Zpočátku se údajně věnoval baletu a zpěvu ve Vídni. Po několika hostováních v Praze angažován 1830 – 1843 ve Stavovském divadle pro obor menších komických rolí. Stal se partnerem komika Franze Feistmantla v parodiích, komediích a fraškách. Největší úspěch měl v Nestroyových hrách (Zwirn v Lumpazivagabundus). Od 1844 je registrován v Brně, kde byl 1857 – 1862 ve stálém angažmá, kde vynikl v podobném typu hrubší vídeňské frašky.
Wurzbach uvádí, že S. pocházel z řecké rodiny a jeho vlastní jméno bylo Spiridion Antonopold. Zpočátku se údajně věnoval ve Vídni baletu a zpěvu. 31. 3. 1827 hostoval ve Stavovském divadle v Praze v roli Georga v Meislově frašce-parodii se zpěvy Die schwarze Frau (jeho vystoupení je označeno jako „theatralischer Versuch“ - debut, myšlen patrně debut v Praze). Znovu v Praze hostoval 11. srpna 1830 (Florian v Raimundově hře Diamant des Geisterkönigs) a byl angažován jako komik pro menší role. V pražském souboru setrval do roku 1843, v roce 1844 je již registrován v Brně, kde působil do roku 1850 nebo 1851. Nedatovaný záznam v pražské konskripci svědčí o tom, že se mezitím oženil (manželka Marie nar. 1821) a pokusil se v Praze založit hostinskou živnost („herec, nyní hostinský“ – „Schauspieler, jetzt Gastwirth“), kterou ale patrně záhy opustil; podle ročenky Almanach für Freunde der Schauspielkunst 1853 vystupoval nejpozději od tohoto data již opět ve vídeňském Theater in der Josefstadt jako lokální komik. Almanachy z let 1857–1862 jej zaznamenávají v brněnském souboru.
S. přišel z Vídně do Prahy s jasně vyhraněným hereckým profilem. Stal se partnerem komika Franze Feistmantla především v parodiích, komediích a fraškách, v Praze hojně uváděných. Nekrolog v Die Presse popisuje S. herectví, jež svým charakterem patřilo ke staršímu typu hrubší vídeňské frašky. S. je srovnáván se slavným komikem Wenzelem Scholzem. Jak uvádí Teuber, měl S. spolu s Feistmantelem v Praze největší úspěch v Nestroyových hrách (Gluthammer / Der Zerrissene; Zwirn / Lumpazivagabundus, Feistmantl jako Knieriem; Blasius Rohr / Glück, Mißbrauch und Rückkehr, Feistmantl jako Rochus). Pražský repertoár se ale od vídeňských „divadel smíchu“ (Lachtheater) postupně odkláněl, čímž se zmenšoval počet rolí, v nichž se S. jako vyhraněný typ mohl uplatnit. V podobných rolích vynikl S. po návratu do Vídně na začátku 50. let. Zemřel v Brně po delší nemoci.
Ze S. příbuzenstva se věnovala divadlu ještě jedna nejmenovaná žena, pravděpodobně jeho sestra, která jako vídeňská herečka hostovala 12. 3. 1828 v Praze (tzv. Martincův soupis: „Dem. Spiro“ jako Hanchen, H. Clauren: Das Hotel von Wiburg). Byla pro Stavovské divadlo angažována a objevuje se v roce 1833 na jeho výplatní listině jako herečka s gáží podprůměrné výše 40 zl. Je pravděpodobné, že do rodiny patřila též Karolina Spiro (nar. 1842 v Praze, zemř. 30. 10. 1909 v Praze), která se provdala za majitele hudební školy a houslistu pražského německého divadla Josefa Altschula.
Prameny
NA: Policejní ředitelství I, konskripce, karton 613, obraz 100.
AMP: Sbírka rukopisů, Martincův soupis: Journal aller auf der k. ständischen Bühne zu Prag aufgeführten Trauer– Schau– Lustspiele, Opern, Possen, Ballets, Concerte und sonstige Produktionen vom 16ten Juli 1815 bis 30ten April 1834, 1. svazek, sign. 7996.
Periodika
Die Presse [Wien], 22. 11. 1865, Localanzeiger, Brünner Bühne, Nekrolog. – Almanach des königl. ständischen Theaters zu Prag 1837–1854. – Almanach für Freunde der Schauspielkunst, Berlin 1842–1845. – Deutscher Bühnenalmanach 1854–1863.
Literatura
J. Vondráček: Dějiny českého divadla. Doba předbřeznová 1824–1846 [Geschichte des tschechischen Theaters. Zeit des Vormärz 1824–1846], Prag 1957, S. 14, 80.
Teuber III, s. 150, 156, 178, 228, 229, 230, 307, 329
Kosch Th, Ulrich, Wurzbach
Vznik: 31.07.2013
