Pokračovatel starého loutkářského rodu hrál nejprve po boku otce, po jeho smrti získal vlastní licenci (1897) a působil hlavně ve středních a jižních Čechách, od začátku 20. stol. i v Praze, kde hrál pro studenty středních škol i při významných událostech. Precizně ovládal loutky, v hlasovém projevu i v repertoáru se držel tradice. Postupně přidával loutkové adaptace činoher, oper (dle Sabinova libreta hrál Prodanou nevěstu) i úpravy románů a epických básní. Často zařazoval hry se senzačními náměty.
Pocházel ze starého loutkářského rodu. Jeho otec byl František K., děd Matěj K. (v zápise o K. narození oba uvedeni jako tělocviční herci) a praděd Matěj Pek (Beck) z Jimlína. Do širšího příbuzenstva patřil rod loutkářů Malečkových, Vinických, Lagronových a Kludských. Manželka Stanislava byla dcerou loutkáře K. Třísky, loutkářem byl i švagr D. Tříska. K. otec František (21. 4. 1844 Dolní Ročov – 1897), usazený v Úlovicích u Loun, hrával loutkové divadlo ve středních Čechách, 1878 dostal povolení k předvádění loutkových her a gymnastických produkcí pro celé Čechy a Moravu s výjimkou Prahy, Brna a Olomouce, pro 1887 také vyjma lázeňských měst. K. hrál nejprve po boku svého otce, po jeho smrti získal vlastní licenci (1897). Žil v obci Úlovice a působil hlavně ve středních a jižních Čechách. Od začátku 20. stol. hrával i v Praze pro žactvo středních škol. 1921 se stal z podnětu J. Veselého zakládajícím členem organizace spolumajitelů cestovních zábavních podniků Kotva, kde usiloval o zvýšení jejich úrovně. Byl členem Loutkářského soustředění, zastupoval tu kočující loutkáře a aktivně se účastnil nejrůznějších akcí. Když v dubnu 1923 vystupoval ve Vysočanech, navštívil jeho představení hry Hrabě Leopold a císař římský Konrád ruský literární vědec a etnograf P. Bogatyrev. Při příležitosti celostátního sjezdu loutkářských pracovníků v Praze 1924 K. uvedl několik představení (Jan za chrta dán, Zkrocení zlé ženy, Psohlavci) a společně s J. Skupou, V. Barthou z Říše loutek a V. Sojkou z Umělecké výchovy sehrál scénku Sbratření Kašpárků. V rozhlase přednesl s členy své rodiny tradičního loutkářského Fausta (26. 11. 1927), během celostátní loutkářské výstavy v Praze (1929) hrál na výstavišti a speciální představení pořádal pro zahraniční členy právě ustavené mezinárodní organizace loutkářů UNIMA, během všesokolského sletu (1935) hrál v žižkovské sokolovně. Za účasti předních českých loutkářů byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Hrál s loutkovým divadlem zděděným po otci, jehož dekorace malovali J. Boška z Vlachova Březí a J. Vysekal z Kutné Hory. Některé loutky byly dílem pražského řezbáře italského původu J. Alessiho, část dílem novopackého A. Suchardy. K. měl rovněž sadu trikových loutek, s nimiž obvykle představení zakončoval. Loutky precizně ovládal a v hlasovém projevu se přidržoval tradice. Své samostatné působení zahájil Klicperovou hrou Jan za chrta dán, která patřila k oblíbeným kusům českých loutkářů druhé poloviny 19. stol. Repertoár tvořily z velké části tradiční loutkové hry (Faust, Don Juan, Herkules, Obležení města Sibína, Oldřich a Božena, Loupežníci na Chlumu, Jan Kovařík, Pan Franz ze zámku, Strejček Škrhola, Život svaté Jenovéfy), k nimž postupně přidával nové. Většinou šlo o loutkové adaptace činoher, zvláště starších (např. Tyl: Paličova dcera, Šamberk: Karel Havlíček Borovský, Hrouzek: Růže Lužanská /dle Dennery–Lemoine: Perla Savojská/; Raupach: Mlynář a jeho dítě, týž: Zapečetěný pan měšťanosta v almaře, V. Lipovský /?/: Dívka z Podskalí), ale i o úpravy románů a epických básní (Psohlavci, Lešetínský kovář). Podle Sabinova libreta hrál Prodanou nevěstu, na programu měl Jiráskova Pan Johanese a často zařazoval hry se senzačními náměty (Babinský, vůdce loupežníků v Čechách, Tragedie korunního prince Rudolfa aneb Mayerling 30. ledna 1889). K. patřil do skupiny lidových loutkářů, kteří ve svých produkcích usilovali dostát novým požadavkům zejména obměnou tradičního repertoáru.
Prameny
SOA Praha: Sbírka matrik, Únětice 35, matrika narozených 1868–1896, s. 189.
SOA Litoměřice: Sbírka matrik, 32/7, Dolní Ročov 1784–1861, s. 108 (narození otce Franze K.).
Literatura
J. Veselý: Z památek loutkáře F. K., Loutkář 7, 1922/23, s. 36 + Hra Hrabě Leopold a císař římský hraná R. K., tamtéž, s. 116–117 + Loutkář R. K., jeho rod, knihovna a plakáty, Loutkář 12, 1925/26, s. 193–203 ● nekrology: J. Veselý, tamtéž 22, 1935/36, s. 149–150; nesign., Kotva 17, 1936, č. 6–7, s. 1–2 ● -a.: Vzpomínka na R. K., Kotva 18, 1937, č. 5, s. 3; Mík [J. Malík]: Vzpomínáme na R. K., Loutková scéna 2, 1945/46, s. 110; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 230–231; J. Malík: Úsměvy dřevěné Thalie, Praha 1965, s. 92, 258; M. Disman: Výzkum dětského posluchače rozhlasové hry, Československý loutkář 19, 1969, s. 201; A. Dubská: Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 167.
Vznik: 2015
