Příjmením psán též Drayer, Drejer, nazýván detto il Todeschino, Tedeschino, di Firenze. – Kastrát-altista německého původu, pravděpodobně syn tenoristy Johanna Conrada D., který kolem 1700 působil v hamburském operním divadle. Ve dvacátých letech 18. stol. vystupoval D. jako zpěvák v řadě italských měst (Recanati, Řím, Lucca, Florencie, Benátky), v Braunschweigu a ve Vratislavi u impresária L. Wussina (1726/27), pro jehož operní společnost zkomponoval oratorium Christo nell Orto [Kristus na hoře Olivetské]. 1727/28 zde společně se S. Burigottim operní společnost vedl a jako zpěvák v ní zůstal do 1730. 1730/31 působil v Praze, poté pobýval v Moskvě a Petrohradě jako zpěvák carské kapely (1731–33). Odtud cestoval přes Vídeň a Drážďany zpět do Florencie, kde 1737 zpíval titulní roli v opeře Temistocle od G. Chinzera (l: P. Metastasio). Téhož roku zanechal divadelní kariéry, vstoupil do řádu Ordine dei Servi di Maria, sloužil jako kapelník ve florentském kostele sv. Annunziaty (od 31. 1. 1739) a komponoval duchovní hudbu.
Během nedlouhého pobytu v Praze 1730/31 byl členem společnosti A. Denzia ve Šporkově divadle, kde se podílel na provedení oper A. Vivaldiho Agrippo (v titulní roli, podzim 1730) a Alvilda regina de Goti [Alvilda, královna Gótů] (jako Alfo, jaro 1731). Zpíval zde i další role v pasticciích (Attalo, La verità nell’inganno [Pravda vyjevená lstí]; Lutezio, Penelope la casta [Cudná Penelopa]; Gualtiero, La Griselda) a v operách A. Bioniho Adone (titulní role) a T. Albinoniho Didone (Enea). Komponoval intermezza (Vespetta und Velasco, Vratislav 1728, v Praze hráno na jaře 1731 s názvem L’amante per fame [Milencem z nouze] spolu s Albinoniho operou Didone) a árie, vkládané do inscenovaných oper.
Z jeho ostatních skladeb jsou dochovány církevní kompozice (mše, ofertoria, introity, Miserere a 4 voci con organo, 1757, a kompozice Il ponte a S. Trinità in tempo d’estate pro tři hlasy s instrumentálním doprovodem.
Prameny a literatura
Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3192, přív. 3: L’amante per fame, Praga 1731(⇒ Křimice), evidence dalších libret ⇒ Kneidl, ⇒ Freeman, ⇒ Sartori. • T. Wiel: I Teatri Musicali Veneziani del Settecento, Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 74n., 81n.; M. Schlesinger: Geschichte des Breslauer Theaters I, Berlin 1898, s. 20–22; H. H. Borcherdt: Geschichte der italienischen Oper in Breslau, Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens (Breslau) 44, 1910, s. 27, 29, 31–33, 46–48; C. Fedeli: La cappella musicale della Ss Annunziata di Firenze, Siena 1911, s. 242; R.-A. Mooser: Annales de la musique et des musiciens en Russie au XVIIIe siècle I, Genève 1948, s. 86–90; R. Brockpähler: Handbuch zur Geschichte der Barockoper in Deutschland, Emsdetten 1964, s. 100, 102; M. Skalická: Die Sänger der italienischen Oper in Prag 1724–1735, De musica disputationes Pragenses, ed. R. Smetana, sv. 2, Praha 1974, s. 159n.; D. E. Freeman: The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague, Stuyvesant (N.Y.) 1992, s. 87n., 135n., 167, 311–313. • Grove, Meyer, MGG, Sartori
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 148–149
