1880 debutovala ve Znojmě v rolích naivek. 1882 – 1884 byla angažována v brněnském městském divadle jako sentimentální milovnice a 1885 jí přijal ředitel Angelo Neumann do souboru německého zemského divadla. Uplatnila se ve veseloherních úlohách, uměla tančit a zpívat. Méně úspěšná byla v rolích klasického repertoáru. Z Prahy odešla do angažmá do Berlína, hereckou kariéru zakončila 1928.
Dcera akademického malíře Theodora Scholze, pocházejícího ze Slezska (1820–1888 Praha; rok narození 1865 uvádí literatura, viz Prameny.) Už v dětském věku vystupovala v domácích divadelních představeních, které též sama režírovala. Je doloženo jedno její veřejné vystoupení v dětském souboru Theater an der Wien (Die Presse 17. 10. 1871). Od patnácti let chodila na hodiny dramatické výchovy k Eduardu Leuchertovi, herci vedlejších rolí v Burgtheater a vyhledávanému učiteli. Rozhodla se pro dráhu herečky a profesionálně debutovala 1880 ve Znojmě. V následující sezoně 1881/1882 hrála v Divadle na Vídeňce (Theater an der Wien), 1882–1884 byla v angažmá v brněnském Městském divadle (Stadttheater), které v té době vedl Adolf Franckel. 1884–1886 působila v Městském divadle v Hamburku (Stadttheater Hamburg), odkud přišla do Prahy, do souboru německého zemského divadla s ředitelem Angelo Neumannem (Deutsches Landestheather, 1885–1888, nikoli 1892; její poslední pražské představení 30. 8. 1888, Wolff-Weber: Preziosa, dirigoval Gustav Mahler, který hostoval v Praze v souvislosti s premiérou Weberovy opery Die drei Pintos). Z Prahy odešla S. do nezjištěného angažmá v Berlíně. 1892/93 byla členkou vídeňské dvorní scény (Burgtheater), poté členkou dvorních divadel ve Wiesbadenu (Königliche Schauspiele, 1895–1900), ve Výmaru a v Královském, později Státním divadle Kasselu (Staatliches Theater , od 1906). Zde působila do 12. září 1928, kdy se rozloučila s téměř padesátiletou hereckou aktivitou rolí paní Guduly ve veselohře Karla Rösslera Die fünf Frankfurter.
Do souboru ředitele Ignaze Siega ve Znojmě nastoupila S. na konci září 1880. Divadlo hrálo od října do konce dubna několikrát týdně. S. debutovala jako Edith Marsland (Moser: Der Bibliothekar) a byla od počátku hojně zaměstnávána. Podrobné kritiky ve Znaimer Wochenblatt psali Paul Přibil (do konce roku 1880) a Raimund Přibil (do dubna 1881). Podle nich se už během první sezony ukázaly její přednosti i slabiny a ohraničil se její herecký obor. Měla velmi atraktivní zevnějšek, byla schopna tančit a zpívat ve hrách se zpěvy a volila vkusné kostýmy. Rychle se prosadila v rolích naivek, v konverzačních hrách a veselohrách. Pro klasické role neměla dost hereckého školení (též vzhledem ke svému mládí), nedokázala stylizovat svůj herecký projev a neovládala přiměřenou deklamaci (Königin Elisabeth, Schiller: Don Carlos). Zato se dobře se uplatnila ve francouzských obrazech ze života vyšší společnosti (Sardou), kde dostala i titulní role. Hned v první sezoně ji ředitel poskytl dvě benefiční představení, což dokládá, že měla úspěch a získala si publikum. V krátkém brněnském angažmá je uváděna jako „sentimentální milovnice“. Do Prahy přišla jako třiadvacetiletá a se svým mladistvým zevnějškem mohla hrát i chlapce (Wolfgang, Gutzkow: Der Königslieutenant). S prohlubujícími se hereckými zkušenostmi své postavy z okruhu milovnic nebo naivních a sentimentálních hrdinek psychologicky dobře propracovávala. Musela se také přizpůsobit provozním potřebám divadla a přijmout i role mimo svůj hlavní obor. Již v Praze začala hrát v konverzačních hrách salonní dámy středního věku, jež si ponechala, spolu s rolemi matek, až do svého pozdního hereckého období.
Role
Znojmo: Edith Marsland (von Moser: Der Bibliothekar), role? (Berla: Durchgegangene Weiber), Dcera Emma (Deinhardstein: Zwei Tage aus dem Leben eines Fürsten), Emma von Falkenstein (Kotzebue: Die Kreuzfahrer), role? (Anschütz podle Goldoniho: Ehestifter), Marie (Raupach: Der Müller und sein Kind), Camilla (Rosen: Des Nächsten Hausfrau), Jane Eyre (Birch-Pfeiffer: Die Waise von Lowood), Mulatka Else (Becher-Stowe: Onkel Toms Hütte), Käthchen (Kleist: Käthchen von Heilbronn), Hero (Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen), Bertha Schwalbach (Rosen: Schwere Zeiten), Marquise de Villette (Birch-Pfeiffer: Eine Ballnacht am Hofe Louis XIV.), Marquise von Sevigne (Berger: Maria von Medicis), Käthchen (Rosen: Neue Männer), Magdalene Werner (Bauernfeld: Aus der Gesellschaft), Frou-Frou (Sardou: Frou-Frou), Beate Runeck (Rosen: Ein Engel), Esmeralda (Birch-Pfeiffer: Der Glöckner von Notre Dame), Fernande (Sardou: Fernande), Princezna Georges (Dumas jr.: Prinzessin Georges), Branche (Feuillet: Die verzauberte Prinzessin), Hraběnka Ruttland (Laube:Graf Essex), Marie (Randolf: Die Memoiren des Teufels), Thekla (Benedix: Doktor Vespe), Ursula (Rosen: Der Mann in der Flasche), Marie (E. von St.:Stern und Irrlicht), Constanze (Rosen: Kanonenfutter). – Brno (výběr): Klärchen (Goethe: Egmont), Ismene (Sofokles: Antigone). – Praha (výběr): Louise (Schiller: Kabale und Liebe), Konstance (Zimmermann: Don Juan in Prag, 1887, příležitostná hra ke 100. výročí opery), Amalie (Schiller: Die Räuber), Madame Amalie Friedberg (Kotzebue: Die beiden Klingsberg), Elisabeth von Valois (Schiller: Don Carlos), Elisabeth (Shakespeare: König Richard III.), Hero (Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen), Nannchen, švadlena (Benedix: Das bemooste Haupt), Bertha (von Moser: Das Stiftungsfest), Princezna Natalie (Kleist: Friedrich von Homburg), Princezna Agnes (Bauernfeld: Aus der Gesellschaft), Hermia (Shakespeare: Ein Sommernachtstraum), Amalie Kingheim (Raimund: Der Verschwender), Athenais Moulinet (Ohnet: Der Hüttenbesitzer). Emma Aussdorf (Benedix: Eigensinn).
Prameny
NA Praha: Policejní ředitelství I., konskripce, karton 609, obr. 567 (zde je uvedeno pravděpodobnější datum narození 1863, jež lépe odpovídá hereckému debutu v roce 1880. Dokladem o skončení pražské smlouvy v roce 1888 je policejní odhláška ze dne 3. 9. 1888, podle záznamu odcestovala z Prahy do Berlína).
ÖNB Wien: Handschriftensammlung, K. k. Hof-Burgtheater Wien, Vertrag (pracovní smlouva o angažmá, podepsaná 18. 3. 1892, zde rok narození 1863).
Periodika
Znaimer Wochenblatt, říjen 1880 – duben 1881 passim, charakteristiky zvl. 2. 10. 1880 (debut), 9. 10. 1880, 18. 12. 1880. – Prager Tagblatt, listopad 1885 až srpen 1888 passim. – Deutsches Bühnenjahrbuch 1930, s. 80, jubileum.
Literatura
G. Bondi: Fünfundzwanzig Jahre Eigenregie. Geschichte des Brünner Stadttheaters 1882–1907, Brno 1907, s. 5, 10, 12, 17, 20, 28
O. Teuber: Geschichte des Prager Theaters III, Prag 1888, s. 810–811, 816, 847
Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezku / Deutschsprachiges Theater in Mähren und Schlesien, 1/3, Ředitelé městských divadel / Direktoren der Stadttheater, M. Havlíčková, S. Pracná, J. Štefanides, Olomouc 2011, s. 202 (ředitel Ignaz Siege)
Eisenberg, Kosch Th, ÖBL (chybně datum odchodu z pražského angažmá), Ulrich
Vznik: 15.04.2014
