Osvětový pedagog tematicky rozšířil loutkářský repertoár o náměty z mytologie (i antické) a pověstí, historie i současnosti. Adaptoval klasická literární díla; jeho přepisy Shakespearových dramat, značně zjednodušující a leckdy převracející původní vyznění, se nestaly umělecky cenným přínosem loutkovému divadlu. Zdařilejší byly drobné, svěží pohádkové hry pro nejmenší.
Vlastním jménem Bedřich Beneš, přídomek zvolil podle Buchlovic, odkud pocházel jeho otec, učitel v malé obci Tučapy. Vystudoval reálné gymnázium v Uherském Hradišti (1896–1901) a učitelský ústav v Kroměříži (1901–05). Po absolutoriu učil na obecné škole ve Zlechově, poté v Buchlovicích, od 1916 na měšťanské škole v Bzenci a od 1918 na měšťanské škole v Uherském Hradišti. Zde se trvale usadil a vedle výuky se intenzivně věnoval kulturní a osvětové práci. Byl městským knihovníkem, pořádal rozmanité akce, popularizoval regionální historii, výtvarné umění, literaturu. Zabýval se knižní kulturou a grafikou (spis Josef Váchal, 1914; Moderní české exlibris, 1926; Grafické opojení, 1932) a stal se jednou z vůdčích osobností českého bibliofilského hnutí. Psal vlastivědné práce, popularizační portréty českých spisovatelů, byl činný jako editor a vydavatel. Spolupracoval s řadou novin a časopisů (Besedy času, Květy, Lidové noviny, Národní osvobození, Niva, Panorama ad.), překládal z němčiny a polštiny. Byl členem Moravského kola spisovatelů.
B. literární tvorba určená hlavně dětem a mládeži se pojí s jeho pedagogickým a osvětovým působením. Zahrnuje verše, povídky z rodného kraje, popularizační práce o české historii, o umění a o význačných osobnostech (mj. Zlatá kaplička nad Vltavou. Povídky o mistrech české opery, 1948) a loutkové hry. K loutkové dramatické tvorbě jej podnítily silné dětské zážitky z hraní na rodinném loutkovém divadélku a přesvědčení o významu loutkového divadla na formování osobnosti dítěte. Ve snaze rozšířit okruh dramatiky, jemuž dominovaly dramatizace pohádek, usiloval o co největší tematickou rozmanitost, látky hledal v mytologii a pověstech, v historii i současnosti. Antický námět zpracoval ve hře Polykrates, středověký rytířský příběh parafrázoval v Panu Rinaldu a Reginaldu, pověst o Janošíkovi byla východiskem hry Zbojníci v lese durynském, současná sociální problematika se objevila ve hře Inženýr Robur. Pro loutkové divadlo přepsal několik Shakespearových dramat (Zimní pohádka, Kupec benátský, Sen noci svatojanské, Hamlet, Král Lear) i literárních děl jiných autorů (A. France, L. N. Tolstého). Jeho shakespearovské adaptace, poznamenané zřetelem k dětskému publiku a k možnostem tehdejších loutkových divadel, se v mnoha ohledech rozcházely s předlohou (radikálně zkrácený text, zjednodušený děj, významové změny, převrácené vyznění – např. smírný závěr Krále Leara, připsání oblíbené postavy Kašpárka, a na rozdíl od úprav V. Zákrejse z téže doby se nestaly přínosem pro loutkové divadlo. Mnohem zdařilejší byly drobné pohádkové hry pro nejmenší (Budulínek, Smolíček Pacholíček, O kopacím míči – předchůdce hry J. Malíka Míček Flíček). Oproti dobovým těžkopádným dramatizacím s komplikovanou fabulí byly postaveny na jednoduchém a přehledném příběhu, vynikaly nevyumělkovaným dialogem a svěžím jazykem inspirovaným lidovou slovesností. Hříčky byly vhodné jak pro rodinná divadélka a malé ochotnické loutkové scény, tak pro dětská provedení. Touto částí své loutkové dramatiky se B. stal průkopníkem divadelní tvorby pro nejmenší děti.
Pseudonymy a šifry
Bedřich Buchlovský, Bedřich M. Beneš z Kola, Ben Walther, B. Wolfram Neděle, M. Bedřich, bbb, BBB
Hry
Čtyři loutkové hry, t. 1916; Polykrates, t. 1916; Pan Rinald a Reginald, t. 1916; Šestipramenný svazeček loutkových her, t. 1916 (pod jm. B. M. Beneš); Zbojníci v lese durynském, t. 1917, s tit. Janošík 1934; Inženýr Robur, t. 1917; Loutkové hry ze Shakespeara. Malé divadlo Globe (obs. Kupec benátský, Hamlet, kralevic dánský, Král Lear, Sen noci svatojanské, Zimní pohádka), t. 1917; 28. říjen 1918, in Loutkář 3, 1918/19, s. 38–39 (oslavná scéna); Anička bojovnice, t. 1919; Košile, t. [1919]; Brněnský drak, t. 1920; Turek a krásná Katerinka, t. 1920; Tři stínohry (obs. Nalezená sestra, Utonulá, Pohádka o Honzovi), t. 1922; Desítka her pro maličké (obs. Smolíček Pacholíček, Perníková chaloupka, Budulínek, O zlé koze, Král a zloději, Čert na zkušené, O caru Saltanu, Zviřátka a loupežníci, Vánoce v myslivně, O kopacím míči), t. 1925; Don Quijote, t. 1930; Don Šajn, t. 1930; Kejklíř Matičky boží, t. 1930.
Překlad
S. Wyspiański: Protesilaos a Laodamia, t. 1920.
Prameny
MZA: Sbírka matrik, 11364 Boršice u Buchlovic, matrika narozených 1881–1895, s. 23, obr. 117.
Archiv města Ostravy: pozůstalost.
Literatura
V. Zákrejs: Malé divadlo Globe, Loutkář 1, 1917, s. 79, 94–95; K. Kobrle: Šestipramenný svazeček loutkových her B. M. Beneše, tamtéž, s. 155; -r: Výbor ze Shakespeara, Národní listy 2. 12. 1917; V. Mathesius: Shakespeare na loutkovém divadle, Loutkář2, 1917/18, s. 6–8; K. Fischer: Loutkové hry B. M. Beneše, tamtéž, s. 91, 102–103; Vis: Benešova Desítka, Loutkář 12, 1925/26, s. 78–80; V. Cinybulk: Loučíme se s B.-B., Československý loutkář 3, 1953, s. 232–235; J. Halík: Cizí literární motivy v loutkových hrách B. B.-B., tamtéž 8, 1958, příl. k č. 2, 3, 4, s. 5–16; Z. Bezděk: Tři moravští autoři loutkových her, Olomouc 1975 + Dějiny české loutkové hry do roku 1945, Praha 1983, s. 46–48; P. Portl: Loutkový svět B. B.-B., Slovácko 52, 2010, s. 237–245.
ČBS, LČL, Otto
Vznik: 2015
