Vystudoval ČVUT 1912 a pracoval jako stavební inženýr. Od mládí se věnoval studiu zpěvu u A. Heřmana, V. Viktorina a H. Laška. Na FF UK mimořádně studoval dějiny opery, estetiku, instrumentaci. V Brně nastoupil jako operní režisér 1920 a v ND Praha 1921 (trvalé angažmá 1926–44, od 1945 dramaturg opery, 1947–50 vedoucí režisér, 1956–59 dramaturg a operní režisér). Byl zastáncem programové orientace na českou klasickou hudbu. Jako režisér přistupoval k inscenování s důkladnou přípravou, ctěním autorských záměrů a jeho opery byly monumentálně a obřadně koncipované. Pujmanovy široké zájmy sahaly od historie, hudby, filozofie a estetiky k teoretickému studiu pohybu a tance (autor publikace Taneční tvarosloví, Praha, Terpsichora 1941). Jedním z jeho výrazných inscenačních prvků byl pohyb a architektonicky členěný prostor. Byl ovlivněn Dalcrozovým systémem a rozvíjel dál gestický a pohybový projev svých interpretů. Z respektování fyzických možností vycházely i jeho požadavky na funkčnost kostýmů. Mezi vrcholné etapy jeho divadelní činnosti patřila spolupráce s O. Ostrčilem, z níž mj. vzešlo uvedení nekonvenčního baletu ► Fagot a flétna E. F. Buriana, které 1929 režíroval, též upravil např. libreto baletu B. Martinů ► Istar. Významná byla jeho pedagogická činnost, od 1921 na pražské konzervatoři vyučoval mimiku a operní režii, založil zde s O. Ostrčilem Operní studio, 1946–60 byl profesorem operní režie a dramaturgie na AMU (1950–59 vedoucí katedry operní režie a zpěvu). Bohatá byla jeho překladatelská, přednášková a publikační činnost, byl režisérem hudebně dramatických děl v Čs. rozhlase. Nositel Řádu práce 1953, zasloužilý umělec 1958. Manžel spisovatelky Marie Pujmanové.
Literatura
Bartoňková, O.: Ferdinand Pujman, zakladatel české moderní operní režie, disertační práce UJEP, Brno 1972 • O. J.: Pujman Ferdinand in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 271
