Pocházel z rolnické rodiny, otec byl půlláník ve vsi Lhotice. Z. již od dětství vyřezával loutky a hrával loutkové divadlo, později se řezbářství věnoval profesionálně. Pracoval u kutnohorských řezbářských firem (Krejčík; Bohumil Bek aj.). S jeho loutkami hrálo loutkové divadlo v Žatci, Loutkové divadlo DTJ v Mladé Boleslavi, Loutkové divadlo vlasteneckých přátel dr. Paříka a Třebenicka. Za spolupráce J. Siegra a artistického správce A. Růžičky řídil Z. představení Divadelního místního odboru sedmé části Národní jednoty pošumavské v pražském hostinci V kanóně. Tvořil také sakrální a funerální plastiky a řezby, jeho práce se nalézají např. v Petrovicích a Jiřicích. Byl ženat s Marií, roz. Stárkovou (* 1868), která vedla v Humpolci pohostinství.

Z. řezba byla ostrá v detailech, ve výrazu až krutá. Pro charakteristiku typů loutek používal nadsázku. Jeho loutky se vyznačují konkrétním výrazem, který vyjadřuje nejen samu postavu, ale i její emoční rozpoložení. Vynikají štíhlými hlavami s detailní řezbou obličeje. Působí zarputilým dojmem v důsledku jakoby svraštělého, napříč žlábkovaného obočí a četných ostrých vrásek.

Prameny

Loutky se nacházejí ve sbírkách MZMd, Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, v soukromých sbírkách M. Knížáka a J. Vorla.

SOA Třeboň: Sbírka matrik, Jiřice 30, matrika narozených 1867–1895, s. 1.

Literatura

J. Hudec: Z předhistorie loutkového divadla v Žatci, Loutkář 15, 1928–1929, č. 8, s. 187–191; L. Novák: Loutkové divadlo, Praha [1905], s. 87–88; J. Blecha, P. Jirásek: Česká loutka, Praha 2008, s. 85.
Knížák

Vznik: 2015