B. potýkala s velkými obtížemi. Deklamovala příliš tiše, nesrozumitelně a pomalu, s nepřirozenými pauzami, gestikulací a vídeňským dialektem. Oporou souboru se tak zřejmě nestala a kritika konstatovala, že v její pěvecké kariéře nastal zlom. Ztratila prý hlas zároveň se změnou jména, kdy vynikající italská pěvkyně Schindlerová přestala existovat. Tehdy už B. neměla ani svůj původní hlasový rozsah a klesla na úroveň průměrné zpěvačky, u níž bylo možno rozpoznat jen dobrou metodu. Závěrečné brněnské období pravděpodobně žádnou změnu k lepšímu nepřineslo. Předčasný konec kariéry B. byl jistě ovlivněn i vyčerpáním z četných těhotenství a porodů.
Prameny a literatura
Libreta ⇒ Kneidl, ⇒ Křimice, ⇒ Dokoupil, ⇒ Sehnal, č. 70 (Piramo e Tisbe, Vienna nel carnovale 1777), ⇒ Sartori, ⇒ Meyer 2/XXIII, s. 57–62 (Piramo e Tisbe, London 1775; Brunsvic 1782). • Nesign.: Schreiben des Grafen von C.** an –, Neue Litteratur 1772, s. 172–175; Nachrichten von den vorzüglichsten Theatern der übrigen k. k. Erbländer, Theatral-Neuigkeiten (Wien) 1773, s. 178–179; Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1, 1774, díl 2, s. 154–156, díl 3, s. 92; Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 114; Allgemeiner Theater Allmanach (Wien) 1782, s. 151; Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 5, 1782, s. 223; 7, 1784, s. 195–196; Magazin der Musik (Hamburg) 1783/84, s. 370–374; Fortsetzung des Fragments der Geschichte der Wiener Schaubühne, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1779, část 9, s. 11; Karakteristik der Mitglieder der Nazionalschaubühne in Prag, 1784,část 22, s. 34n.; Brünner Musen- und Theater-Almanach, fürs Jahr 1786, Brünn [1785]; GTK 1783, s. 182; 1787, s. 51; 1788, s. 177; Theaterspiegel aller Trauer- Schau- Lust- Sing- und Nachspielen, Balleten und Nebenvorstellungen welche auf dem kön. Brünner städtischen Theater vom 2ten November 1786 bis Ende Karneval den 5ten Hornung 1788 aufgeführt worden sind, Brünn 1788, s. 10, 33; J. Lange: Biographie des Joseph Lange, k.k. Hofschauspielers, Wien 1808; D’Elvert 1852, s. 91n.; TeuberI 1883, s.331–335; TeuberII 1885, s. 20, 103, 113–120, 132, 252, 341; T. Wiel: I Teatri Musicali Veneziani del Settecento, Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 295, 299–301; K. Vetterl: Bohumír Rieger a jeho doba, Časopis Matice moravské (Brno) 53, 1929, s. 72n.; G. Gugitz: Die Totenprotokolle der Stadt Wien als Quelle zur Wiener Theatergeschichte, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1953/54, Wien 1958, s. 118; O. Michtner: Das alte Burgtheater als Opernbühne, Wien 1970, s. 41–105, 117–121; E. Grossegger:Theater, Feste und Feiern zur Zeit Maria Theresias 1742–1776, Wien 1987, s. 284n.; J. Lány: Olšanské hřbitovy, 3., dopl. vyd. Praha 1998, s. 19, 79. • DEUM, Dlabač, Gallerie, Grove, Grove O, Kosch Th, Kutsch, MGG, ODS, Reden-Esbeck, Verti
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 53–55
