Provd. Schürerová. Průkopnice moderního výrazového tance v ČSR, tvůrkyně metody pohybové a taneční výuky, zabývala se i historickými tanci. Navštěvovala 1916–19 lekce u B. Mensendieckové, H. Vojáčkové a v pražské Společnosti E. Jaques Dalcrozeho. Jeho systém později studovala v Ženevě a v Hellerau u Drážďan, kde 1922–24 vyučovala tělesnou kulturu a nauku o pohybu (její žákyní byla např. R. Chladek). Začínala jako tanečnice v Hellerau u V. Kratinové, samostatně vystupovala v Ženevě, Římě, Florencii a v Praze (Mluva pohybu, 1921). 1923 založila v Hellerau u Drážďan svou Skupinu Jarmily Kröschlové, se kterou odešla 1924 do Prahy. Spolupracovala s předními avantgardními režiséry E. F. Burianem, J. Frejkou, K. H. Hilarem, J. Honzlem, s Divadlem Dada 1926–36 aj. Její taneční i herecký projev (vystupovala i v činohrách, např. role Tuláka v Ze života hmyzu bratří Čapků, 1938), stejně jako choreografie (nazývala je divadlem pohybu), měly blízko k taneční pantomimě a pohybovému divadlu. Podle O. Wilda napsala libreto a postavila choreografii Infantčiných narozenin (recitace s vloženou hudbou F. Schreckera, 1923; 1926 složil hudební vstupy I. Krejčí), pro Skupinu připravila i další choreografie na texty a poezii pro různá vystoupení (Brno 1925, Praha 1929), tančila Harlekýna ve své choreografii Hračkové skříňky (1926), spolupracovala na pohybové stránce Tintagilovy smrti M. Maeterlincka (1925, obn. 1962), napsala libreto a choreografka ► Kuchyňské revue (1927), Obrazů z velkoměsta na hudbu M. P. Musorgského (1928), kde mj. tančil S. Machov a choreografoval pro její skupinu Čarodějnou lásku, Marionety (1929) a Loupežníky (1930) na Křičkovu hudbu, pro choreografie koncertních vystoupení tanečnic Skupiny si vybrala skladby J. S. Bacha, L. van Beethovena aj. (1929/30). Byla jednou z inscenátorek Jevrejnovovy Veselé smrti (1931, tančila i roli Pierota), byla autorkou libreta a choreografie Zelené flétny na hudbu W. A. Mozarta (1931). Na její liberto napsal V. Smetáček taneční scénu V podvečer parného dne (Praha, Paříž 1932 bronzová medaile na choreografické soutěži). Vytvořila tit. postavu Kolumba ve svém celovečerním tanečním dramatu na libreto M. Hlávky, kde uplatnila svou představu o „divadle pohybu“ (1936, hudba E. Hohag). Napsala libreto a choreografovala Královničky J. Teklého a Školu žen F. Bartoše (Unitaria 1940), ztvárnila roli Runy v Radúzovi a Mahuleně (1943), kde byla i pohybovou poradkyní. Na lidovou poezii připravila taneční obrázky Žně, Cibulářky, Vánoční zvyky a Slovanské tance (1942, 1944). V trendu inspirovaném lidovým uměním pokračovala s M. Venhodou ve Schola cantorum 1948–49. Během okupace byla členkou odbojové skupiny Věrni zůstaneme. Po válce spolupracovala na činoherních inscenacích v různých divadlech i Disku; poslední choreografií byly Legendy A. Dvořáka (Divadlo hudby 1950). Významná byla její pedagogická činnost, od 1931 vedla v Paláci Fénix vlastní školu, od 30. let různé kurzy, v 50. letech spolupracovala se soubory lidové tvořivosti, vyučovala na DAMU 1949–58 (docentka 1951). Mezi její žákyně patřily např. B. Cveklová, E. Divišková, E. Kröschlová, N. Kröschlová, Z. Kyselá, A. Skálová, E. Soukupová, S. Wotoczková. Publikovala v řadě časopisů, v Lidové tvořivosti a od 1950 spolupracovala s redakcí Tanečních listů. Autorka hesel pro Encyklopedii tělesné kultury (Praha 1964) a publikací Základy pohybové výchovy tanečníka a herce (Praha, Orbis 1956), Výrazový tanec (Praha, Orbis 1964), Nauka o pohybu (Praha, SPN 1975). Byla členkou porot Svazu TRG, SFSM ve Varšavě 1955 a Bukurešti 1963 a festivalů amatérské pantomimy v Litvínově. Sestra Nadi Kröschlové a matka Evy Kröschlové.
Literatura
Kloubková, I.: Výrazový tanec v ČSR: Praha – Brno 1918–1945, Praha, SPN 1989 • Skálová, A.: Jarmila Kröschlová, Taneční listy 1973, č. 6/příloha
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 159
