Uváděn též jako Georgius Bartholdus (Bartoldus), z Braitenberka (Praitenberku, Braytenberku) nebo Braitenberg (Praitenberg, Braidenberg, Bräitenberg). – Pocházel z Mostu (odtud přízvisko Pontanus). Navštěvoval školy v Mostě, 1571/72 v Plzni a Horšovském Týně, poté přešel na jezuitskou akademii do Prahy, kde studoval historii, logiku a poetiku (zapsán 16. 11. 1573, k jeho učitelům patřil E. Campion). Po čtyřech letech odešel do premonstrátského kláštera v Louce u Znojma a přednášel tam základy gramatiky, logiky a poetiky (1577/78). 1580 se vrátil do Prahy, kde ukončil přerušená studia (bakalář 1581).
Jako tajemník nově jmenovaného arcibiskupa M. Medka zahájil svou kariéru v církevní správě (1581 vyšehradský kanovník, 1582 správce metropolitního kanovnictví u sv. Víta, subdiákon a následně diákon v klášterním kostele v Teplé). 1583 byl vysvěcen na kněze a 1586 mu byla svěřena správa metropolitního děkanství. 1588 jej císař Rudolf II. povýšil do šlechtického stavu s přídomkem „z Breitenberka“ (podle hory poblíž Mostu), 1593 mu byla udělena hodnost „comes palatinus“ (falckrabě), 1589 byl papežem jmenován hrabětem svatého paláce a dvoru lateránského. B. pak zastával i další funkce (1594 kapitulní probošt, kanovník olomoucký a budyšínský) a též úřad generálního vikáře, který v době arcibiskupovy nepřítomnosti spravoval pražskou diecézi.
Vedle rozsáhlé veřejné činnosti se B. věnoval literární tvorbě, v níž položil základy latinsky psané barokní literatury, a práci vědecké, kde zejména jeho dějepisné práce předznamenaly barokní historiografii (Bohemia pia…, Frankfurt n. M. 1608). Psal v latině, němčině a češtině, kterou označil za svou mateřštinu. Převážnou část B. literárního díla tvoří jak příležitostné básně v duchu tradiční humanistické poezie, publikované většinou v tematicky utříděných sbírkách, tak rozsáhlejší samostatné skladby, např. o českých světcích (Hymnus de S. Procopio abbate…, 1588; Vita S. Ivani, 1591), příp. o rodném městě Bruxia Bohoemiae delineata…, 1593), je také autorem řady katolicky orientovaných prozaických děl (kompendia bohatá na faktografické údaje).
V době učitelského působení na premonstrátském gymnáziu v Louce sepsal a se svými žáky nastudoval tři latinské vánoční a velikonoční hry, které později v Mnichově vydal pod názvem Primitiae sacrae poeseos…(1589) a jimiž navázal na tradiční náboženské hry pěstované především jezuity. V rukopisech jsou dochovány B. příležitostné latinské dialogické skladby, ovlivněné studiem Vergilia. Byly určeny žákům gymnázia, kteří je pravděpodobně recitovali v rámci výuky poetiky, např. Dialogus, v němž vystupují Daphnis, Menalcas a Mopsus (ze sborníku Carmina composita a G. Bartholdo, 1572–76) nebo Dialogus (Tityrus, Amyntas, Palaemon a Detrus) ze sborníku Carmina diversa (1580).
Prameny a literatura
NK, sign. 52 G 67: Primitiae sacrae poeseos Christum natum, tum a b. Virgine matre sub sepultura lamentatum, tandem a duobus discipulis in Emaus post resurrectionem cognitum, comoedia et dialogis celebrantes, Monachii 1589; APH, fond Knihovna Metropolitní kapituly pražské, sign. M 149/1: Carmina composita a G.Bartholdo [1572–76]. • F. M. Pelzel: Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken II, Prag 1775, s. 22–26; J. Jireček: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku I, Praha 1875, s. 47n.; Rukověť k písemnictví humanistickému I, ed. A. Truhlář–K. Hrdina, Praha 1918, s. 145–157, 488; A. Novák: Příspěvky k dějinám českého humanismu, Listy filologické 36, 1909, s. 221; V. Bitnar: Postavy a problémy českého baroku literárního, Praha 1939, s. 87–100. • ADB, BLGBL, BSČZ, DBE, DČD I, LČL (Pontanus), OSN, Rukověť 1966
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 37–38
