Pocházel z početné rolnické rodiny, otec byl půlláník v Košíku. H.absolvoval klasické gymnázium v Jičíně (maturita 1895). Po studiích češtiny a němčiny na filozofické fakultě v Praze získal 1900 místo pomocného profesora na průmyslové škole v Plzni, 1903 se stal profesorem na dívčím lyceu spolku Vesna v Brně. 1904 se v Plzni oženil s Eliškou Hlavsovou, dcerou advokáta. 1906 byl disciplinárně přeložen na reálku ve Velkém Meziříčí (za báseň Svatba ze sbírky Adamovské lesy). 1907 se vrátil do Brna a dalších dvacet let, téměř do smrti, učil na Vyšší státní průmyslové škole. 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů. Byl členem sdružení Moravské kolo spisovatelů (1923–25 předsedou). Před 1. světovou válkou se stal po vzoru přítele V. Dyka členem České strany státoprávně pokrokové. Po válce vystřídal několik stran s protichůdnými programy: národně demokratickou, národně socialistickou (1923–25 senátorem) a lidovou, kterou také brzy opustil. V Brně se zapojil do divadelního dění: již 1904 byl funkcionářem výboru Družstva tamního Národního divadla, zabýval se jeho historií i současností. Zemřel na chudokrevnost, byl zpopelněn v krematoriu v Pardubicích.

Od devadesátých let 19. stol. publikoval povídky a fejetony v časopisech (Niva, Čas, Literární listy, Moderní revue, Samostatnost, Lidové noviny, Osvěta, Lumír, Květy aj.). Jádro jeho tvorby tvořila poezie. Odmítal moderní básnické směry, proti nimž stavěl nejen v prvních sbírkách (Památník a Skokády, Padavky, obojí 1897) triviální verš bez obrazů, inspirovaný lidovou písní. Pokoušel se o lyriku přírodní (Adamovské lesy, 1905) i milostnou (Panenčiny knížky, 1905), o sociální epiku (Mračna, 1908), balady a romance (Elegie, 1903, Černé moře, 1912, Skalní pláně, 1919), ironickým výsměchem soudobé literární společnosti i politikům byly Satyry (1903). Fragmentem zůstal velkoryse koncipovaný epos spojující verš, prózu i scénické výstupy Vašíček Nejlů, s ústřední postavou pomateného vesnického tuláka-otcovraha. Pocity nedoceněnosti vedly H. k častým sporům a polemikám.

H. dramatická tvorba má okrajový charakter. Tříaktová komedie Čarovný sen podle povídky F. M. Dostojevského Strýčinkův sen pojednává o svatbě, kterou chystá vychytralá matka pro svou dceru a starého bohatého knížete. Hra byla přijata vlídně, kritika ocenila výstižnou atmosféru a humorné nazření postav. Básnické drama Baja milostná z pohanských dob spojuje pohádkové motivy s reflexemi o mateřské i partnerské lásce, vášni a odpuštění. Hru přijalo brněnské Národní divadlo, ale nikdy ji neprovedlo. V pozůstalosti se dochovaly dva strojopisy: dramatizace vzpomínky Studentský výlet na Židák v Rožďalovicích a lyrické jednoaktové drama Warahule (oboje 1898), nikoli však rukopis hry Baja železná, zmiňovaný v literatuře. Epos Vašíček Nejlů zdramatizoval R. Walter (prov. v Národním divadle v Brně 1928).

Pseudonymy a šifry

Josephus Holacius

Hry

Čarovný sen dle F. M. Dostojevského Strýčinkův sen, ND Brno 1909, i t.; Baja milostná, t. 1928.

Prameny

SOA Praha: Sbírka matrik, Rožďalovice 18, matrika narozených 1858–1890, s. 189, obr. 196.

LA PNP: osobní fond, inventář → J. Makovcová, 1996.

Literatura

Moravská orlice 12. 8. 1904 [zpráva o sňatku]; 4. 12. 1904 [valná hromada Družstva ND v Brně] ● ref. Čarovný sen: K. Kamínek, Lumír 37, 1908/09, s. 495–496; R. B., Divadlo 7, 1908/09, s. 193; rt. [R. Těsnohlídek], Lidové noviny 8. 1. 1909 ● r: Konce J. H., básníka a politika, Lidové noviny 12. 11. 1925, odp. ● nekrology: J. O. Novotný, Cesta 10, 1927/28, s. 327; adv. [A. Veselý], Literární rozhledy 12, 1927/28, s. 211–212; J. Mahen, Rozpravy Aventina 3, 1927/28, s. 160 →Za oponou umění a života, Praha 1961; A. N. [Novák], Lidové noviny 7. 2. 1928, ráno; E. S. [Sokol], tamtéž, odp.; G. [F. Götz], Národní osvobození 8. 2. 1928 → Básnický dnešek, Praha 1931; V. Dyk, Lumír 55, 1928/1929, s. 37–39; J. M. Augusta, Lumír 55, 1928/29, s. 98–106 ● A. Veselý: J. H. – pomlouvání, vysvětlení a rehabilitace člověka, in sb. Sedmdesát let Umělecké besedy 1863–1933, Praha 1933; J. Hrabák: Za J. H., Rovnost 7. 2. 1948; B. Polan: Jeden ze zapomenutých, Panorama 26, 1951, s. 9, rozš. a s tit. Dva z příchozích → Místo v tvorbě, Praha 1965; B. Václavek: J. H., Literární studie a podobizny, Praha 1962, s. 203–204 [rozhlas. projev z 5. 2. 1938]; J. Galík: Impulsy v bouřkovém ovzduší, in sb. Bezručiana 1967, Praha 1967, s. 145–150.

LČL (chybně * 7. 2., Tuchom), Masaryk, Otto-dod

Vznik: 2015