Na pražské konzervatoři studoval hru na housle u A. Bennewitze a kompozici u A. Dvořáka. Byl violistou Českého kvarteta, dirigentem České filharmonie, vídeňského Tonkünstler-Orchester a po 1. svět. válce dirigentem v SND Bratislava, jehož byl i ředitelem. Jako skladatel patří k předním postavám české hudby 20. století; věnoval se především operetní a baletní tvorbě. Pro vývoj české baletní literatury měl prvořadý, zakladatelský význam. Vnesl do baletní hudby umělecky nespornou hudební, citově bohatou i dramatickou, navíc srozumitelnou, líbivou i taneční kvalitu. Složil balety ► Pohádka o Honzovi, ► Z pohádky do pohádky, ► Princezna Hyacinta, ► Andersen, všechny pp. v choreografii A. Viscusiho, a baletní pantomimu Čertova babička (libreto Karl von Zeska a Gertrude Stöhrová, choreografie Joseph Hassreiter, pp. Dvorní opera Vídeň 20. 4. 1912). Z pohádky do pohádky a Pohádka o Honzovi se staly osou české baletní dramaturgie. Nedbalova baletní hudba byla několikrát podložena novým libretem, např. Jak Honza k štěstí přišel (libreto a choreografie Emerich Gabzdyl, pp. Ostrava 1965), nebo byla využita v krátkých kolážích (Fantóm baletu, Holmes v nedbalkách, Nedbalky, Pojďte s námi do pohádky aj.).
Literatura
Brodská, B.: Nedbalovy balety–Z pohádky do pohádky, Taneční listy 1981, č. 6/příloha • Brodská, B.: Nedbalovy balety doma a v cizině, Taneční listy 1981, č. 7/příloha
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 214–215
