Absolvoval PedF UK 1955 (tělesná výchova) a TK DAMU 1962 (teorie tance). Tanečník ÚSMV 1954–59, umělecký vedoucí a choreograf skupiny moderního tance VUS UK 1961–69, choreograf v pražském Semaforu 1969–71, šéf baletu a choreograf Liberec 1971–93, souběžně šéf baletu ČST 1984–88. Vynalézavý dramaturg (mj. autor libret většiny svých tanečních a později i pantomimických inscenací v Liberci); nekonvenční choreograf, který hledal nové tvarosloví (např. Shakespearovská suita D. Ellingtona, 1964; Labyrint L. Fišera, 1969 – filmová podoba režiséra P. Weigla získala pod názvem Bludiště moci Prix d’Italia). Slavil úspěchy na řadě jazzových a studentských festivalů (Soluň 1964, Marseille 1965, Lublaň 1967 aj.), kde se o vysokou interpretační úroveň zasloužili posluchači konzervatoří, např. V. Harapes, J. Klár, V. Kloubek, J. Kylián, J. Minařík aj. Jako osobitý choreograf se uplatnil v Liberci, kde uvedl řadu autorských baletních koláží, např. Lidskou komedii (1971, h. Z. Šikola, Z. Lukáš, L. Fišer), Rožmberské obrázky aneb Milostné výjevy z jižních Čech (1972, h. Jar. Krček), Hledání čistého pramene (1973, h. Jar. Krček, M. Varga, P. Eben, V. Kučera), Raport o stavu tohoto světa (1976, h. S. Prokofjev, D. Šostakovič, K. Slavický, I. Stravinskij, L. Fišer, V. Zamazal), Labyrint světa (1987). Ze současných baletů uvedl první provedení Balady o loutkáři (1979), Pantobaletů (1980), Tora (1981), Zákulisí (1984), Caprichos L. Fišera (PKB 1984, Liberec 1986), Commedie dell’arte J. Laburdy, Zásahu (1986), Pohádek o Krakonošovi (1988). V Liberci nastudoval přes 30 baletních titulů, vedle autorských večerů a novinek byl choreografem Carmen G. Bizeta/R. Ščedrina (1974), Pohádky o Honzovi (1975), Šťastné sedmy, Meteoru, Pia fraus a Anny Kareniny (1978), Viktorky (1979), Bolera (1981), Milé sedmi loupežníků, Horka (1983), Dámy a chuligána (Ústí n. Labem 1977, Liberec 1984), Kuchyňské revue (1986), Špalíčku (1990), Sněhurky (1991), Coppélie (1992) aj. Jako první choreograf tanečně ztvárnil I. smyčcový kvartet L. Janáčka (ND Praha 1978, Liberec 1979) a Polní mši (1981), v ND Praha nastudoval novinku I. Zeljenky Hrdina (1980). Jako choreograf spolupracoval na desítkách operních (In medio vero J. Maksimiuka, Komorní opera Varšava 1974), operetních, muzikálových a činoherních inscenacích, v televizi a filmu. Režijní schopnosti prokázal i v ostatních žánrech, např. v hudební komedii Klapzubova jedenáctka V. Dusila (Liberec 1977), opeře M. A. Mejeroviče Strašný sen občana K. (Liberec 1983), Molièrových Lidech obtížných (Kladno 1996). Do dějin české pantomimy se zapsal jako iniciátor Festivalů pantomimy v Litvínově (60. léta) a zejm. jako autor pantomimických inscenací pro dvojici mimů M. Horáčka a A. Klepáče nazvanou Cvoci (1973, hudba Z. Šikola), Přidej pepře (1976) a Třesk (1978, pro již osamostatnělou dvojici protagonistů, kteří se pojmenovali podle první hry – Cvoci). F. Pokorný byl autorem zasvěcených, pohotových a výstižných recenzí, článků a studií, které publikoval v Mladé frontě, Tanečních listech, časopise Divadlo aj. V Liberci založil 1988 Experimentální taneční školu.
Literatura
Dvořák, J.: Nechceme už ždímat čepice, Scéna 1984, č. 12–13 • Brodská, B.: Trochu bilance – trochu perspektivy (rozhovor), Scéna 1984, č. 20
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 259–260
