MOD Trutnov, založené 1948, bylo první samostatnou zájezdovou profesionální scénou kraje Hradec Králové. Provozoval ho MNV Trutnov. Ředitelem se stal B. Bok (1948/49), který sestavil 28členný činoherní soubor. V domovském městě se hrálo v Městském divadle ve víceúčelové budově Na Nivách. Zájezdovou oblast tvořily okresy Trutnov, Náchod, Vrchlabí, Nová Paka, Dvůr Králové a Broumov. Činnost zahájilo 15. 9. 1948 Tylovou Lesní pannou (r: J. Elsner). Ve vyváženém repertoáru se střídaly klasické tituly (Shakespeare: Večer tříkrálový; Tyl: Pražský flamendr) s domácími i zahraničními novinkami (Burian: Krčma na břehu; Simonov: Ruští lidé; Miller: Všichni moji synové). Režírovali B. Bok a J. Elsner.
Po skončení první sezony bylo trutnovské divadlo přičleněno jako pobočka ke KOD Hradec Králové a přešlo do správy královéhradeckého KNV. Soubory obou divadel se zásadně nesměšovaly, ale uskutečňovala se výměnná představení. Vedením trutnovské pobočky byl nejprve pověřen V. Bittl (1949/50), poté J. Šťastný (1949–53). Podstatně se obměnil herecký soubor, jehož novými členy se stali J. Horská, P. Kunert, F. Malšovský, ad. Vzhledem k obtížným podmínkám (20–30 zájezdů měsíčně) herci ze souboru většinou brzy odcházeli. Dlouhodoběji tu působili D. Drašarová, I. Fabiánová, H. Hložková, I. Jandová, D. Klášterecká, L. Macháčková, M. Nádherová, M. Fabián, F. Kovač, P. Kunert, J. Macháček a Z. Procházka. Režijně nadále pracoval J. Elsner (Šamberk: Podskalák, 1950; Moličre: Škola manželů, 1951), nově V. Bittl (Jirásek: Kolébka; Ostrovskij: I chytrák se spálí – 1950; Drda: Hrátky s čertem, 1951; Tyl: Paličova dcera, 1953), A. Solmar (Tyl: Tvrdohlavá žena, 1950; J. Šotola (Gogol: Ženitba; Shakespeare: Sen noci svatojanské – 1950; Rachmanov: Neklidné stáří, 1951) a S. Ebens (Djakonov: Svatba s věnem, 1952). Výtvarníkem většiny inscenací byl B. Tůma. Vedle tehdy běžného repertoáru byla uvedena i méně hraná Macháčkova veselohra Ženichové (r: M. Janeček j.h., v: J. Fiala, 1951). Z původní dramatiky inscenovalo divadlo poprvé Lichého pokus o současnou satiru Horká kaše (r: O. Daněk j.h., 1952).
Po opětovném osamostatnění souboru (1. 4. 1953) se ředitelem stal dosavadní umělecký vedoucí J. Šťastný (do 1956). V dalším roce nastoupil na nově zřízené místo dramaturga M. Janovský (do 1956). Repertoár sice nedoznal velkých změn, nicméně přinesl některé nevšední tituly (Šubert: Drama čtyř chudých stěn, r: J. Šťastný, 1953; Rostand: Romantikové, r: S. Ebens, 1953; Fredro: Vtipný generál [Poslední vůle], r: S. Ebens, čs. prem. 1954). Do jisté míry se dramaturgicky inspiroval v Burianově Déčku (Hašek, Burian: Pan Kobkán vdává dceru, 1953; Jelínek: Skandál v obrazárně, 1954). Režírovali J. Štastný, P. Holeček (Preissová: Gazdina roba, 1955; Tyl: Čert na zemi, 1956), A. Solmar (Šrámek: Měsíc nad řekou, 1955). Ve snaze omezit zájezdovou činnost se přikročilo ke svozu diváků. Byly angažovány nové umělecké síly, především mladí absolventi hereckých škol M. Procházková a R. Máhrla.
Nový ředitel P. Nebeský a dramaturg J. Flíček (oba 1956–58) vytvářeli rozmanitější repertoár (např. málo hraná Klicperova veselohra Tři hrabata najednou; Shaw: Pekelník; Shakespeare: Mnoho povyku pro nic – 1956; Dyk: Zmoudření Dona Quijota; Shakespeare: Othello; Nestroy: Lumpacivagabundus; Tirso de Molina: Sama sobě sokyní – 1957; Regnard: Milostná bláznovství, 1958) a nadále zařazovali domácí novinky (Cach: Paní Kalafová; Karvaš: Pacient č. 113 – 1956, Šafránek: Pohádka z Kampy, 1957). Specifický místní význam mělo uvedení Čapkovy Bílé nemoci (r: V. Vinař, v: V. Heller, 1957); byla to první Čapkova hra v divadle působícím poblíž jeho rodiště. J. Flíček přispěl dramatizací Němcové Babičky (r: P. Nebeský, tit. role Z. Cinková, 1957), hrála se Klikova dramatizace Haškova Švejka (r: P. Nebeský, v: V. Heller, 1956).
Režijně působili P. Holeček, A. Solmar, P. Nebeský a V. Vinař. Zásluhou P. Nebeského, autora scénické hudby, se výrazně zvýšil její podíl v inscenacích. Nově angažovaný scénograf V. Heller (1956–58) přispěl stylizovanými výpravami k proměně jevištního stylu. Nebeský se snažil i o rozšíření aktivit divadla tzv. Večery pro 25 (pořady poezie, uváděné ve foyeru). Angažoval nové herce (Z. Cinková, A. Lierová, E. Řepíková, M. Grác, J. Grumlík, J. Khain), nicméně soubor nebyl s to zdařile realizovat ambiciózní dramaturgické a režijní záměry (Verhaeren: Filip II., r: A. Solmar, 1957; Zmoudření Dona Quijota, Othello – r: P. Nebeský).
Rozhodnutím provozovatele bylo divadlo po skončení sez. 1957/58 z ekonomických důvodů a pro neuspokojivé umělecké výsledky zrušeno. Část souboru přešla do královéhradeckého divadla.
Literatura
Roč. Za oponou oblastního divadla Trutnov, Trutnov 1955; M. Obst: Do Trutnova – a třeba dál, Divadlo 7, 1956, s. 122 + Problém jednoho oblastního divadla, Divadlo 8, 1957, s. 940; F. Černý: O regionalismu v dramaturgii, tamtéž, s. 887; Rada KNV v Hradci Králové…, DN 1, 1957/58, č. 13, s. 6; nesign. Trutnovské divadlo se ruší, Divadlo 9, 1958, s. 450; A. Just, J. Procházka, J. Šabacký: 700 let Trutnova 1260–1960, Trutnov 1959, s. 39; J. Černý: Benefice, rkp. 1989, DÚk, s. 38, přílohy s. 4 a 30.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 216—217
