Organizačně, dramaturgicky i interpretačně vyhraněný baletní soubor bez vlastní stálé scény založil 1975 Pavel Šmok s Kateřinou Frankovou, Vladimírem Kloubkem a Janem Klárem; dlouholetým dramaturgem souboru byl Vladimír Vašut. PKB působil 1975–80 ve svazku MDP a uváděl samostatné premiéry kratších titulů na scéně divadla Rokoko, 1980 se osamostatnil pod názvem Pražský komorní balet, 1984–86 byl přiřazen k Českému hudebnímu fondu, 1986–89 k Pragokoncertu, řadu jeho činností zajišťovalo SKKS (1985–89), 1989–94 byl součástí Českého uměleckého studia, 1995/96 zařazen pod Divadelní ústav, od 1996 existoval samostatně. Uměleckým vedením navázal na Balet Praha. Na repertoáru Pražského komorního baletu byla kratší, baletu původně neurčená díla zejm. českých skladatelů, tanečně ztvárňovaná se vzácnou a originální krokovou bohatostí, muzikální přesností a citovou naléhavostí. Vedle reprodukované hudby (užívané z finančních i praktických důvodů zájezdové činnosti) byla na repertoár zařazena kvartetní řada (I. a II. smyčcový kvartet L. Janáčka, Americký kvartet, Z mého života), doprovázená předními smyčcovými kvartety (Smetanovo kvarteto, Kociánovo kvarteto, Kvarteto hl. města Prahy, Kubínovo kvarteto). Jevištně uměřené a přesvědčivé herectví a prožitek role byl jedním ze synonym PKB, k dalším patřil mj. výběr originálně humorných a komediálních děl (Záskok, Špásování, Fantóm baletu, Buď fit!, Divertimento D dur W. A. Mozarta, Piccolo Mondo, Stmíváníčko). Autorem většiny choreografií byl P. Šmok a stejně jako hostující choreografové (J. Hartmann, O. Šoth, K. Franková, D. Wiesner, R. North aj.) pracoval s klasickým tancem, obohaceným novodobými technikami, folklorem, sportovními prvky aj. PKB realizoval pravidelně výchovné pořady (Jak se dělá balet, 1975; Pojďte s námi do pohádky, 2000). Získáním státní podpory (1983) se rozšířil počet tanečníků i nově studovaných děl. Prvním večerem byly Sondy 1976 (Bubnová paměť, J. Ježek: Nervy, Pražský karneval B. Smetany, Listy důvěrné aj.), v dalších letech to byly večery: Kontrasty 1977 (Americký kvartet, Pia fraus, Záskok aj.), Baletogramy 1978 (Hirošima, ch. P. Šmok/L. Ogoun; I. smyčcový kvartet L. Janáčka aj.), Kontakty 1983 (Musica slovaca, Z mého života aj.), Listy důvěrné 1984 (Listy důvěrné, Caprichos aj.), Premiéra 85 (Sinfonietta, Buď fit! – ch. B. Polívka aj.), Premiéra 86 (A. Dvořák: Valčíky, ch. K. Franková, Zjasněná noc aj.), Premiéra 88 (A. Dvořák: Večerní písně, ch. J. Kylián aj.). Večer Premiéra 89 byl složen z prací mladých choreografů: K. Frankové, V. Kloubka, B. Roznose, P. Tyce, J. Hartmanna, D. Wiesnera, O. Šotha. Následovaly programy: Premiéra 90 (Strach a geometrie W. Zimmermanna, ch. G. Bohner aj.), Premiéra 91 (Trio g moll aj.), Premiéra 92 (Zápisník zmizelého, Holoubek aj.), Premiéra 93 (mj. Rossiniána; Škatule-škatule, ch. Z. P. Koželuh). 1994 se stal ředitelem Jiří Opěla, uměleckým šéfem a choreografem zůstal P. Šmok. V Premiéře 94 byly uvedeny např. Divertimento D dur W. A. Mozarta, Suita pro smyčce L. Janáčka provedená společně s Pražským komorním orchestrem. V jubilejním roce souboru 1995, se ve večeru Jeden život představily tři generace choreografů: I. Janovcová, P. Zuska a P. Šmok (první část ze Stabat Mater A. Dvořáka). Dále se na repertoár dostaly tituly Piccolo Mondo M. Praetoria (ch. J. Kylián), Seul na písně J. Brela (ch. P. Zuska) a v Premiéře 96 díla V mlhách (ch. P. Zuska), Stoolgame (ch. J. Kylián) aj. Jediným celovečerním titulem PKB se stal balet Z. Matějů Komboloi (1997, ch. P. Zuska), ve stejném roce nastudoval L. Vaculík Janáčkovu Pohádku pro violoncello a klavír. P. Šmok předal 1998 umělecké vedení souboru Liboru Vaculíkovi, který se uvedl svými choreografiemi na hudbu G. Mahlera: Moře plné slz/Písně o mrtvých dětech,Chlapec a smrt/Písně potulného tovaryše a část Písně o zemi/Rozloučení. P. Šmok a K. Dedková-Franková nastudovali Po zarostlém chodníčku a J. Kylián Šest tanců. 1999–2000 soubor název Balet Praha (uměleckým šéfem zůstal L. Vaculík, ředitelem byl jmenován A. Schneider). Premiéra 99 měla na programu Slovanské dvojzpěvy (výběr ze Slovanských tanců a Moravských dvojzpěvů A. Dvořáka, ch. L. Vaculík), houslovou Sonátu L. Janáčka (ch. P. Zuska). K. Dedková-Franková nastudovala Z domoviny a P. Šmok Svatbu (2000); Světové choreografie pro Prahu 2000 (Son Chemin, h. koláž, ch. P. Delacroix; Rock Me Gently, h. koláž, ch. B. Taylor; Sergeant Earle’s Dream, h. anglo-americké lidové písně, ch. Ch. Bruce). Výroční pětadvacátý rok trvání (18. 11. 2000) oslavilo vedení bývalého ansámblu PKB představením Šmokových choreografií Jak se dělá balet, Holoubek, Dvořákovy Stabat Mater a premiérou Hirošimy V. Bukového/A. Pärta (ch. L. Vaculík). Na počátku 2001 z Baletu Praha odešel L. Vaculík. Ansámblu se ujal jeho zakladatel P. Šmok. Prvními interprety PKB byli K. Franková-Dedková, J. Klár a V. Kloubek, postupně šestnáctičlenným souborem prošli např. E. Asterová, P. Beneš, M. Blahoutová, M. Bohatá-Marmazinská, I. Borská, M. Černačová, P. Ďumbala, M. Dvořák, I. Felgrová, L. Holánková, D. Johaníková, J. Kafková-Rajnová, I. Kederová, P. Kolář, M. Kopřivová, P. Koželuh, L. Kvaček, L. Ovsová, P. Plšek, M. Plzáková, L. Rajn, K. Rejmanová-Benešová, B. Roznos, D. Slabý, P. Straka, J. Szabová, R. Šolc, P. Tyc, L. Vidlák, V. Volfová, Š. Vrašťáková, J. Vrátil, R. Vrátil, V. Vrublevská, P. Zuska a další. Za dobu své existence soubor nenašel stálou scénu a jisté zázemí, zkoušel v sále bývalého Komorního divadla v Hybernské ulici, KD Krakov v Bohnicích, ve Státní opeře a v hale na pražském Výstavišti. V Praze vystupoval v Paláci kultury, Stavovském divadle. Uskutečnil stovky zájezdů do velkých i menších měst, podnikl dlouhou řadu reprezentativních zahraničních zájezdů zahrnujících všechny kontinenty. Souboru byla udělena Cena ČLF 1992 za výrazně českou profilaci a úspěšnou reprezentaci v zahraničí, 1993 získal ansámbl Hlavní cenu na celostátní baletní přehlídce TSČR. V roce 2000 měl soubor kolem 14 sólistů.
Literatura
Čech, V.: Oduševnělý projev a profesionalita, Hospodářské noviny 12. 3. 1999 • Česká divadla – Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav 2000 • Holeňová, J.: Pražský komorní balet, Divadelní revue 1994, č. 4 • Machalická, J.: Balet Praha bude od října na dlažbě, Lidové noviny 23. 9. 1999 • Vašut, V.: Pavel Šmok na přeskáčku, Praha, Akropolis 1997
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 264–265
