Bohuslav, František

Psán též Franta Bohuslav, Franta B. – Otec byl zámečníkem, matka provozovala hokynářství. Vyučil se uměleckým zámečníkem, od řemesla ale brzy zběhl. Již během učení statoval a hrál epizodní role ve Švandově divadle na Smíchově. V červnu 1900 nastoupil ke společnosti T. Pokorné, vedené A. Brázdou. Po jejím rozpuštění prošel řadou venkovských kočujících družin: 1902 hrál u A. Kavalírové, K. Kaňkovského a J. Košnera, 1903 u J. Hurta, 1903/04 u A. J. Frýdy, 1904/05 u J. E. Sedláčka. Jeho dalším působištěm bylo 1905/06 Lidové divadlo v Praze-Libni, tehdy provozované M. Groszovou. Z neprosperujícího podniku odešel k řediteli F. Lacinovi do Divadla sdružených měst východočeských. 1907 hostoval v Uranii (v titulní roli Tylova Jiříkova vidění), ale angažmá, o něž usiloval už 1905, nezískal. 1907/08 působil v brněnském Národním divadle za ředitele Frýdy, 1908–11 ve slovinském Zemském (Národním) divadle v Lublani (příležitostně režíroval operety) a mezi tamními sezonami (divadlo nehrálo celoročně) hrál na jaře 1910 v Národním divadle v Brně a na turné po moravských městech. V květnu 1911 byl angažován do Městského divadla v Plzni náhradou za V. Marka, který přešel do vinohradského divadla. Po odchodu V. Budila z funkce ředitele se B. vrátil do Lublaně (1912/13). Při pobytech ve Slovinsku hostoval v chorvatském Záhřebu (Celestin, Hervé: Mamzelle Nitouche, leden 1910) a srbském Bělehradě (Arnošt Verner, Flers –Caillavet: Láska bdí, 1913). Po návratu byl angažován do Švandova (Intimního) divadla, připravoval se na vystoupení v Národním divadle, k němu ale nedošlo. Po vypuknutí války byl odvelen, v září 1914 utrpěl na srbské frontě těžké zranění hlavy.

Výpomocná akce pražských herců zajistila prostředky na převoz do Prahy, lékařská péče mu zachránila život, ale přišel o zrak. Pro slepotu se musel herectví vzdát. Během léčení začal psát básně (reflexe vlastních psychických stavů), později divadelní hry a memoáry. Vzpomínky přednesl počátkem dvacátých let v sérii rozhlasových relací, posléze je vydával knižně. Na jevišti se objevil už jen ve dvou rolích slepců ve svých hrách (Děti lásky, V mládeneckém pokoji, 1924).

Již na počátku divadelní dráhy zastával vedle rolí mladých hrdinů (např. Francek v Maryše) úlohy zralých mužů a starců (např. starý hrabě Moor v Schillerových Loupežnících, Farář v Hauptmannově symbolistní pohádce Potopený zvon). V menších hereckých družinách, kde se rychle prosadil do popředí, mu byly svěřovány stěžejní role. U Košnera hrál Šalamouna (Zeyer: Sulamit) i Králíčka (Šamberk: Jedenácté přikázání), u Hurta Benaju (Zeyer: Sulamit), u Frýdy Vocilku ve Strakonickém dudákovi. U J. E. Sedláčka, který zahajoval svůj nový podnik s velkými uměleckými ambicemi, vytvořil řadu vážných i komických postav v hodnotném repertoáru (např. Dobčinský v Gogolově Revizoru, Ragueneau v Rostandově Cyranovi z Bergeraku). Postupně zkoušel své pěvecké schopnosti v operetách, příležitostně i v operách a uplatňoval se pak i ve zpěvohře. Mezi jeho zdařilé operetní role patřil Lothar v Strausově Kouzlu valčíku či Brisard v Lehárově Hraběti Luxemburkovi a zejména Celestin (Hervé: Mamzelle Nitouche), kterého hrál téměř ve všech svých působištích včetně Lublaně. Po osvojení slovinštiny se na lublaňské scéně prosadil i jako činoherec (Harry Babberley, Thomas: Charleyova teta; krejčovský tovaryš Melzer, Drégely: Frak) a stal se nejoblíbenějším z tamní skupiny českých herců. Činoherní výkony v Plzni (Vocilka, Tyl: Strakonický dudák; Šašek, Dvořák: Král Václav IV.) a ve smíchovském divadle (Lízal, Mrštíkové: Maryša) potvrzovaly šíři B. rejstříku, kritika cenila jeho originální masky, výstižnou pohybovou charakteristiku, improvizační schopnost a invenční ztvárnění postav.

B. dramatické práce čítající desítku her kombinují lehce dráždivou pikantnost, sentimentalitu a komický účin; do dvou promítl vlastní prožitek slepeckého osudu (V mládeneckém pokoji, Děti lásky). Hry spadají do typicky spotřební produkce pro nenáročné obecenstvo, jemuž vycházely vstříc osvědčenými tématy (manželství, milenecké vztahy) a konvenčními postupy komedie a frašky (kupř. záměny postav). Výrazněji se však neprosadily ani do repertoáru předměstských, tzv. lidových scén a kočujících společností té doby. Byt pro lepší dámy byl jednou z prvních her realizovaných v českém rozhlase (1920). V memoárech zachytil osudy a činnost kočovných společností, jimiž prošel, a zanechal tak jednu z mála svědeckých zpráv o těchto hereckých družinách.

Role

Společnost T. Pokorné

Rincon (V. Sardou: Vlast), Pierre (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží aneb Loupež toulavých cikánů), Diderot (E. A. Brachvogel: Narcis, šílenec Francie), Maxmilian Moor (F. Schiller: Loupežníci), Jakub (Molière: Lakomec) – 1900; Canuche (É. de Girardin: Pokuta muže), Farář (G. Hauptmann: Potopený zvon), Pepík (V. P. Stěžerský [Pázdral]: Lucifer aneb Zázračný elixír) – 1901; Sojka (J. Štolba: Mořská panna), Pilát Pontský (A. B.: Pašijová hra), Generál Suvačev (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč), Kain (anon.: Od stvoření světa do narození Ježíše Krista), Akim (L. N. Tolstoj: Vláda tmy) – 1902; Francek (A. a V. Mrštíkové: Maryša) – b. d.

Košnerova společnost

Baron Rudin (G. Davis: Katakomby), Hrabě Neipperg (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Karel (R. Kneisel: Bláznivá noc), Král Šalamoun (J. Zeyer: Sulamit), Králiček (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1902; Gratiano (W.
Shakespeare: Kupec benátský), Perčichin (M. Gorkij: Měšťáci) – 1903.

Hurtova společnost

Benaja (J. Zeyer: Sulamit) – 1903.

Frýdova společnost

Celestin (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Cigalla (J. Vrchlický: Soud lásky), Grenicheux (R. Planquette: Zvonky cornevilské), Pešek Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1903; Quintus Cecilius Metellus (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i MD Plzeň), Hanuš z Chlumu (týž: Jan Hus) – 1904.

Sedláčkova společnost

Dobčinskij (N. V. Gogol: Revisor), Blim (G. Davis: Katakomby), Petypon (G. Feydeau: Dáma od Maxima), Skřet (G. Hauptmann: Potopený zvon), Ragueneau (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Ješek z Vartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Petr (R. Benedix: Tchýně z pekla aneb Had v ráji), Cascart (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Clabrio (W. Barett dle H. Sienkiewicze, úpr. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže), Benjamin (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Balthasar (V. Sardou: Andrea) – 1904; Švehla (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Lothar (O. Straus: Kouzlo valčíku, i Lublaň 1908), Borek Šťastný (J. J. Šantl: Černoborka a kutnohorský kat), Melvil (F. Schiller: Marie Stuartovna), Vratko (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Amandus (M. Halbe: Mládí), Wolfinger (B. Buchbinder: Třetí eskadrona), Hruška (K. Laufs: Princ Ramiro z varieté), Kalabus (L. Archleb: Osudný manévr), Bořivoj Všetečka (K. Fořt, Č. Hráška: Na pomoc Rusům), Agathon (V. Sardou: Theodora, císařovna byzantská), Bastien (V. Sardou: Cyprienna), Don Gomez de Mena (J. Zeyer: Doňa Sanča), Kuchař (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Vojtěch (B. Viková-Kunětická: Holčička), Mutina (J. Vrchlický: Knížata) – 1905.

Lidové divadlo v Libni – M. Groszová

Voříšek (J. Štolba: Zapovězené ovoce), Vězeň (P. K. Rosegger: V den soudu) – 1905; Barnabáš Křivonoska (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník), Pan Franc (A. Jirásek: Lucerna) – 1906.

Divadlo sdružených měst východočeských – F. Lacina

Vikomt Cascada (F. Lehár: Veselá vdova), Pomponet (Ch. Lecocq: Angot), Lysander (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Dr. Slepejš (J. Strauss: Netopýr), Princ Carmasin (E. Audran: Pasačka), Baron Douphal (G. Verdi: Traviata) – 1906; Remendado (G. Bizet: Carmen) – 1907.

Národní divadlo v Brně – A. J. Frýda

Rudolf II. (J. J. Kolár: Magelona), Don Leonardo Cuesta (B. Pérez Galdós: Elektra), Raoul (F. Lehár: Veselá vdova), Philippe (R. Heuberger: Ples v opeře), Raudy (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritová), Wun-Hsi (S. Jones: Gejša), Vrchní (A. Jirásek: Lucerna), Stankovič (B. Nušić: Pustina), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Franz Weidenbaum (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Heliodor Drmola (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Bafourdin (V. Sardou: Cyprienna), Správce hotelu (L. Lipschütz, R. Lothar: Veleobec), Jakobsen (B. Bjørnson: Bankrot), Vévoda Štěpán (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Rektor Samuel Gardner (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové) – 1907; Saint Assises (P. Gavault, R. Charvay: Slečna Josefinka, má paní), Tybalt (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Kníže Yamadori (G. Puccini: Madame Butterfly), Radní Horyna (J. K. Tyl: Paličova dcera), Ravier (M. Donnay: Milenci), Pavel Petráň (A. H. Horáková: Páni), Osip (K. Weis: Revisor), Kalina (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Guattinara (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Fix (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní) – 1908.

Národní divadlo v Lublani

Goro (G. Puccini: Madame Butterfly), Filodem (W. Barret dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: V znamenju križa), Frank (J. Strauss: Netopir), Frosch (J. W. Goethe: Faust), Principál (B. Smetana: Prodana nevesta) – 1908; Don Bolero (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Nešpor (V. Štech: Vroča tla [Ohnivá země]), Lord Harry Babberley (B. Thomas: Charleyeva teta, i ND Brno 1910 j. h.), Konrad Baumgarten (F. Schiller: Viljem Tell), Sir Andrew Douglas (F. v. Suppé: Dona Juanita), Arnošt Vernet (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Ljubezen bdi [Láska bdí]), Tomáš (E. D’Albert: Nižina), Teljegin (A. P. Čechov: Striček Vanja) – 1909; Dahija (A. Medved: Kacijanar), Brisard (F. Lehár: Grof Luksemburški) – 1910.

Národní divadlo v Brně – F. Lacina

Ludvík Bonaparte (E. Bozděch: Světa pán v županu) j. h., Mongrebin (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Miquetta a její máti), Severino (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Svatba v Káni Galilejské), Vévoda de Bligny (G. Ohnet: Majitel hutí), Daburon (P. Veber: Lutti), Kmínek (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobnic) – 1910.

Národní divadlo v Lublani

Lampl (G. Jarno: Logarjeva Krista [Krista z myslivny]), Danilo (F. Lehár: Vesela vdova) – 1911.

Městské divadlo v Plzni

Antonín Žejdlíček (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Šašek krále Václava IV. (A. Dvořák: Král Václav IV.), Drobeček (F. Anthony: Rodinné lázně aneb Ostende v Braníku), Menelaos (J. Offenbach: Krásná Helena), Dick (L. Fall: Dolarové princezny), Čočička (J. Brammer, A. Grünwald: Sherlock Holmes v sukních), Vlček (J. Mahen: Janošík), Florián (F. Dörmann: Nesmrtelný lump), Cela (J. Strauss: Netopýr), Andres (V. Štech: Habada a Jordán), Hubert (J. Gilbert: Cudná Zuzana), Soudní písař (K. Schönherr: Domov a víra), Vyšetřující soudce (L. N. Tolstoj: Živoucí mrtvola), Thomasinus II. (L. Fall: Krásná Risetta) – 1911; P. František Rozražovský (J. J. Kolár: Pražský žid), Fabien, divadelní sluha (A. Engel, J. Horst: Jeho koťátko), Princ Wilibald z Wacht-Wolfungen (H. Müller: Škola loutek), Adrian Singleton (G. Bentley dle O. Wildea: Dorian Gray), Rosenkranz (W. Shakespeare: Hamlet, králevič dánský), Houžvička (B. Buchbinder, h. R. Raiman: Helena všecko dokáže) – 1912.

Národní divadlo v Lublani

Lotteringhi (F. v. Suppé: Boccaccio), Melzer (G. Drégely: Če frak dobro pristoja [Frak]) – 1912.

Intimní (Švandovo) divadlo

Lízal (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Zmrzlík (W. Shakespeare: Večer tříkrálový) – 1913; Petr Holland (A. Sutro: Maryina záchrana), Serafin (F. Fonson, F. Wicheler: Svatba slečny Beulemansovy) – 1913; Strýc Adolf (R. Auernheimer: Manželství podle mody), Hruška (A. Jirásek: Vojnarka, Lesní div. v Krči) j. h. – 1914; Jiří Nový (F. Bohuslav: Děti lásky), Jaroslav (týž: V mládeneckém pokoji, i MD Plzeň 1925) – oboje j. h. 1924.

Režie

Národní divadlo v Lublani

L. Fall: Dolarska princesa, týž: Ločena žena [Rozvedená paní] – 1909.

Hry

Boženka (Když voní máj), t. b. d.; Byt pro lepší dámy, rozhlas 1920, t. 1926; Román paní Marty, t. 1924, přepr. s tit. Manželský pár (Hřích paní Marty), t. 1925; V mládeneckém pokoji (Veselý slepec, Slepec šibal a moderní vdovičky), Intimní divadlo 1924, i t.; Děti lásky (Jitřenka), tamtéž 1924, t. 1940; Eva a tyran, t. [1929]; Nevěsty siroty (U ženského lékaře), t. [1929]; Král ženichů (Inu – panenská cudnost), t. [1930]; Záhadný člověk (Dvě růže), t. [1930]; Pražský slavíček, t. [1931]; U hezkých dvojčat, t. [1931]; Konec světa (Komedianti), rozmn., b. d., DÚk; Bratří Smolové (U ženského lékaře, Pryč od příbuzných), rozmn., b. d., DÚk.

Teatralita

Z propadla, 1915; Když si člověk potmě hraje, 1918; Ke konci komedie, [1918]; V noci. Hercovy vzpomínky, 1919; To byl ten krásný čas, [1920]; Za svůdnou bohyní Thalií, 1922; Pestrý svět herecký, 1923; Divadelní radosti i starosti, 1925; Z mých nejlepších let. Divadelní a životní vzpomínky, 1926; Mé vzpomínky, in Divadlo 24, 1937/38, s. 208–209; Slepec, jenž nám ukazuje krásy života, tamtéž 26, 1939/40, s. 166.

Literatura

-a: Divadlo, Moravská orlice 18. 9. 1907; R.: Lidové divadlo v Libni, Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 63; -v-, Plzeňské listy 4. 9. 1911 [Čočička, Sherlock Holmes v sukních]; St, tamtéž 20. 9. 1911 [Cela, Netopýr]; Naše vyobrazení, Divadlo 10, 1911/12, s. 428; [J.] Kubík: F. B., Meziaktí smíchovských divadel 7, 1914, s. [2]; E. S. [K. Elgart Sokol], ref. To byl ten krásný čas, Lidové noviny 6. 3. 1921; K. Engelmüller, ref. V mládeneckém pokoji, Národní politika 25. 11. 1924, ráno; F. Bohuslav: Můj nekrolog, Humoristické listy 77, 1934, s. 29; nesign.: Válečný slepec, herec F. B., Československé divadlo 19, 1936, s. 48; Č. [V. Červinka], ref. Děti lásky, Zvon 40, 1939/40, s. 574; J. Knap: Umělcové na pouti, Praha 1961, s. 166, 187; D. Moravec: Vezi med slovensko in češko dramo, Ljubljana 1963, s. 271–278; F. D. Bulánek: Světlé stíny, Divadelní noviny 11, 1967/68, č. 23, s. 2; F. Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Praha 1982, s. 118; L. Klosová: Život za divadlo, Praha 1986, s. 154.
LČL, ODS, PBJ III; Lublaň

Vznik: 2015