Žák F. Sediniho v Miláně, tančil v dětském souboru v Bergamu 1795. Tanečník ve vídeňském Kärtnertortheater 1804–13, kde výstižně podával komické charaktery. Oženil se s kolegyní A. Mantignoni (1813) a oba přešli do Theater in der Leopoldstadt, kde se Rainoldi stal baletním mistrem 1813–30. Poté, 1830–31 a 1837–40, působili společně v Theater in der Josefstadt. Mezitím hostovali např. v Bratislavě 1833, kde dávali Bräutigam in allen Aengsten, Der Teufel in allen Ecken, Arlequin als Spinne, Die Unterhaltung in der Ukraine a Der blöde Ritter. Další angažmá v Opavě 1835, Těšíně 1836, Olomouci 1835 a Badenu 1836. Ve Stavovském divadle v Praze působil Rainoldi se svou ženou 1840–46 jako baletní mistr, poté ještě sám 1852. Z Vídně přenesl populární frašku se zpěvy a tanci Vzpurné ženské v serailu (1840). Na jevišti uplatnil české tance Strašáka, Zákolanskou aj. Z jeho pantomim: Venkovské kratochvíle aneb Tyrolové (1840), Veselý švec aneb Ďábel ve všech koutech (1841), Harlekýn co ďábel, Pierot co strašidlo a slepý muzikant co šrák (1842), Lov na medvědy a Hloupý Petr jakožto rekruta (1842), Rulík z vlasů aneb Slavnost v Hloupětíně (1842), Perseus a Andromeda (1842), Cikáni v černém lese aneb Mílek jakožto holič (1843). Poslední, Die Verwirrung in der Schusterwerkstatt (1852), byla vypískána.
Literatura
A. D.: Rainoldi Paolo in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988 • Brodská, B.: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU 1983 • Tomášek, J. V.: Vlastní životopis, Praha, Orbis 1941
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 273–274
