Divadlo ve vinohradském Národním domě (nám. Míru č. 9) bylo prvním pokusem o repertoárově i inscenačně průbojnou scénu po vzoru pařížského Théâtre Libre či berlínské Freie Bühne. O podobný typ moderního divadla se už 1892 zasazoval v Literárních listech A. Procházka, později tuto myšlenku rozvíjeli umělci, sdružení kolem časopisu Moderní revue. Kritik, historik, dramatik a publicista J. Ladecký spolu s K. Stockým, režisérem a hercem Pištěkovy společnosti, využili divadelního sálu v Národním domě, kde chtěli vytvořit intimní scénu pro náročné publikum z intelektuálních kruhů. Slavnostní proslov k zahajovacímu představení napsal J. Kvapil. Hráli zde většinou žáci dramatické školy ND, spolupracovali J. Hurt a herečka ND T. Šmahová. Moderním psychologicko-realistickým a symbolistickým repertoárem scéna oponovala ND, kde byl jen zřídka a neadekvátně inscenován. První tři představení režírovala T. Šmahová (Sumbatov: Okovy; Bjřrnson: Novomanželé; Brandes: Návštěva). Poté byl nastudován žert I. Herrmanna Manželova přítelkyně, Ladeckého V úskalí, Jiráskova Zkouška, Konkursy pana notáře od J. Vávry, Magdaléna od P. Starého, Zlatý déšť od V. Štecha a Turgeněvův Měsíc na vsi. Další dramaturgické plány (Zeyerova Doňa Sanča, Hauptmannovy Osamělé duše, Krylovův Chytrák nad chytráky) se neuskutečnily. Původní záměry ztroskotaly na malém zájmu obecenstva. Po jednom měsíci činnost scény upadla do běžné konvence a krátce nato skončila.
Literatura
-al-: Divadlo v Národním domě na Král. Vinohradech, Besední listy 3, 1894/95, s. 8, 17, 26, 33; P [M. A. Šimáček]: Divadlo na Král. Vinohradech, Světozor 29, 1894, s. 48, 59, 72; x: Divadlo na Král. Vinohradech, Zlatá Praha 12, 1895, s. 47; O. Fischer: Činohra Národního divadla do r. 1900, 1933, s. 178.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 148
