Narodil se v Čáslavi, kde jeho otec vlastnil malé hospodářství a přivydělával si pohodnictvím (odtud T. celoživotní pocit vyděděnosti ze společnosti a méněcennosti). K matce měl velmi hluboký vztah a těžce nesl její skon (1900). V rodišti vystudoval nižší gymnázium, na vyšším pokračoval v Hradci Králové (1893–1901). Po maturitě nastoupil na filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, ale studia (čeština, dějepis, francouzština) nedokončil. 1905 vystoupil z římskokatolické církve a oženil se se spisovatelkou Jindrou Kopeckou (1882–1905), která t. r. tragicky zemřela při svatební cestě do Norska. 1907 T. přesídlil do Brna, kde z podnětu S. K. Neumanna přijal nakrátko místo redaktora časopisu Moravský kraj, krátce redigoval též časopis Šibeničky a působil jako divadelní referent časopisu Moravský kraj. Od 1908 pracoval dvacet let v redakci Lidových novin; psal soudničky, lokálky, fejetony, redigoval kulturní rubriku a tzv. dětský koutek. Přispíval též do periodik Morava, Obzory a Srdce. 1909 se oženil s Annou Kutilovou, o rok později se jim narodil syn Milan, 1917 bylo manželství rozloučeno. Od 1912 působil T. jako válečný dopisovatel v Srbsku a Albánii za války s Tureckem. 1914 se přestěhoval do Bílovic nad Svitavou, které se mu staly inspirací především pro knihu Liška Bystrouška. Za první světové války nebyl odveden kvůli oční chorobě. Stal se propagátorem sokolství, založil vánoční tradici stromů republiky spojenou se sbírkami na chudé děti. 1922 obdržel státní cenu za knihu Kolonia Kutejsík. 1923 se přestěhoval zpět do Brna, kde se následujícího roku oženil s učitelkou Olgou Marií Zámečníkovou. Deprese a životní krize vyvrcholily 1928 sebevraždou – postřelil se v redakci Lidových novin. Po zprávě o manželově smrti spáchala sebevraždu i jeho žena; společně byli pohřbeni na Ústředním hřbitově v Brně.

Jako divadelní referent poukazoval na nevyhovující stav brněnského divadla a české kultury ve městě vůbec. Nepřestával zdůrazňovat potřebu nové divadelní budovy, usiloval o pozvednutí úrovně divadelních inscenací. Navazoval tak na obdobné snahy J. Merhauta a předjímal kulturní program J. Mahena. Sledoval zrání hereckých talentů souboru (vysoko cenil výkony manželů Emy a Ladislava Pechových), vedle referátů psal též drobné divadelní glosy, jubilejní články, nekrology.

Nejznámějším T. dílem se stal román–fejeton Liška Bystrouška (časopisecky v Lidových novinách 1920, doplněn kresbami S. Lolka), kombinující formát myslivecké humoresky, komický zvířecí epos a přírodní lyriku spolu s moravským nářečím. Podle knihy napsal Leoš Janáček libreto a proslavil dílo jako operu Příběhy Lišky Bystroušky (premiéra 1924 v Divadle na Hradbách Brně). Patří mezi nejhranější operní díla na českých i světových scénách.

Pseudonymy a šifry

Arnošt Bellis, A. Bellis, Č. Krt, Ekrt Č., Jan Max. Kristián Brumner, L. Haar, Václav Monolit Mrákotínský, -ě-, R. T., rt, rt., -rt, T., -t-, V. M. M., Nikésonte (tj. dva, kteří zvítězí – společně se svojí první ženou J. Kopeckou)

Hry a libreta

Kassiopeia, Moderní život 2, 1903, č. 2, s. 208–211; Počátek románu, Květy 2, 1906, č. 28, s. 319–331; Panenky, ND Brno 1907, i t.; Propast, Lumír 52, 1925, č. 7, s. 208–211; Příval, ND Brno 1928, i t. (upr. 1980); Beniowski, Lidové noviny 24. 10. 1928 (operní libreto pro L. Janáčka, nedokončeno).

Prameny

LA PNP: osobní fond, 1 karton, inventář → M. Gaži, 1995.

Městské muzeum a knihovna Čáslav: fond R. T. – pozůstalost (korespondence, rukopisy, tisky, novinové články, vysvědčení, fotografie aj.).

MZA: fond Ferdinand Volek: v třech kartonech část literární tvorby R. T.; Matriky, Brno (městská rada), oddaní 1923–1924, E 67, rkp. 17870, snímek č. 183.

MZMd: fond R. T. (korespondence, rukopisy – mj. hry, varia).

SOA Praha: Sbírka matrik, Čáslav 15, matrika narozených 1879–1885, s. 194, obr. 197.

Literatura

R. T.: Pískle v trní, Brno 1925 ■ A. Novák: Na paměť R. T., Jaroměř – Brno 1928; J. Dvořák: Dva mezi námi, Praha 1940; J. Dvořák: Čtení o Mahenovi a T., Praha 1941; VL [V. Válek]: R. T., in Česká literatura 1918–1945, 1. díl, Praha 1970, s. 405−408; B. Golombek: R. T., Praha 1982; J. Hrabák: R. T., Praha 1982; L. Řezníček – M. Martínek: Těsnohlídkova norská kalvárie, Praha 2012 ■ J. Hek [Hájek]: Dramatické práce R. T., in sb. Literární archiv, sv. 13–15, 1978–80 (1982), s. 229−254 + Dramatická tvorba R. T., in Literární Bílovice nad Svitavou, sv. 1, Bílovice nad Svitavou 1982, s. 23−27; D. Jeřábek: Tvůrčí odkaz R. T., tamtéž, s. 2−8; V. Válek: Několik poznámek k těsnohlídkovské memoárové literatuře, tamtéž, s. 28−35; D. Jeřábek: R. T. a brněnské divadlo, in: sb. Thalia Brunensis Centenaria, Brno 1984, s. 15−25; B. Marčák: O lišce Bystroušce a R. T., Duha 16, 2002, č. 2, s. 8–9; O. Hučín: Jak se Janáček seznámil s Bystrouškou, Opera plus [online, cit. 30. 8. 2017], URL: https://operaplus.cz/jak-se-janacek-seznamil-s-bystrouskou/; R. T., Moravské zemské muzeum [online, cit. 30. 8. 2017], URL: http://www.mzm.cz/rudolf-tesnohlidek/.

ČL, Kunc, LČL, SSČS, SČS

Vznik: 2017