Příslušník druhé generace divadelní rodiny. Začínal u společnosti svého otce, kolem 1853 se osamostatnil. Byl dlouholetým členem hereckého ansámblu Německého zemského divadla v Praze (1856–1885). Zakládající člen pražského spolku Schlaraffia.
Syn divadelního ředitele Josefa S. z druhého manželství s Aloisií Arnnay (pocházel z dvojčat, sestra Terezie Apolonie se stala herečkou), jeho bratrem byl principál Ignaz S. Byl ženat s Marií, roz. Niemetz (*1850), s níž měl dceru Katharinu (*1869).
S. herecky debutoval v divadelní společnosti svého otce. 1844–45, kdy společnost působila v Chebu, byl veden jako herec v oboru mladistvý milovník, ve Františkových Lázních (1846) byl hodnocen jako nadějný začátečník. Poté, co jeho bratr Ignaz S. začal režírovat a hrát role otců, převzal po něm role prvních milovníků a mladistvých hrdinů (1849–50 Jihlava). Od začátku 50. let už působili členové divadelní rodiny samostatně v různých angažmá. V lednu 1852 hrál S.ještě pod otcovou direkcí v divadle v Meidlingu (dnes součást Vídně). V následujících letech zřejmě vystřídal řadu divadel, ale nikde není spolehlivě doložitelný: herec téhož příjmení a oboru hrál 1852 v hesenském Marburku a v dolnorakouském Sankt Pöltenu, 1853–54 v Salcburku a 1855 v Linci. Do angažmá v pražském Stavovském divadle, kde setrval po zbytek své herecké kariéry, nastoupil 1856 na konci ředitelství J. A. Stögera. S. herecký repertoár byl pestrý. Po více než deset let, za ředitelů F. Thomého a R. Wirsinga, dostával role samorostlých mladíků (Naturburschen), druhých milovníků, menší role soudobých dramatech, v klasických hrách a ve vídeňských hrách se zpěvy, jež zůstávaly dlouho na programu, objevil se i v operetě (Ajax I., Offenbach: Die schöne Helena). Za ředitelství E. Kreibiga (od 1876) byl často využíván jako horlivý a svědomitý epizodista. Skromná pozice S. v hereckém souboru je patrná i z poměrně nízké roční gáže (od 70. let 1300 zl.). Jeho dlouholetá herecká činnost ve Stavovském divadle zůstala zcela mimo pozornost kritiky. 1885 po téměř třiceti letech ukončil hereckou kariéru a stal se ekonomickým inspektorem. Po definitivním odchodu z divadla byl několik let účetním pražské kavárny Café Continental. Zemřel po dlouhé nemoci.
Během svého angažmá ve Stavovském divadle se sžil s pražskou uměleckou společností. Náležel k zakládajícím členům pražského pánského spolku Schlaraffia, který vznikl 1859 z iniciativy F. Thomého jako stolní společnost pro pěstování přátelství a humoru. Ke spolku se hlásila řada pražských herců a hudebníků (mj. i pozdější ředitel vídeňské Dvorní opery W. Jahn).
Role
StD
Ferdinand (J. W. Goethe: Egmont), Schüler (týž: Faust), Johann Strauss (A. Lanzer: Strauss und Lanner), Der Leichtsinn (A. Berla: Die Leidenschaften), Baron von Hochmark (F. Kaiser: Die Frau Wirthin), Gustav Falle (A. Kotzebue: Die Unglücklichen), Max Stumpf (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen), Vicomte Hercules (A. P. Dennery – H. Marr: Bajazzo und seine Familie), Don Louis, Prinz von Bearne (C. A. West dle A. Moreta: Donna Diana oder Stolz und Liebe) – 1856; Rittmeister Neumann (F. Schiller: Die Piccolomini, Wallenstein’s Tod) – 1860; Ajax I. (J. Offenbach: Die schöne Helena) – 1865; Josef (E. Neumann: Eine Tasse Tee), Kammerherr Pilzow (W. A. Gerle: Die beiden Nachtwächter) – 1867; Herr von Specht (K. Töpfer: Der beste Ton), Ritter Almereich (H. Herz: König René’s Tochter) – 1870; Maus (G. F. Belly: Monsieur Hercules) – 1871; Jackson Haines (A. Baumann: Das Versprechen hinter’m Herd) – 1872; Biggoro (V. Sardou: Rabagas) – 1874; Schufterle (F. Schiller: Die Räuber) – 1877; Sándor (A. L’Arronge: Mein Leopold) – 1878; Arlecchino (F. Suppé: Boccacio) – 1882, Battista (G. E. Lessing: Emilia Galotti) – 1883.
Prameny
ZA Opava: Sbírka matrik, L VI. 5, Hranice, matrika narozených 1794–1835, s. 363, snímek 185.
NA: Policejní ředitelství I, konskripce, karton 540, obr. 447, 448 [mylně uvedeno S. rodiště Vídeň].
AMP: Sbírka matrik, VIN Z4, matrika zemřelých fary u sv. Ludmily 1900–1905, s. 287.
Literatura
Almanach für Freunde des Schauspielkunst (Berlin) 1845, s. 332; 1846, s. 128; 1850, s. 157; 1851, s. 150; Deutscher Bühnenalmanach (Berlin) 1853, s. 222, 302; 1854, s. 337; 1855, s. 317; 1856, s. 272; 1857, s. 294;1867, s. 243; 1868, s. 247; 1871, s. 251; 1876, s. 261; 1880, s. 258; Bohemia (Prag) 10. 9. 1846; Fremden-Blatt (Wien) 1. 6. 1852; O. Teuber: Geschichte des Prager Theaters III, Prag 1888, s. 446, 487, 714, 747, 784; ● úmrtí a nekrology: Prager Tagblatt 3. 4. 1904, Bohemia (Praha) 5. 4. 1904; Neuer Theater-Almanach(Berlin) 16, 1905; Biographisches Jahrbuch und deutscher Nekrolog (Berlin), vyd. A. Bettelheim, sv. 10, 1907●; B. Lomnäs, E. Lomnäs, D. Strauss: Der Prager Davidsbund in seinen Voraussetzungen und Wirkungen, in sb. Auf der Suche nach der poetischen Zeit, Der Prager Davidsbuch: Ambros, Bach, Bayer Hampel, Hanslick, Helfert, Heller, Hock, Ulm. Zu einem vergessen Abschnitt der Musikgeschichte des 19. Jahrhunderts I, 1999, s. 17–71 [spolek Schlaraffia]; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, CD 307; O. Pausch: Ambulantes Theater durch vier Generationen. Die Familie Siege, in sb. Nestroyana(Wien) 34, 2014, č. 3/4, s. 150.
Kosch Th, Ulrich
Vznik: 25. 5. 2015
