Roz. Podleská. Německy psána Podleska die jüngere, Podlesky, po sňatku jako Batka, Battka, křest. jméno Thecla, Tecla, Thekla, další křest. jména Kateřina Františka. – Nejmladší ze šesti hudebně nadaných dcer otce Václava, berounského mlynáře, a jeho manželky Johanny. Dvě nejstarší dcery Alžběta (1753–1819) a Anna (1754–1818) studovaly hudbu a zpěv v Praze u V. Brichty, tenoristy svatovítské katedrály a pozdějšího člena vídeňské dvorní kapely, a v mládí koncertovaly v Praze, Brně a ve Vídni. Alžběta, řeholním jménem Markéta, vstoupila do pražského kláštera alžbětinek, kde se nadále věnovala hudbě a zpěvu, podobně jako Anna, řeholním jménem Aquinata, která v klášteře dominikánek na Starém Brně také komponovala. Tři sestry – Maria Johanna Barbora (Marianna, 1759–po 1800), Barbora Marie Františka (1760–1810) a Josefa Marie (1761–94) studovaly spolu s B. v Lipsku zpěv a všechny byly 1782 angažovány ke kuronskému dvoru vévody Petra Birona v Mitavě (Mittau, dnes Jelgava v Lotyšsku). Marie se záhy provdala za J. P. A. Fescu a odešla s ním do Magdeburku. Jejich syn F. E. Fesca (1789–1826) se proslavil jako skladatel a houslista. Barbora se vrátila do Prahy a vstoupila do řádu alžbětinek (řeholní jméno Aloisie), kde řídila hudbu, Josefa zemřela v Mitavě. Manžel B., Vít Antonín Jan Křtitel B. (1754–1839) byl synem předního pražského varhaníka Vavřince B. a působil jako hobojista a flétnista pod vedením C. Ditterse v kapele Ph. G. Schaffgotsche na Jánském Vrchu, později v kapele vévody Birona v Mitavě a po návratu do Prahy ve zdejším divadelním orchestru. Základní hudební výchova sester Podleských byla svěřena berounskému učiteli a regenschorimu J. Nechanickému. B. pokračovala ve studiu zpěvu u kantora a skladatele J. Hataše v Mníšku pod Brdy. Po úspěšném koncertním vystoupení jedenáctileté B. a její sestry Marie v Karlových Varech, zorganizovaném jejich otcem asi 1775, získaly doporučení pro studium v Lipsku, kde se jich ujal skladatel a pedagog J. A. Hiller, jehož žačkami se posléze staly i Barbora a Josefa. Už během studia B. příležitostně vystupovala na koncertech a po založení lipského Gewandhausu (1781) se stala sólistkou této instituce a účastnila se i Hillerových koncertních cest, např. do Magdeburku 1781. Divadelní kariéra B. se začala slibně rozvíjet 1781/82, kdy se v Lipsku a v Drážďanech poprvé představila se společností P. Bondiniho jako Parthenie (Alceste, h: A. Schweitzer, l: Ch. M. Wieland), Sylvie (Die wüste Insel [Pustý ostrov], h: J. Schuster, l: P. Metastasio, p+ú: A. G. Meißner) a Myris (Die schöne Arsene [Krásná Arsena], h: J. N. F. Seydelmann, l: A. G. Meißner dle Ch.-S. Favarta). Výrazným úspěchem byl především virtuózní výkon v pětiaktové Alceste, v níž pěveckými partnery B. byli F. R. Kochová (Alceste), pozdější pražský divadelní ředitel F. Spengler (Admet) a Ch. Brandel (Herkules). V Drážďanech vystoupila také s italskými áriemi na soukromém koncertu, který řídil kapelník J. G. Naumann, tehdy nejdůležitější hudební autorita u saského dvora. V létě 1782 se měla představit ve Vídni, ale z plánované cesty, lipských koncertních aktivit i eventuálního angažmá v Bondiniho společnosti sešlo a B. přijala nabídku stát se dvorní zpěvačkou kuronského vévody Petra Birona. V doprovodu svého učitele Hillera odcestovala neprodleně ke dvoru v Mitavě, během cesty vystoupila společně s proslavenou herečkou M. Brandesovou a za přítomnosti kapelníka Naumanna ve Schwedtu (červen 1782). V Mitavě se B. a její sestry staly dvorními zpěvačkami, učitelkami hudby a společnicemi manželky a dcer vévody, B. a její sestra Marie doprovázely jeho rodinu i na cestě po Itálii a Německu (1784/85), kde úspěšně vystupovaly. Po návratu se nějaký čas zdržovaly v Čechách a snažily se získat místo dvorních zpěvaček na domácí půdě formou inzerátu v Prager Oberpostamtszeitung (červenec 1785) a uspořádat pěvecký koncert v Praze (žádost guberniu v březnu a dubnu 1786), potom se však vrátily do Kuronska. Při další návštěvě Prahy B. uspořádala – jako komorní pěvkyně vévody kuronského – vlastní akademii v Nosticově divadle (20. 10. 1786), jíž se pravděpodobně zúčastnil i císař Josef II. Pozval pak B. k desetiměsíčnímu hostování ve Vídni (1. 11. 1786–31. 8. 1787), kam odcestovala se sestrou Josefou. 19. 11. 1786 vystoupila v divadle Burgtheater jako Constanze v Mozartově singspielu Die Entführung aus dem Serail [Únos ze serailu] a 1787 v premiérách jako Virginia (Die Liebe im Narrenhause [Láska v blázinci], h: C. Ditters von Dittersdorf, l: G. Stephanie ml.), Laura (Das wüthende Heer [Zuřící vojsko], h: J. M. Ruprecht, l: Ch. F. Bretzner) a Bartolina (Die Trofoniushöhle [Jeskyně Trofoniova], h: A. Salieri, l: G. B. Casti, p: G. Stephanie ml.). Spolu se svými kolegy z divadla vystupovala i koncertně na akademiích (v březnu 1787 např. jako Fileno v kantátě V. Martína y Soler Il sogno [Sen] spolu s C. Cavalieri a M. Willmannovou), angažmá však nezískala a po návratu do Mitavy se provdala (⇒ Klíma 1980).
1795 odešel Biron z Kuronska a pobýval se svým dvorem a umělci střídavě na nových panstvích ve slezské Zaháni (od 1786), v Náchodě a na zámku Friedrichsfelde (dnes součást Berlína). V Náchodě B. podle nedoložené tradice zpívala některou roli v provedení Mozartova Dona Juana, uvedeného ke slavnostnímu otevření zámeckého divadla 29. a 30. 10. 1797 za řízení V. Tučka. Z léta 1798 se dochovaly dva dopisy B., které dokládají její opakovaný pobyt v Náchodě a také jednotvárnost dnů, které vyplňovala četbou, zpěvem, studiem francouzštiny, ručními pracemi a procházkami. Na podzim 1799 přednesla v zámeckém divadle při slavnosti na počest vévodova uzdravení blíže neurčenou árii (14. 8. 1799). Po smrti vévody (13. 1. 1800), který B. údajně přiznal doživotní penzi, byly jeho umělecké soubory rozpuštěny. B. se přestěhovala do Prahy (1800), kde její manžel hrál v divadelním orchestru, ale pro stálé neshody se s ním zanedlouho rozešla. Docházela vyučovat zpěv do rodiny zemřelého vévody. Dle Dlabače tehdy také hostovala v představeních operní společnosti D. Guardasoniho ve Stavovském divadle. Ještě v témže roce uskutečnila koncertní cestu po Německu, v jejímž průběhu se zřejmě setkala i se svým bývalým učitelem Hillerem, když vystoupila na koncertě v lipském Gewandhausu (27. 11. 1800). Prahu opět navštívila v květnu 1801, kdy se stala – stále ještě jako „komorní pěvkyně vévody kuronského“ – kmotrou Thekly Georgie Amalie Antonie Maschkové, dcery skladatele V. Maschka, a to společně s dalšími významnými kmotry, skladateli G. J. Voglerem a J. G. Naumannem, kteří se právě nacházeli v Praze, a lobkovickým kapelníkem A. Vranickým. Do 1802 pak pobývala mimo Čechy u vdovy kuronské v saském Löbichau a v Zaháni. Po návratu se zapojila do pražského hudebního života. Stala se členkou nově založené dobročinné společnosti – Jednoty umělců hudebních ku podpoře vdov a sirotků (Tonkünstler Witwen- und Waisen-Sozietät, zal. 1803) a vystupovala na jejích koncertech. Na velikonoční neděli 1. 4. 1804 patrně naposledy veřejně zpívala na koncertě Jednoty ve Stavovském divadle při prvním pražském provedení Händelova oratoria Mesiáš, a to společně s J. Duškovou, A. Kusým a A. Vojtíškem. Zpěvu vyučovala mj. svoji schovanku K. Kometovou-Podhorskou a krátce učila i na pražské konzervatoři (1832). Zasloužila se o postavení Hillerova pomníku s reliéfem čtyř sester Podleských v Lipsku. V rodném Berouně založila nadaci pro chudou školní mládež (1834) a zřejmě též zprostředkovávala hudebniny pro místní kůr.
Divadelní repertoár tvořil součást pěveckého studia B., i když zpočátku vystupovala pouze koncertně. Její jevištní debut byl vnímán jako přínos profesionální operní interpretaci v německém jazyce a byl pozitivně hodnocen po pěvecké i herecké stránce. B. hrála živě, s potřebnou elegancí, ušlechtilostí, zápalem a adekvátní deklamací. Hlas měl značný rozsah, byl silný a pohyblivý. Anonymní pisatel, který byl svědkem koncertních vystoupení sester Podleských v Magdeburku a věnoval jim patnáctistránkový zvláštní tisk, označil B. za jednu z nejlepších současných pěvkyň Německa. Slibně započatá kariéra B. byla přerušena kuronským angažmá, později ve Vídni už neuspěla a pražské divadlo se stabilizovanou italskou buffou a neúspěšně se střídajícími německými společnostmi nenabízelo pro zpěvačku školenou pro náročný repertoár s německými texty žádnou perspektivu. Celkově lze pěvecký repertoár B. zhodnotit jako pestrou směs, odpovídající dráze komorní a koncertní pěvkyně (jednotlivé árie, ansámbly, kantáty, duchovní kompozice, mše, oratoria), v němž kromě již zmíněných operních tvůrců figurovali skladatelé C. H. Graun, J. A. Hasse, Naumann, J. Ch. Bach, P. Anfossi, A. Sacchini, F. Bianchi ad. O životě a působení B. v období stráveném v Praze od počátku 19. stol. je známo velmi málo. Nekrolog, uveřejněný v Lumíru 2. 9. 1852, ji charakterizoval jako vzdělanou a umělecky významnou osobnost s českým vlasteneckým cítěním.
Prameny a literatura
SOkA Beroun, fond Archiv města Berouna, Rodina Podleských, inv. č. 1007, kart. č. 4: cedule akademie B. v Nosticově divadle 20. 10. 1786; tamtéž, fond T. Podleská: hudební sbírka; Strahovská knihovna, sign. S.K. IV 44: libreto oratoria Mesiáš, prov. 1. 4. 1804 [na rubu titulního listu dopsáno obsazení koncertu]; Österreichisches Theatermuseum Wien, sign. ÖTh. Mus. 773 042–D.E.S., roč. 1777–78: tři cedule ke koncertním vystoupením B. ve Vídni (dle sdělení A. Scherla). • **a**r.: An Demoiselle Podleska die jüngere als Parthenia in der Alceste. Leipzig den 8. August 1781, Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 4, 1781, s. 545–547; Ueber die Vorstellung der Oper Alceste in Leipzig den 8ten und 10ten August 1781, s. 574–576; Auszug eines Schreibens aus Dresden, 5, 1782, s. 69–70; Vermischte Nachrichten, s. 444–445; An den Herausgeber, s. 680–685; nesign.: Schreiben eines Ungenannten an seinen Freund in B. über die von Herrn Music-Director Hiller aus Leipzig bei Gelegenheit des Besuches seiner Freunde in Magdeburg daselbst gegebenen öffentlichen Concerte, Magdeburg 1781; J. N. Forkel: Musikalisches Almanach für Deutschland auf das Jahr 1782, s. 90; Ephemeriden der Litteratur und des Theaters (Berlin) 1787, 1. polol., s. 208; Allmanach der k. k. National-Schaubühne in Wien auf das Jahr 1788, Wien [1787]; Prager neue Zeitung 1799, s. 833; nesign.: [nekrolog], Lumír 2, 1852, s. 790; A. Dörffel: Geschichte der Gewandhauskonzerte zu Leipzig vom 25. November 1781 bis 25. November 1881, Leipzig 1884, reprint tamtéž 1980; Teuber II 1885, s. 162, 350; Teuber III 1888, s. 102n., 181; Lebensläufe deutscher Musiker von ihnen selbst erzählt I [Johann Adam Hiller], ed. A. Einstein, Leipzig 1915, s. 28–29; K. Emingerová: Obrázky ze staré hudební Prahy, Praha 1924, s. 55–69; Z. Nejedlý: Bedřich Smetana III, Praha 1929, s. 75–79; A. Zbořilová: Pražské pěvecké školy v 19. století, dis., FFUK Praha 1931, s. 21–25, 42; C. Brühl: Die Sagan. Das Leben der Herzogin Wilhelmine von Sagan Prinzessin von Kurland, Berlin 1941, s. 43–45; A. Schering: Johann Sebastian Bach und das Musikleben Leipzigs im 18. Jahrhundert, Leipzig 1941, s. 324, 423, 479n., 487n., 552, 563, 576, 663n. (Musikgeschichte Leipzigs 3); E. Trolda: Sešli se hudebníci, Smetana 36, 1943, č. 3, s. 39–40; T. Volek: Čtyři studie k dějinám české hudby 18. století – I. Koncertní život Prahy v druhé polovině 18. století, Miscellanea musicologica 6, 1958, s. 55; O. E. Deutsch: Mozart. Die Dokumente seines Lebens, Leipzig 1961, s. 245n.; J. Holeček: Beroun a hudba, Čtení o Berouně 1265–1965, ed. L. Páleníček, Beroun 1965, s. 112n., 202 + J. A. Seydl decani Beronensis operum artis musicae collectio, Praha 1976, s. 8; Berkovec 1989, s. 57n., 128; S. V. Klíma: Česká hudebnice Tekla Podleská (1764–1852), Hudební v'ě'da 17, 1980, s. 340–345 + České hudebnice minulosti, Hudební rozhledy 48, 1995, č. 6, s. 31–33; J. Mikuláš: Vinzenz Maschek (1755–1831), publikace k výstavě, Praha 1995, s. 14; Pamětihodnosti panství Náchod a osudy, které za posledních 5 desetiletí sám prožil a zapsal … důchodní Jan Müller, ed. V. Vlčková, Stopami d'ě'jin Náchodska (Náchod) 3, 1997, s. 145n., 178–180; D. Link: National Court Theatre in Mozart’s Vienna, Oxford 1998, s. 101, 285, 421, 426; M. Niubò: J. G. Naumann and Bohemia, Johann Gottlieb Naumann und die europäische Musikkultur des ausgehenden 18. Jhs., ed. O. Landmann – H.-G. Ottenberg, Hildesheim 2006, s. 324–327. • ČHS, Dlabač, Gerber 2, Grove O, Kosch Th, Kutsch, ODS (jako Batková Tereza), OSN, Verti, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 41–45