Tanec studovala v Oděse, kde se 1919 stala členkou baletu opery. 1922 odjela s R. Remislavským do Varšavy a odtud do Prahy, kde se oba ucházeli o členství v ND Praha. Po pohostinském vystoupení v roli Odetty v Labutím jezeře (1923) se stala sólistkou ND Praha. Její angažování znamenalo výrazné posílení úrovně baletního souboru. 1925 po neshodě s Remislavským z divadla odešla, otevřela si baletní školu a pořádala taneční vystoupení v Divadle na Vinohradech aj. 1926 studovala u O. Preobraženské v Paříži; pod jménem Lila Nicolska vystupovala ve Folies Bergére. Po řadě turné v ČSR a v zahraničí působila 1930–32 jako baletní mistryně v Káhiře. Již jako věhlasná tanečnice se vrátila 1932 do Prahy, kde vystupovala zejm. s A. Drozdovem. Se svým souborem podnikla 1933 zájezd na Světovou výstavu v Chicagu a po USA, vystupovala i v divadlech po celé republice (Olomouc, Ostrava, Liberec aj.). 1934–45 primabalerína ND Praha (od 1937 choreografka a baletní mistryně, 1940–45 umělecká šéfka baletu). Její taneční technika vycházela z nejlepších tradic ruské baletní školy (bývala srovnávána s A. Pavlovovou), během svého působení v západní Evropě poznala i vývoj moderního baletu. Usilovala o zkvalitnění souboru a jeho reorganizaci. Měla brilantní techniku špičkového tance, širokou škálu výrazových prostředků i oslnivý zjev. Tančila např. Svanildu v Coppélii (1924), Auroru ve Spící krasavici (1924), tit. roli v Raymondě (1933), Princezně Hyacintě (1936) a v Giselle (1939), Pannu v Prométheovi (1943). K jejím nejvýznamnějším choreografiím patřily Polovecké tance (1932, j. h.), Raymonda (1933), Zbojníci (Harnasie, pp. 1935), Labutí jezero (1935), Čarodějná láska (1941), Prométheus (1943), Harlekýnovy miliony (1944). Byla kvalitní a precizní pedagožkou, mezi její žáky patřili S. Machov, N. Hajdašová, V. Malcev, J. Němeček aj. Její působení v Praze za okupace bylo kontroverzní, před příchodem sovětské armády uprchla z Prahy a později se usadila ve Venezuele.
Literatura
M. K.–J. P.: Nikolská Jelizaveta in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988 • Nikolskaja, J.: Od staré školy k modernismu, Praha, Komedie 1925, sv. 1 • Siblík, E.: Příklady Jelizavety Nikolské–tanečnice, Rozpravy Aventina, 1929/30, sv. 5 • Siblík, E.: in Tanec mimo nás i v nás, Praha, Václav Petr 1937 • Tumlíř, J.: Epigramy – Jelizaveta Nikolská, Praha, Komedie 1925, sv. 1
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 220
