Syn typografa Matěje T. a Anny, rozené Stivínové (1876), sestry písničkáře Josefa Stivína (pseud. Foltýn), jež dobrovolně odešla ze života 1909. Spolu s bratrem Emanuelem (Emanem) vyrůstal v rodině dědečka Emanuela Stivína. Studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze (1916–24), po maturitě byl přijat na pražskou právnickou fakultu, zároveň studoval na filozofické fakultě UK. Umělecké zájmy jej přivedly do okruhu autorů Literární skupiny a sdružení ALGOL, kde se 1925 seznámil s J. Frejkou. Setkání s dalšími členy Volného sdružení posluchačů dramatického oddělení Státní konservatoře hudby včetně M. Jareše vyústilo závěrem 1927 ve spolupráci s Osvobozeným divadlem. 1927–28 byl angažován v Dada jako herec, uplatňoval se tu však též jako autor skečů, písní, epigramů, dramatických persifláží, velmi často ve spolupráci s V. Lacinou a E. F. Burianem. Oba bratři se 1927 stali zakládajícími členy Burianova voicebandu. Počátkem 1929 přešli do Moderního studia (zaniklo koncem t. r. a T. nastoupil do redakce Práva lidu). Spolu s E. F. Burianem a B. Rádlem tvořili herecké jádro kabaretu Červené eso (1931–32). 17. 1. 1932 založil T. recitační sbor Dělnické akademie v Praze RECIDAK, jehož aktivitám se věnoval celá třicátá léta; účinkoval s ním též ve filmech s hudební účastí E. F. Buriana (Svítání, rež. V. Kubásek 1933, Před maturitou, rež. V. Vančura a S. Innemann 1935). 1939 se stal soudničkářem a technickým redaktorem Národní práce. 1941 se nakrátko vrátil k autorské spolupráci s E. F. Burianem. Během okupace působil v loutkářském souboru J. Malíka. Po 1945 se stal znovu redaktorem Práva lidu, po únorovém puči 1948 byl referentem Umění lidu a tajemníkem časopisu Osvětová práce. Pracoval pro organizaci pořádající každoroční soutěžní přehlídku čsl. divadel Divadelní žatva (sestavil programové brožury 1951–52 a 1953). Od 1953 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Orbis. Jeho publicistika se rozvíjela v širokém tematickém spektru. Je autorem řady próz (Lidičky před soudem, 1932, Maminka to řekla, 1940, Chudí boháči, 1943, Létal jsem s anděly, 1943, Bezstarostné děti, 1944, Hoši z nábřeží, 1947), rozhlasových her a pásem i několika filmových scénářů (Lavina, režie M. Cikán, 1946, s J. Mottlem). Zemřel náhle na srdeční chorobu. Je pochován (spolu s bratrem Emanem) na Olšanském hřbitově, v rodinném hrobu č. 6-11b-11.

Bratr Eman Trojan (1. 9. 1901 – 3. 3. 1935), kabaretiér, fejetonista, občanským povoláním tiskař. Spolupracoval se satirickými časopisy TRN a Tramp. Vystupoval v malých hospůdkách, s bratrem Josefem vytvořil populární komickou dvojici v divadle Dada Na Slupi, s níž vystupovali v kabaretu DALES J. Waltnera a jinde. Emanovou doménou byly lidové typy z pražského prostředí. Hrál též ve filmech S. Innemanna (Lásky Kačenky Strnadové 1926, Vražda v Ostrovní ulici 1933).

Mladistvého T. přivedlo ke spolupráci s avantgardními umělci okouzlení Frejkovou inscenací Cirkusu Dandin a dětská představení M. Jareše v Legii malých. S bratrem Emanem, který byl typem lidového zpěváka a pouličního herce, se zapojili do souboru Osvobozeného divadla, orientovali se hlavně na kabaretní projev. Oba hráli nejprve ve Frejkově přestudované inscenaci Gollova Pojištění proti sebevraždě. Oba také účinkovali ve Vest Pocket Revui Voskovce a Wericha; speciálně pro jejich číslo – tzv. Kachní kuplet – složil hudbu J. Ježek. V divadle Dada se T. autorsky podílel na pořadu Visací stůl I, v pořadech Visací stůl I–IIIs bratrem vytvořili komickou dvojici Máničky juniora a Máničky seniora. Jejich výkony v revuích Bim bam revue nebo Gaučo a kráva byly charakteristické zdůrazněnou klaunskou infantilitou, využívající fyziologické reflexy žvýkání, slintání, slzení apod. Jako „dobrodružná nemluvňata“ si mohli dovolit prostřednictvím anekdot a kupletů říci a zazpívat téměř vše. Jejich klaunské duo se uplatnilo i v Honzlově pamfletu proti měšťáctví – v inscenaci hry Y. Golla Methusalém. Pro své výraznější herecké dispozice vystupoval T. často též samostatně (ve výstupu O slovanské politice sehrál klauniádu dvou diskutujících, dobře živených pánů, promlouvaje ke špičce své levé boty, poté ke špičce pravé boty; později ji zopakoval v Červeném esu). Rozhodující vliv na T. divadelní kariéru měl E. F. Burian; spolu vytvořili v Honzlově režii kontrastní komickou dvojici v klaunských maskách o Večeru družstva moderních skladatelů KMEN z nové české poesie.Burian oceňoval T. satirický literární nerv; do repertoáru voicebandu zařadil jeho parodii na selské jízdy S tou hroudou jsem zrozen, spolupracoval s ním na dvou verzích libreta Mastičkáře (oba bratři v nich také vystoupili). J. Frejka T. svěřil roli Shawna Keogha v poetické inscenaci Hrdina západu. Po zániku Moderního studia se T. věnoval uměleckému přednesu, ve kterém vycházel z Burianových uměleckých premis; své poznatky později publikoval v časopise Divadelní ochotník. V kabaretu Červené eso zužitkoval zkušenosti z Dada. Za nacistické okupace vytvořil pro Burianovo D 41 parodický text z divadelního prostředí Každý má dvě úlohy na motivy Šamberkových her, vystavěný na scénické konfrontaci reálného člověka a předváděné postavy.

Role

(není-li uvedeno jinak, v titulu obsazeni oba bratři)

Osvobozené divadlo

Mánička junior a Mánička senior, I. Goll: Pojištění proti sebevraždě, Clowni, I. Goll: Methusalem, J. T.: Clown, Večer družstva moderních skladatelů KMEN z nové české poesie. Epigramy A. Hoffmeistera – 1927.

Dada

Mánička a Eskafanda, E. F. Burian – J. Ježek – V. Lacina – J. Trojan: Visací stůl č. 1. Tanec a politika(tamtéž J. T.: výstup O slovanské politice), 1. koncert (též večer) voicebandu, 2. koncert voicebandu, V. Lacina: Třetí zavěšení Visacího stolu (voiceband).Žurnál – revue – 1927; E. F. Burian – J. Dréman – J. Frejka – M. Hlávka – V. Lacina – H. Slípka – J. Trojan: Dona Kichotka. Revue žurnál, aktualita, satira, voiceband, J. T.: Shawn Keogh, J. M. Synge: Hrdina západu, duchové Bim a Bam, K. Balling – J. Dréman – C. Petržílek – J. Plachta – J. Trojan: Bim bam revue, E. T.: Kreon, J. T.: 1. posel, Sofoklés: Král Oidipús, J. T.: Sedlák, H. Sachs: O muži, který vysedával telata (tamtéž bratři T. voiceband), P. Reverdy: Poutník (bratři T. voiceband), Vasil a Sergej Karamazovovi, t. č. běženci, K. Melíšek – J. Trojan: Gaučo a kráva, E. T.: Pustrpalk, J. T.: Ahasver, V. Trojan – V. Lacina, h. E. F. Burian: Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský – 1928.

Moderní studio

E. T.: Pustrpalk, J. T.: Ahasvér, E. F. Burian – V. Lacina – J. Trojan: Mastičkář, IV. večer komorního voicebandu (K. H. Mácha: Máj), V. komorní večer voicebandu (Večer Jiřího Wolkera) – 1929.

Revue, libreta, hry

Dona Kichotka. Revue žurnál, aktualita, satira, voiceband, Divadlo Na Slupi 1927 (s E. F. Burinem, J. Drémanem, J. Frejkou, M. Hlávkou, V. Lacinou, H. Slípkou); Bim Bam revue, Divadlo Na Slupi 1928 (s K. Ballingem, J. Drémanem, C. Petržílkem, J. Plachtou); Gaučo a kráva, Divadlo Na Slupi 1928 (s K. Melíškem) ■ Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský, h. E. F. Burian, Divadlo Na Slupi 1928 (s V. Lacinou); Mastičkář, h. E. F. Burian, Umělecká beseda 1929 (s V. Lacinou); Popelka, h. K. Risinger, rozmn. Dilia 1958 ■ Každý má dvě úlohy (na motivy her F. F. Šamberka Palackého třída 27, Kulatý svět, Jedenácté přikázání, Divadelní vlak), Divadlo D 41 1940, rozmn. Máj b. d.; Masopustní úterý, rozmn. Dilia 1957.

Rozhlasové hry a pásma

Jak jsme psali před sto lety, 1938 (s K. Krausem); Dům malých hříchů, 1940; Dělnický deník před padesáti lety, 1947; Píseň o velikém králi, 1957.

Texty písní, voiceband

Republikánský pochod (1. koncert voicebandu), Umělecká beseda 1927 (s E. F. Burianem, J. Drémanem, J. Frejkou, M. Hlávkou, V. Lacinou, H. Slípkou); S tou hroudou jsem zrozen, Divadlo Na Slupi 1928; To se řekne (Charleyova nová teta), Umělecká beseda 1929 (s V. Lacinou).

Teatralia

Jak sborově recitovati. Organizační a metodické pokyny pro nově zakládané recitační soubory, Praha 1932; První režisér Švejka, Ochotnické divadlo 3, 1957, s. 64 (vzpomínka na A. Longena); Vítězství amatérů před 30. lety, tamtéž, s. 77–78; O politickém kabaretu před 30ti lety, tamtéž, s. 99; Co byl voiceband E. F. Buriana, tamtéž, s. 247; O Františku Bidlovi, tamtéž 4, 1958, č. 7, nestr.; O dvou umělcích z Červené sedmy, tamtéž 5, 1959, s. 178–179; Divadlo mladých ve 20. letech, in Kniha o Praze, ed. G. Stočesová, Praha 1962, s. 207–212; Frejkova práce s hercem, in: Jiří Frejka. K nedožitým šedesátinám, ed. J. Träger, Praha 1964, s. 34–37.

Prameny

AMP: Sbírka matrik, VIN N11, matrika narozených, Vinohrady, kostel sv. Ludmily (1905–1907), fol. 43 (snímek 49).

Matrika Správy pražských hřbitovů.

Literatura

M. Obst – A. Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, Praha 1962, E. T.: s. 160, 193, J. T.: s. 160–161, 275, 285, 301–303; L. Skrbková: Od bubeníka k režisérovi, in Sborník Janáčkovy akademie múzických umění 7, Brno 1980, s. 143–200; L. Petišková: Jiří Frejka, básník jeviště, in Jiří Frejka. Divadlo je vesmír, Praha 2004, s. 703–706; A. Jochmanová: Za prostorem svět. Tvorba Jiřího Frejky ve dvacátých letech 20. století, Brno 2012, s. 103–105, 174–175.

Fikejz – Film III (E. Trojan), LČL

Vznik: 2016