Wenig, Josef

Pocházel z rodiny řídícího učitele, matka, roz. Šubertová, byla sestra ředitele Národního divadla F. A. Šuberta. Starší bratr Adolf (1874–1940) byl literárně činný (prozaik, libretista, překladatel), sestra Růžena se provdala za divadelního historika V. K. Blahníka. Bratrův syn Adolf W. ml. (1912–1980) se stal výtvarníkem a scénografem.

Po otcově brzké smrti (1889) se matka s dětmi uchýlila k bratrovi do Prahy, kde W. vychodil reálku. 1902 začal studovat na Umělecko-průmyslové škole u E. K. Lišky, poté na Akademii výtvarných umění (absolutorium 1905). Již v sedmnácti letech debutoval jako ilustrátor a knižní grafik (Šubert: Moje vzpomínky, 1902), ilustracemi přispíval do časopisů Mladý čtenář a Volné směry, uplatnil je v dětských knížkách nakladatelství B. Kočí. 1905 navrhl první divadelní výpravu (Mahen: Juanův konec studentské představení v holešovické Uranii), pracoval rovněž pro dekorační dílnu F. Petránka. 1907 se stal šéfem výpravy v Městském divadle Královských Vinohrad, kam jej přivedl strýc F. A. Šubert, první ředitel nového divadla. Po jeho konfliktu s divadelním družstvem oba 1908 odešli. Před druhým angažmá na Vinohradech (1913–16) W. navrhoval výpravy pro různé pražské scény (Intimní /Švandovo/ divadlo na Smíchově, Uranie, Kabaret Lucerna, Intimní dramatická družina, Loutkové divadlo na Královských Vinohradech) a dekorace k příležitostným akcím (loutkové představení Zeyerovy Legendy o rytíři Albanu, 1909; pantomima bratra Adolfa Qui pro quo, 1912). Navrhl jeviště pro zpěvní síň K. Samce U Rozvařilů v Praze na Poříčí (1910). Na výzvu J. Kvapila se podílel na umělecké koncepci monumentálních antických scén Maraton, jimiž vyvrcholil první slet slovanského sokolstva, konaný 1912 na letenské pláni. Od 1913 spolupracoval s Národním divadlem, v jehož svazku působil po odchodu z Vinohrad 1918–22. Na vinohradskou scénu se vrátil v lednu 1921 (do 1939, od 1922 šéf výpravy). Ve dvacátých letech navrhoval výpravy pro revue, uváděné v karlínském Varieté, a pro inscenace Vinohradské zpěvohry. Po otevření pobočné scény vinohradského divadla, Komorního divadla (v hotelu Central v Hybernské ul., 1929), spravoval jako šéf výpravy dekorační fundus městských divadel a zajišťoval – z valné části vlastními návrhy – výpravy pro dvojnásobně rozšířený repertoár. Ve třicátých letech pravidelně navrhoval výpravy k absolventským představením Státní konzervatoře, která se obvykle odbývala na jedné z městských scén. Spolupracoval s mimopražskými divadly (Národní divadlo v Brně, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, Městské divadlo v Plzni) včetně loutkového Divadla feriálních osad v Plzni. Vedle dekorací a kostýmů byl též autorem opon (1905 Rožďalovice, okr. Nymburk, námět Hradčany nad rozkvetlými zahradami; asi 1914 ochotníci v Liberci, hrající v sále hostince Prátr, na jehož místě dnes stojí Malé divadlo; 1929 Divadlo na Kladně, námět Práce, spořivost, věda a umění). Významnou součástí jeho díla je také řada divadelních plakátů, které estetickou úrovní a vytříbeným stylem převyšují běžnou dobovou podobu tohoto druhu grafiky. Od 1919 se uplatňoval jako autor filmových architektur a kostýmů: Podílel se na řadě snímků z němé éry (Stavitel chrámu, Tam na horách / Česká láska, Květ ze Šumavy, r.: K. Lamač, nedochováno; Zlatý klíček, r.: J. Kvapil, nedochováno; Josef Kajetán Tyl) a na zvukových filmech natáčených většinou podle divadelních předloh (Lucerna, 1925; Prodaná nevěsta, r.: S. Innemann, J. Kvapil, E. Pollert, 1933; Pražský flamendr, Jedenácté přikázání, 1935; Jan Výrava, Filosofská historie, 1937; Děvče z předměstí aneb Všechno přijde najevo, 1939).

Pracoval na výzdobě veřejných interiérů (nástěnná malba Praga, caput regni v Obecním domě v Praze, 1911; městské divadlo a radnice v Náchodě, 1914; kabaret Rokoko na Václavském nám., 1915; bio Minuta na Královských Vinohradech, 1925, zničeno při náletu na sklonku války 1945). Jako ilustrátor se věnoval především dětským knížkám (J. Karafiát: Broučci) a pohádkám, ilustroval také Nerudovy Malostranské povídky, Balzacovy Rozmarné povídky.

Od 3. 6. 1916 byl ženat s Johannou Antonií Škorpilovou, dcerou žižkovského vlakvedoucího, v manželství se 1919 narodil jeden syn. W. zemřel předčasně, ve čtyřiapadesáti letech, na anginu pectoris.

W. scénografie se zpočátku značně lišila od tvorby, charakteristické pro divadlo přelomu 19. a 20. století, kdy přetrvávala dekorační rutina, udržovaná např. vídeňskou firmou Brioschi-Burghardt-Kautský či R. Holzerem, a v níž ve smyslu až naturalistické věrnosti pokračoval K. Štapfer. W. vnesl do scénografie prvky secese, symbolismu, expresionismu, někde i kubismu. Jako jevištní výtvarník byl úzce spjat hlavně s režisérem J. Kvapilem a s vinohradskou scénou, ale navrhoval výpravy také pro další pražská i mimopražská divadla. Co do kvantity je W. dílo obsáhlé, k progresivním však patří spíše ranné výpravy (1907–17), poté se jeho styl jeví nezřídka jako vyčerpaný a zastaralý: nikdy se nedokázal odpoutat od závislosti na secesním tvarosloví.

V prvním desetiletí jeho tvorbu ovlivnily postupy A. Appii a E. G. Craiga (inspiraci appiovskou poetiku prozrazuje výprava Wagnerova Parsifala, r. R. Polák, 1914). Jeho kostýmní návrhy úzce souvisí s jeho vlastní plakátovou a knižní grafikou. W. se od dětství zajímal o dějiny a heraldiku, osvojil si vytříbený cit pro historické slohy a jejich stylovou podstatu. Oblíbil si zejména gotiku, rokoko a biedermeier. Ve výpravách her s historickými náměty nebyla jeho cílem otrocky věrná reprodukce dobového detailu; snažil se o syntézu moderních a historických tvarů v osobitě stylizovaném provedení. První inscenací tohoto typu bylo nastudování Vrchlického hry Godiva v režii F. A. Šuberta (1907), nesoucí se ve střídmých tónech, ozvláštněných „středověkými“ prvky. Shakespearův Kupec benátský v režii V. Štecha (1909) slohově těžil z pozdní renesance. Scénu Mravenců J. J. Kolára, inspirovaných životem barokního malíře V. V. Rainera (1916 v režii F. Hlavatého), W. ztvárnil centrálně umístěným velkým obloukem s fragmentem Rainerovy fresky Posledního soudu z kopule křižovnického kostela.

Za 1. světové války se W. spolupráce s vinohradským divadlem znovu utlumila. Setkání s uměleckým šéfem K. H. Hilarem nedopadlo šťastně. 1913–16 sice W. navrhl výpravy pro devět Hilarových režií, ale poté odešel z Vinohrad po ostré hádce s ním. Oproti Hilarovi byl založením lyrik, jehož styl ulpíval na secesním a symbolistním tvarosloví a jenž zůstával k zavádění nových tvůrčích postupů zdrženlivější. W. našel ideálního tvůrčího souputníka v J. Kvapilovi a načas přešel do Národního divadla. Přes jasný secesně-symbolistní základ svého stylu se v tomto období ještě snažil hledat inspiraci v nových směrech (kubismu, konstruktivismu). Ve výpravě Shakespearova Macbetha (režie J. Kvapil, 1916), patřící k vrcholům W. tvorby, vybudoval architektonicky strukturovaný scénický prostor, nikoliv jen iluzivní malovaný prospekt. Charakteristický W. mohutný oblouk překlenoval architekturu hradu, exteriéry, interiéry, sluj tří čarodějnic. Se stylizovanou scénou souzněly i W. kostýmní návrhy, jež byly promyšlenou syntézou prvků a tvarů Shakespearovy doby s tvaroslovím současnosti. Ve válečných letech se v Národním divadle podílel na uvádění současné české dramatiky s historickou tematikou (Theer: Faëthon, Dyk: Revoluční trilogie, Bartoš: Souboj, 1917; Fischer: Přemyslovci, Maria: Torquato Tasso, 1918). V těchto výpravách uplatnil schopnost proniknout do výtvarné podstaty historických slohů a nápaditě mísit jejich prvky – např. antiky s barokem (smělé řešení ve Faëthonu).

Po návratu do vinohradského divadla 1921 W.tvorbu poznamenala značná nadprodukce a – částečně i v jejím důsledku – kvalitativní výkyvy. Oproti dravějšímu, modernímu projevu svých vrstevníků (V. Hofmana, B. Feuersteina) setrvával W.v secesním, jemném malířském rukopisu, typickém pro počátek 20. stol. K meziválečnému avantgardnímu proudu se nepřipojil; tvůrčí stagnace, která se prohloubila hlavně koncem 20. let, mu nedovolila vymanit se z jisté stylové antikvovanosti a vedla k často umělecky problematickým výsledkům. Vesměs již jen opakoval zavedené dekorační stereotypy, případně povrchně a eklekticky přejímal některé modernistické prvky. Převážná část repertoáru (zejména v Komorním divadle) náležela k provozním kusům lehčího žánru a W. pro ně navrhl bezpočet zaměnitelných scén klasického měšťanského interiéru. Z rutinní povahy jeho meziválečných scénografií tak vystupuje pouze několik titulů: Na Vinohradech jsou to některé práce s režisérem B. Stejskalem (výprava Vildracova Michaela Auclaira inspirovaná obrazy naivistického malíře H. Rousseaua, 1923; Cyrano z Bergeracuřešený jako „divadlo na divadle“, 1925; 1927 výprava Molièrových Šibalství Scapinových mísící kubistické prvky s ozvuky poetismu), či s J. Borem (kubisticky modelovaný prostor Zavřelova Vykupitele, 1925).

K významnějším pracím tohoto období patří také ty, které 1921–28 vytvořil s J. Kvapilem, zejména inscenace her W. Shakespeara: barokně pojatá, až exoticky zdobná a pro W. typicky centrálně komponovaná scéna pro Troila a Cressidu, do české krajiny zasazená Zimní pohádka s ornamenty na drapérii spuštěné z portálu stylizovanými do linií vladislavské gotiky. Jinou příležitost vymanit se z manýristického, zaběhnutého stereotypu povrchní produkce Komorního divadla mu ve 30 letech přinesly některé tituly kvalitnější dramaturgie, které zpracovával pro mimopražská divadla či pro inscenace Dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze (1932 J. W. Goethe: Clavijo, 1934 K. Čapek: Loupežník, 1936 H. Ibsen: Hedda Gablerová). V této době byl také žádaným výtvarníkem pro revuální a operetní repertoár Arény na Smíchově, Vinohradské zpěvohry a Velké operety. Po několika eklektických pokusech na „mateřské“ vinohradské scéně, kdy se poněkud násilně a povrchně snažil do scén vpravit prvky avantgardních směrů, byl přivítán jeho návrat k secesi v inscenaci Kvapilovy Princezny Pampelišky(1938). Nicméně i všechny tyto inscenace výtvarně zaostávaly za výboji, které vnesly do meziválečné scénografie V. Hofman, B. Feuerstein, A. Heythum, F. Zelenka a další.

Ač se W. zabýval otázkou prostoru po funkční stránce, neméně důležité pro něho bylo působení scény z hlediska tvaru a barvy. I v tom souzněl s J. Kvapilem, založením lyrikem a impresionistou. W.zůstával i ve své scénografické tvorbě (spíše než architektem) bytostným malířem, uplatňujícím ve výpravách cit pro „řeč barev“, někde zářících a sytých (Troilus a Cressida, 1921; Večer tříkrálový, 1922), jinde utlumených a temných (šedozelené tóny v Macbethovi či v Parsifalovi). Pracoval akvarelovou technikou, kladl čisté barvy v plochách, s konturou zdánlivě křehké, avšak bravurní kresby.

V kostýmních návrzích je patrná autorova zkušenost s knižní ilustrací pohádek i s plakátovou grafikou (analogie vedou k plakátům A. Muchy či k pracím I. Bilibina; toto grafické pojetí se přeneslo také do dobově oblíbených rodinných loutkových divadélek). Hlavní devizou W. kostýmních prací do 1920 byla osobitá syntéza moderních a dobových prvků v historicky zaměřených tématech. V dalších letech však podobně jako v pojímání scén často bez větší invence setrvával na osvědčeném rukopisu svých knižních ilustrací z předválečného a válečného období (markantním příkladem jsou kostýmní návrhy k Cyranovi z Bergeracu ve vinohradském divadle 1925, jakkoli v realizaci působily oproti dekorativním návrhům jednodušeji a monumentálněji).

W. dílo se lomí na dvě části; do vývoje české scénografie 20. stol. zasáhly novátorstvím, emancipujícím se od popisné realistické a naturalistické dekorace, pouze rané práce hledající inspiraci v tehdy nově se rodících uměleckých proudech.

Hra

Bruncvík (s Adolfem W., prov. MD Král. Vinohrad, h. K. Nedbal) – 1917.

Výpravy

Městské divadlo Královských Vinohrad

V. Dyk: Před otevřením, J. Vrchlický: Godiva, K. Weis: Polský žid, H. Lavedan: Markýz Priola, O. Wilde: Vějíř lady Windermerové, W. A. Mozart: Takové jsou všecky, J. Jullien: Moře, J. Helmesberger: Děvče s fialkami, A. Capus: Slečna z pošty – 1907; V. Štech: Deskový statek, J. Malát: Veselé námluvy, J. K. Tyl: Paličova dcera, G. Puccini: Madame Butterfly, R. Piskáček: Jen tři dny, A. Schnitzler: Život volá, E. Reiterer: Jarní vánek, K. Leger: V zakletém zámku, V. Dyk: Ranní ropucha, U. Giordano: Fedora, M. Zamaçois: Šaškové, S. Čech: Ve stínu lípy, G. Bizet: Carmen, F. A. Boieldieu: Bílá paní, J. Clerice: Dcerušky firmy Jackson a spol., E. Bozděch: Zkouška státníkova, A. Engel, J. Horst: Modrá myška, K. Weis: Revisor, F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn, G. Rossini: Lazebník sevillský, J. Strauss: Netopýr ˗˗ 1908; W. Shakespeare: Kupec benátský j. h. – 1909.

Národní divadlo

J. K. Tyl: Strakonický dudák – 1913; R. Wagner: Parsifal – 1914; W. Shakespeare: Macbeth – 1916.

Městské divadlo Královských Vinohrad

Molière: Jiří Dandin čili Ošálený manžel, V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, E. Humperdinck: Perníková chaloupka, A. Gide: Král Kandaules, S. Lom: Honza – 1913; J. Massenet: Kejklíř Matky Boží, O. Nedbal: Polská krev, L. Hervé: Mamzelle Nitouche, C. Millöcker: Žebravý student, W. A. Mozart: Únos ze serailu, J. Offenbach: Dafnis a Chloe, F. Lehár: Konečně sami, A. Bennet, E. Knoblock: Milníky, J. B. Foerster: Debora, L. Jessel: Dva husaři – 1914; M. van Vryndt: Hloupá Dorka, G.-A. de Caillavet, R. de Flers, É. Rey: Nebeská kulička, L. Rydel: Začarované kolo, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, J. Strauss: Tisíc a jedna noc, E. Knoblock: Faun, L. Fall: Sufražetky, E. Audran: Panenka, S. Čech: Roháč na Sioně, J. Freund: Cesta kolem světa za 40 dní, O. Straus: Neznámá kráska, J. Maria: Tristan, L. Halévy: Blesk, F. Lehár: Ideální žena, A. Wenig: K Betlému – 1915; J. Offenbach: Paní Favartová, O. Dymov: Ňu, L. Delibes: Coppelia aneb Dívka se skleněnýma očima, F. Molnár: Ďábel, G. Hauptmann: Kolega Crampton, O. Straus: Za láskou, J. J. Kolár: Mravenci, O. Nedbal: Vinobraní, G. Drégely: Slečnin manžel, W. A. Mozart: Zmýlená platí, E. Kálmán: Čardášová princezna, H. Berlioz: Blažena a Beneš, L. Ascher: Léna a diplomat – 1916; A. a J. Wenigové, h. K. Nedbal: Bruncvík, j. h. – 1917; G. E. Lessing: Mína z Barnhelmu, E. Rostand: Orlík, obojí j. h. – 1920; D. Merežkovskij: Carevič Alexej, J. Racine: Bajazet, G. Büchner: Smrt Dantonova, A. Jirásek: Emigrant, H. Ibsen: Hedda Gablerová, W. Shakespeare: Troilus a Cressida – 1921; F. Šrámek: Měsíc nad řekou, A. Jirásek: Lucerna, Molière: Lakomec, J. Hejda: Velikonoce, O. Theer: Faëthon, L. Chiarelli: Maska a tvář, W. Shakespeare: Othello, Tirso de Molina: Don Gil, J. Vrchlický: Midasovy uši, Molière: Tartuffe, K. Čapek: Věc Makropulos, A. Averčenko: Hra se smrtí, J. Kvapil: Princezna Pampeliška, W. Shakespeare: Večer tříkrálový – 1922; G. Vildrac: Michal Auclair, B. Bjørnson: Laboremus, W. Shakespeare: Cymbelin, týž: Sen noci svatojanské, M. Maeterlinck: Stilmondský starosta, F. F. Šamberk: Palackého třída 27, P. Petrovič: Uzel, W. S. Maugham: Dokola, W. Shakespeare: Zimní pohádka, F. Gandéra: Srdce triumfem, H. Ibsen: Eyolfek, I. Vojnović: Maškaráda v podkroví – 1923; V. Mixa: Proud, Sofokles: Elektra, G. B. Shaw: Kapitán Brassebound, F. A. Šubert: Žně, V. Sardou: Fedora, W. Shakespeare: Kupec benátský, R. Jesenská: Devátá louka, J. K. Tyl: Strakonický dudák, V. Hálek: Záviš z Falkenštejna, P. Verhaeren: Spartská Helena, R. de Flers. G.-A. de Caillavet, E. Arène: Král, G. Heiberg: Balkon, N. V. Gogol: Revisor – 1924; G. B. Shaw: Člověk a nadčlověk, A. Strindberg: Velikonoce, R. de Flers, F. de Croisset: Nové panstvo, G. Hauptmann: Potopený zvon, E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, F. Zavřel: Vykupitel, pseud. J. Kopřiva, K. Horký: Bejvávalo aneb Loupežníci na Chlumu, Z. Grygar, B. Vrbský: Lesní ženka, J. Žuk [Port]: Mez, C. Sternheim: Dobrodruh Casanova, P. Corneille: Lhář, J.-F. Regnard: Milostná bláznovství, W. Shakespeare: Macbeth, Z. Němeček: Primus Tropicus – 1925; F. Šrámek: Ostrov veliké lásky, J. K. Tyl: Paličova dcera, W. Shakespeare: Lásky lichá lest, J. Patrný: Muži nestárnou, J. Štolba: Na letním bytě, týž: Její systém, F. Langer: Miliony, J. Kvapil: Oblaka, J. Štolba: Staré hříchy, týž: Mořská panna, týž: Vodní družstvo, R. Jesenská: Starý markýz, J. K. Tyl: Fidlovačka, F. Beaumont, J. Fletcher: Zkrocení zlého muže, J. K. Tyl: Jan Hus, I. Vojnović: Smrt matky Jugovičů, S. Krzywoszewski: Pan ministr, A. Jirásek: Otec, H. Bergman: Nobelova cena, F. Werfel: Juarez a Maximilian, G. B. Shaw: Dům U zlomených srdcí, A. Dvořák: Lvice, J. Kopta: Nejkrásnější boty, S. Phillips: Paolo a Francesca, V. Sardou: Na cizích luskách – 1926; S. Lom: Kající Venuše, Z. Štěpánek, B. Vrbský: Transport č. 20, F. Langer: Grand hotel Nevada, Molière: Šibalství Scapinova, W. Shakespeare: Hamlet, O. Scheinpflugová: Zabitý, L. Pirandello: Rozkoš z počestnosti, F. Bernstein: Félix, F. X. Svoboda: Čekanky, R. Coolus: Nezbeda, G. Courteline: Boubouroche, J. Galsworthy: Okna, E. Bozděch: Světa pán v županu, M. Gerbidon, P. Armont: Pimpeta, W. Shakespeare: Julius Caesar, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, K. Čapek: Věc Makropulos, H. Ibsen: Strašidla, K. M. Čapek-Chod: Básníkova nevěsta – 1927; L. Pirandello: Nahé odívati, S. Rindom: Premiéra, H. Ibsen: Divoká kachna, A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi, A. Strindberg: Otec, A. Savoir: Osmá a první, P. Kropáček: Mystifikace, L. Hatvány: Souboj lásky, L. N. Tolstoj: Živá mrtvola, J. Kvapil: Přítmí, A. Sedláčková, B. Vrbský: Na zapřenou, O. Wilde: Salome, J. M. Barrie: Maminka, H.-R. Lenormand: Jed v krvi, E. Bourdet: Spoutaný, H. Müller: Tokajské, A. Oehlenschläger, E. Magnus: Lampa Aladinova, Klabund (A. Henschke): X–Y–Z – 1928; A. P. Čechov: Člověk Platonov, V. Říha [Tille]: Dvě Maričky, S. Michaëlis: Revoluční svatba, P. Barry: Nové manželství, M. Begovič: Neznámý před branou, B. Veiller: Je Mary Duganova vinna?, V. Werner: Srdce na uzdě, T. Bernard: Poklad páně Bernereauův, G. Courteline: Přátelé zákona, P. Géraldy, R. Spitzer: Lovec srdcí, R. C. Sheriff: Konec cesty, F. Kubka: Hra svatováclavská, L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: Anna Karenina, L. Novák: Loutky Matěje Kopeckého, E. Guiraud: Žena, G. Clémenceau: Závoj štěstí, J. O. Hradčanský: Z hvězdou bethlémskou, H. Duvernois, A. Birabeau: Marcel Fradelin – 1929; I. Takeda: Vesnická škola, M. Svoboda: V České expedici, F. Bruckner: Zločinci, F. F. Šamberk: Rodinná vojna, B. Brecht, J. Gay: Žebrácká opera, A. Jirásek, dram. B. Vrbský: F. L. Věk, W. G. Mackay, R. Ordre, C. Page: Paddy poklad, P. Géraldy: Její manžel, V. Štech: Třetí zvonění, W. Shakespeare: Othello, F. Oursler, L. Brentano: Pavouk, L. Pirandello: Rozmysli si, Jakoubku!, J. Deval: Synáček, Z. Štěpánek: Hrníček štěstí, A. Jirásek, dram. B. Vrbský: Václav Thám (F. L. Věka 2. d.), G. Feydeau: Poslední vzplanutí, J. Karafiát, dram. A. Kučerová-Kvěchová: Broučci, Ch. Dickens, dram. F. Langer: Pan Pickwick, F. X. Svoboda: Rozveselená rodina + Poupě, T. Bernard, Y. Mirande, G. Quinson: Polibme se!, Z. Štěpánek, B. Vrbský: Ať vás nevykradou! – 1930; A. Ridley: Druhé svěcení, H. Jelínek: Nové zpěvy sladké Francie, J. R. Bolé: Koráb Josafat, F. E. H. Burnettová, dram. J. Kühnl: Malý lord, R. Coolus, A. Rivoire: Promiňte, prosím!, L. Stroupežnický: Paní mincmistrová + Zvíkovský rarášek, týž: Naši furianti, L. Bubelová: Pohár, V. Dyk: Revoluční trilogie (Ranní ropucha, Figaro, Poražení), F. de Croisset: Láska a film, A. Bennett: Nejsilnější pouto, V. Sardou, É. Moreau: Madame Sans-Gêne – 1931; G. Hauptmann: Forman Henčl, W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, J. Locher: Vzpoura starých, L. Doillet: Pan lékárník Bourrachon, J. W. Goethe: Faust (d. 1), E. J. Mayer: Děti temnoty, V. Dyk: Smuteční hostina, E. Crooker, L. Brentano: Rodinná aféra, Z. Štěpánek: Lidé minulých dnů, B. Frank: Nina, B. Rajská-Smolíková: Zemský ráj to na pohled, O. Nedbal: Polská krev, A. Ridley: Půlnoční vlak, J. O. Hradčanský: Pohádka o zlaté rybce, J. Deval: Mademoiselle, S. Zweig: Ovečka chudého – 1932; T. Bernard, M. Maurey: Přítel z Argentiny, G. Fröschel: Spravedlnost Holoubkovi, A. Birabeau: Ztracená láska, R. Fauchois: Pozor na malíře, B. Lovrič: Láska v přístavu, B. W. Lewy: Sladké bláto, Č. Jeřábek: Vetřelkyně, J. Strauss: Netopýr, L. Fall: Rozvedená paní, J. J. Kolár: Pražský žid, S. Passeur: Neřestná žena, L. Robinson: Modré z nebe, E. Kästner: Emil a detektivové, A. Dvořák: Král Václav IV., L. Bus-Fekete: Peníze nejsou všechno – 1933; G. Forzano: Don Buonaparte, J. Ater [B. Vrbský, V. Pyro]: Život je krátký, D. Hallová: Voják navartě, J. Verner: Císařův dvojník, J. Verne, dram. F. Csepreghy: Carův kurýr, J. K. Tyl: Bankrotář, P. Petrovič: Živý nebožtík, F. Langer: Manželství s. r. o., H. Bernstein: Manuela, H. Becque: Pařížanka – 1934; Molière: Měšťák šlechticem, F. Schiller: Marie Stuartovna, I. Vojnović: Lazarovo vzkříšení, L. Bubelová: Případ Terezy Málkové, J. Port, B. Stejskal: České pašije, V. Hálek: Jiří z Poděbrad, A. Veselý: Študent Kvoch, V. Sardou, E. de Najac: Rozveďme se!, H. Bernstein: Naděje, C.-A. Puget: Milostná cestování, R. Jesenská: Zlato – 1935; O. Scheinpflugová: Chladné světlo, W. Shakespeare: Timon Athénský, Ch. Perrault: Šípková Růženka, M. Verneuil: Ať žije král!, A. Birabeau: Můj syn - pan ministr!, B. Lovrič: Kapitán Niko, J. Anouilh: Byl jeden vězeň, A. Wenig, J. Port: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, L. Pirandello: Jakou ty mne chceš, W. S. Maugham: Jedná Constance správně?, J. Port, B. Stejskal: České jesličky, V. Werner: Právo na hřích – 1936; A. S. Puškin, dram. J. Port: Puškinovy pohádky, L. Marchand: Život je tak krátký!, J. Sarment: Markýza de Pompadour, F. X. Svoboda: Maminčiny starosti, K. Beran: Hořká láska, P. Corneille: Cid, V. Valenta-Alfa, F. Wenig: Hrdina Feďka, J. K. Tyl: Fidlovačka, V. Říha [Tille]: Pohádky z onoho světa – 1937; F. Wead: Mraky až na zem, K. J. Erben, dram. R. Opravilová: Tři přadleny, J. Kvapil: Princezna Pampeliška, F. F. Šamberk: Kulatý svět, E. Bozděch: Generál bez vojska, J. K. Tyl: Jan Hus, B. Němcová, dram. A. Kučerová-Fischerová, J. Port: Babička, Ch. de Peyret-Chappius: Zběsilost, E. Rice: Postranní ulice 1938; B. Nušić: Návrat do života, K. Tomášek [K. Beníško]: Operace, J. Port, A. Wenig: O nejhonzovatějším Honzovi, E. Lavery: První legie, J. J. Kolár: Mravenci, J. Zeyer: Doňa Sanča, H. v. Kleist: Rozbitý džbán, J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku – 1939.

Městské komorní divadlo (pobočná scéna vinohradského divadla)

F. Wedekind: Zámek Wetterstein – 1929; T. Izumo: Vesnická škola, S. Guitry: Pan Désiré, F. Molnár: Olympie, M. Verneuil: Milenec pani Vidalové, A. Ridley: Půlnoční vlak, M. Hennequin, P. Veber: Paní presidentová A. Mycho: 3000° lásky, L. Blatný: Smrt na prodej, J. Hilbert: Jejich štěstí – 1930; H. Jeanson: Do smrti dobří, F. Molnár: Dobrá víla, R. Pertwee: Poctivá hra, H. Duvernois: Útěk před láskou, G. Forzano: Madonna Oretta, B. Frank: Bouře ve sklenici, G. B. Shaw: Pygmalion, L. Ide: Pokoj popelu jeho, N. Coward: Intimní život – 1931; H. M. Harwood: Pán v domě, O. Wilde: Přítel Bunbury, M. Alsberg, O. E. Hesse: Ve vyšetřovací vazbě, A. Bernard, B. Vrbský: Jedna a jedna je jedna, L. Fodor: Ruleta, G. Forzano: Jitřní dar, F. Molnár: Labuť, M. Hennequin, P. Bilhaud: Cesta za štěstím, O. Bastian: Pařížský model, F. de Croisset: Byla jednou jedna…, R. Eger: Opičí kůže, F. Langer: Velbloud uchem jehly, A. Schnitzler: Anatol –1932; R. de Flers, F. de Croisset: Romance, R. Presber, L. W. Stein: Tanečnice Barberina, E. Synek: Slavná žena, O. Indig: Nevěsta z Torocka, A. Armstrong: Deset minut alibi, A. MacKellington [Demetz], W. Morryl [F. Heller]: Dáma na titulní stránce, N. Coward: Láska mezi umělci, G. Schmitt: Pozor na dopisy!, E. Ligetiová: Lev – 1933; G. B. Shaw: Ďáblův žák, D. Amiel: Tři a jedna, O. Hill: Tři záhadní vojáci, G. Feydeau: Dáma od Maxima, A. Savoir: Velkokněžna a číšník, O. Wilde: Ideální manžel, F. Cammerlohr, E. Ebermeyer: Honba za penězi, H. Bahr: Koncert, G. S. Kaufman: Černá věž, G. Berr, L. Verneuil: Škola poplatníků, J. Vydra [F. Tetauer]: Evino nedůstojné povolání, F. Grésac, F. de Croisset: Můstek lásky – 1934; G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové, F. Jackson: Škola pro manžely, M. Hennequin, P. Veber: Antoinettu neošidíš!, N. Coward: Padlí andělé, L. Gross, E. Ch. Carpenter: Volání ze tmy, Y. Noé: Kristian L. Hellmanová: Vražedná lež, M. Jarošková [J. Port]: Sedm havranů, G. B. Shaw: Veliká Kateřina, V. Eftimiu: Muž, který viděl smrt, G. Berr, L. Verneuil: Světelné fontány, H. Ch. Andersen, dram. J. Port: Královna sněhu, B. Vrbský, J. Grmela: Lanař Rejtara – 1935; S. Philipps: Tajemství lékařovo, A. Strindberg: Tanec smrti, L. Riley: Osobní kouzlo, P. Géraldy: Rozčarování, M. Vale [N. Veilerová]: Dvě paní Carrollové, M. Achard: Kokosový ořech, A. Wenig, J. Port: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, M. Reed: Milostná horečka, F. Tetauer: Diagnosa, G. a M. Martinez-Sierra: Píseň kolébky, S. Raphaelson: Dvacetiletá – 1936; A. Salacrou: Žena, která se osvobodila, E. Konrád: Ráj srdce, J. B. Pristley: Otec rodiny, A. Birabeau: Nezletilí, V. Neff: První nálet, M. Hemar: Herečka – 1937; A. de Musset: Barborka, J. Racine: Sudiči, G. Berr, L. Verneuil: Vlak do Benátek, J. Grmela: Ideální žena?, J. Mahen: Ulička odvahy, G. S. Kaufman, K. Daytonová: První dáma republiky – 1938; F. Mauriac: Našeptavač, F. X. Svoboda: Poslední muž, P. Armont, F. Marchand: Sluha pánem, G. B. Shaw: Pygmalion, P. V. Caroll: Pravda a stín, E. Labiche: Nevděk světem vládne – 1939.

Dramatické oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze

(není-li uvedeno jinak, v Komorním divadle)
J. W. Goethe: Clavigo, C. Goldoni: Sluha dvou pánů, J. Vrchlický: Král a ptáčník – 1932; J. A. Hertz: Na vlnách, Molière: Jeho Jasnost měšťák, VD, M. Malleson: Čtyři lidé, H. v. Kleist: Rozbitý džbán, J. Kvapil: Princezna Pampeliška, H. Ch. Andersen: Křesadlo – 1933; Euripides: Foiničanky, K. Pražáková: Hostina mudrců, Plautus: Mercator, K. Čapek: Loupežník, B. Němcová: Kávová společnost, Lobkovický palác – 1934; P. Corneille: Lhář, B. Björnson: Když réva kvete – 1935; G. B. Shaw: Candida, H. Ibsen: Hedda Gablerová, Molière: Učené ženy – 1936; F. Šrámek: Léto, J. Kamper: 14. leden 1787, F. X. Svoboda: U Butteauů, V. Kašpar: Bella mia fiamma, O. Wilde: Na čem záleží, Ch. Vildrac: Michal Auclair, W. Shakespeare: Romeo a Julie, P.-A. Carron de Beaumarchais: Figarova svatba, VD – 1937; G.-A. de Caillavet, R. de Flers: Láska bdí, J. Gregor-Tajovský: Nový život, J. K. Tyl: Paličova dcera, J. Campanus Vodňanský: Břetislav, Valdštejnská zahrada – 1938; G. Zapolska: Morálka paní Dulské, L. Hellmanová: Vražedná lež, Naše řeč (J. Emler: 1793, A. Jirásek: Mateřídouška), W. Shakespeare: Sen noci svatojanské, VD – 1939.

Uranie

P. Albin (dle W. Gasiorowského): Napoleon a Walevská, J. Verne, dram. F. Csepreghy: Carův kurýr – 1909.

Aréna na Smíchově

S. Jones: Gejša – 1910.

Kabaret Lucerna

Staropražské písničky – 1910.

Švandovo (Intimní) divadlo

F. J. Čečetka: Rokoková princezna, J. Richepin: Xantho ve škole lásky – 1911.

Národní divadlo v Brně

J. K. Tyl: Strakonický dudák – 1913; J. Kvapil: Princezna Pampeliška, A. Dvořák: Jakobín; týž: Čert a Káča – 1914; J. K. Tyl: Fidlovačka, A. Jirásek: M. D. Rettigová – 1917.

České divadlo Olomouc

B. Smetana: Prodaná nevěsta – 1920.

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě

P. I. Čajkovskij: Louskáček – 1921; A. Dvořák: Dimitrij; O. Nedbal: Z pohádky do pohádky; B. Smetana: Dvě vdovy – 1922; týž: Libuše – 1923; týž: Prodaná nevěsta – 1924; týž: Tajemství – 1927.

Městské divadlo v Plzni

J. K. Tyl: Strakonický dudák – 1924.

Aréna na Smíchově

R. Friml: Kátinka, Přestavba hlediště – 1925.

Vinohradská zpěvohra

R. Piskáček: Perly panny Serafinky – 1929.

Uranie

J. Strauss: Casanova – 1929, V. Werner: Srdce na uzdě, R. Piskáček: Perle panny Serafínky – 1930.

Zemské divadlo v Brně

B. Smetana: Prodaná nevěsta – 1931; W. Shakespeare: Sen noci svatojanské, V. Skoch: Dcera národa – 1933; W. Shakespeare: Benátský kupec – 1936; J. Zeyer: Neklan – 1937.

Velká opereta

J. Beneš: Panna Pusy – 1937.

Scény

Národní divadlo

O. Theer: Faëthon, V. Dyk: Revoluční trilogie (Ranní ropucha, Poražení, Figaro), J. Bartoš: Souboj – 1917; A. Dvořák: Čert a Káča, V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk, S. Čech: Ve stínu lípy, G. B. Shaw: Mesaliance, O. Fischer: Přemyslovci, V. Dyk: Smuteční hostina, J. Maria: Torquato Tasso, V. K. Klicpera: Veselohra na mostě, F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, K. Mašek: České Sibylly, J. Vrchlický: Drahomíra– 1918; W. A. Mozart: Don Juan, R. Jesenská: Atilla, S. Houghton: Tovární prázdniny, R. Krupička: Vršovci, S. Lom: Děvín, J. z Káanů, L. Novák: V záři minulosti, C. Farrère, L. Népoty: V předvečer války (s K. Štapferem) – 1919; H. de Régnier: Muž a siréna, H. Ibsen: Nápadníci trůnu, A. N. Tolstoj: Zlatíčko, B. Smetana: Libuše (s J. M. Gottliebem), V. Štech: Zmatená pohádka – 1920; O. Wilde: Ideální manžel, J. Galsworthy: Zápas, G. Duhamel: Světlo, La Fontaine: Kouzelný pohár, A. de Musset: Rozmary Marianiny, Sofokles: Slídiči, G. Duhamel: Dílo athletů, P. Raynal: Pán svého srdce, L. Holberg: Bradýř melhuba, anon.: Fraška o mistru Patelinovi, J. Mahen: Generace, Euripidés: Medeia – 1921; J. Hilbert: Podzim doktora Marka, F. M. Dostojevskij, dram. J. Copeau, J. Croué: Bratři Karamazovi – 1922; J. Zeyer: Sulamit, P. Calderón de la Barca: Život je sen – 1923; W. A. Mozart: Únos ze serailu – 1931; I. Vojnović: Smrt matky Jugovičů – 1934.

Městské divadlo na Královských Vinohradech

J. Kvapil: Princezna Pampeliška – 1922.

Kostýmy

Městské divadlo Královských Vinohrad

F. Molnár: Ďábel, L. Fall: Dolarové princezny – 1908; H. Ibsen: Peer Gynt – 1916; H. Mann: Madame Legros – 1924; T. S. Kozák: Sedlák Šolta – 1932; A. V. Suchovo-Kobylin: Tarelkinova smrt – 1934; H. de Balzac, dram. F. Götz: Sestřenice Běta – 1936; G. Berr, L. Verneuil: Vlak do Benátek, A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé, F. Sokol-Tůma: Staříček Holuša – 1938; J. Mahen: Mrtvé moře – 1939.

Prameny

SOA Plzeň: Sbírka matrik, Staňkov 21, matrika narozených 1858–1894, s. 226, obr. 228.

AMP: Sbírka matrik, ŽKP O8, matrika oddaných f. ú. u sv. Prokopa na Žižkově 1914–1920, s. 94, obr. 100.

NMd: Scénografické návrhy a osobní dokumenty.

Literatura

F. X. Harlas: Malířství, 1908, s. 198; Nová dekorace měst. divadla v Pardubicích do Smetanovy Hubičky, Divadlo 8, 1909/10, s. 147 (obr.); nesign.: Historie Náchoda – obrazem, Národní listy 3. 12. 1914; Rutte, M. – Kodíček, J. (red.). sb. Nové české divadlo 1928–1929, Praha 1929, s. 5, 11, 47, 56, 59, u 104 (obr.), před s. 113 (obr.), 134–138; J. Kvapil: O čem vím, Praha 1932, s. 106, 420, 437; M. Rutte – F. Bartoš: Moderní česká scéna, Praha 1939, s. 23 + obr. ● nekrology: jrm, Národní listy 9. 9. 1939; M. Rutte, Národní listy 9. 9. 1939; K. Engelmüller, Národní politika 12. 9. 1939; J. Drda, Lidové noviny14. 10. 1939; J. L. [J. Loriš?], Štencovo Umění 12, 1939/40, s. 301–302; J. Port, Divadlo 26, 1939/40, s. 10–11 ● H. Malířová: Vzpomínka na malíře J. W., tamtéž, s. 83; J. Port: Soupis inscenací J. W., Praha 1939 [k posmrtné výstavě v Městském divadle na Král. Vinohradech v říjnu 1939]; A. Chaloupka: Česká divadelní dekorace, Praha 1939, s. 15, 19; B. Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Praha 1940, s. 5, 15, 26, 31, 34, 37–46, 48; R. Nasková: J. W., český malíř a divadelník, Divadlo 6, 1955, s. 237; J. Port-Žuk: Inscenace sedmi sedmiletek, in sb. Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, Praha 1958, s. 32, 34; V. Müller: Shakespeare v MDP, tamtéž, s. 102–104; V. Hepner: Scénografické dílo Josefa Weniga, rkp., 1963, DÚk; DČD III; V. Pecharová – H. Vraná: Divadlo Uranie v dokumentech 1–2, Praha 1971; J. Hilmera: Scénografie Josefa Weniga, Časopis Národního muzea 149, Praha 1980, č. 3–4, s. 177–194; V. Ptáčková: Česká scénografie XX. století, Praha 1982, s. 19, 21, 22, 129, 185, 319; DČD IV; nesign.: J. W. a prvních šest sezón, Scénografie 49, 1983, s. 7–9 + Výměna uměleckých šéfů, tamtéž, s. 20–25; J. Kroutvor: Poselství ulice, 1991, s. 60, 75; Malované opony divadel českých zemí, ed. J. Valenta, Praha 2010, s. 17, 182–183, 183, 260–261, 316, 372; V. Ptáčková, B. Příhodová, S. Rybáková: Český divadelní kostým, Praha 2011, s. 32–34.
Masaryk, NDp, NEČVU, Otto, Toman; DČVU IV/1–2, VD 100, Film I–II, Ostrava

Vznik: 2015