Pro Uměleckou loutkovou scénu založenou L. Odstrčilovou, jeho pozdější manželkou, napsal obě své hry a vypracoval Osnovy výuky loutkářů. Pokoušel se o první spojení hry loutek a herců. Jeho překlady francouzských veseloher uvedlo Národní divadlo.
Pocházel z kulturně založené rodiny; otec Josef Sch. byl profesorem kreslení na průmyslové škole v Chrudimi, správcem uměleckých sbírek na zámku Žleby, ilustrátorem a autorem populárně naučných publikací o myslivosti. Děd František Sch. byl architektem a strýc Gustav Sch., který nejvíce ovlivnil jeho zájem o divadlo, ředitelem Národního divadla (1900–22). Sch. po absolvování reálného gymnázia v Chrudimi (1907–15) studoval do 1917 chemii na Českém učení technickém v Praze, pak pracoval jako cukrovarnický chemik. 1919–21 byl lektorem a archivářem Národního divadla, 1920 se oženil s členkou činohry a zanícenou loutkářkou Liběnou Odstrčilovou. Od 1922 pracoval v nakladatelství F. Topič, 1925–30 v redakci deníku Venkov, 1930 jako politický zpravodaj v ČTK. 1931 nastoupil do tiskového odboru předsednictva vlády (1938–39 přednosta). Po německé okupaci českých zemí 1939 založil konspirační síť z bývalých zpravodajských důstojníků zrušeného druhého oddělení Hlavního štábu, zprávy předával do Londýna. V srpnu 1939 byl zatčen gestapem, uvězněn, odsouzen k trestu smrti a 1942 popraven v berlínské věznici Plötzensee. 1947 byl vyznamenán in memoriam za protinacistickou odbojovou činnost a t. r. umístěna pamětní deska na rodném domě v Chrudimi (v sedmdesátých letech dům stržen, při výročí popravy 2012 deska instalována v Pippichově divadle).
Za studií na technice spolupracoval s dramatickým oddělením Svazu československého studentstva. Zájem o divadlo rozvíjel v tvůrčím partnerství s L. Odstrčilovou: podílel se na činnosti Umělecké loutkové scény, kterou založila 1918 pod patronací J. Veselého. Pro loutkářské kurzy pořádané tímto spolkem vypracoval Osnovy výuky loutkářů. Jeho první loutková hra Začarovaný les je alegorickou pohádkou o českém zápasu o státní samostatnost; v meziválečné době ji často uváděly loutkové ochotnické scény, začátkem padesátých let se stala součástí repertoáru profesionálních loutkových divadel, byla hrána i v zahraničí (Bulharsko, Chorvatsko, Japonsko). Sch. vytvořil i její rozhlasovou verzi (1922). Groteskní komedie Guliver v Liliputu byla určena dospělým; románovou předlohu J. Swifta Sch. aktualizoval a přizpůsobil popřevratovým poměrům (mírumilovné Liliputány ohrožují černožluťáci vedení císařem Vilimhili). Text je prvním českým pokusem kombinovat hru loutek a herců; zamýšlené provedení v Umělecké loutkové scéně se neuskutečnilo a průkopnická, technicky náročná hra ani později nenašla inscenátory. Několik Sch. loutkových her či jejich částí zůstalo v rukopise (Pohádka z ráje). Patrně pod vlivem frankofilního strýce Gustava Sch. a snad i na jeho objednávku překládal francouzskou dramatiku, překlady uvádělo Národní divadlo.
Pseudonymy a šifry
Jago, Karel Lichnický, Skapino, Z. S., Z. Sch.
Hry
Hold loutek Zlaté kapličce, t. in Loutkář 2, 1917/18, s. 105–106 (slavn. scéna); Začarovaný les, Umělecká loutková scéna 1918, i t.; Guliver v Liliputu, t. [1919].
Překlady her
G. Courteline: Spletitý případ, ND 1919; A. de Musset: Se srdcem divno hrát, t. 1920 (s G. Schmoranzem); J. Renard: Kouzlo rozchodu, ND-StD 1921, i t. 1921; G. Duhamel: Dílo athletů, ND-StD 1921 (pseud. Karel Lichnický); G. Flaubert: Kandidát+ Slabé pohlaví + Zámek srdcí, t. 1930.
Prameny
NMd: sign. Č 11460, pozůstalost L. Odstrčilové.
Literatura
Efpem: V ovzduší živé pohádky, Neodvislost 2, 1918, č. 2, s. 2 [Začarovaný les]; Bibiena: Umělecká loutková scéna, Čech 18. 1. 1918 [Začarovaný les]; [Q. M.] Vyskočil: Začarovaný les, Úhor 6, 1918, s. 152; V. G.: Nenapsaný román, Lidové noviny 18. 8. 1947; J. M. [Malík]: Úvodem, in Z. Schmoranz: Začarovaný les, Praha 1950, s. 3–5; A. Bareš, T. Pasák: Odbojová organizace Z. Sch. v roce 1939, in sb. Historie a vojenství, 1968, s. 1003; Z. Bezděk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945, Praha 1983, s. 78–79; P. Kobetič: Osobnosti Chrudimska, Chrudim 2002, s. 204; A. Dubská: Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 183.
LČL
Vznik: 2015
