Divadlo rozmanitostí zahájilo v září 1987 jako loutková scéna přidružená k Divadlu pracujících v Mostě a její soubor je dodnes součástí mosteckého divadla. Zakladatel a umělecký vedoucí J. Středa deklaroval již názvem scény záměr uplatňovat širokou rozmanitost žánrů, loutkářských technik a jevištních druhů blízkých loutkovému divadlu (divadlo masek, černé divadlo apod.). Po působení na různých provizorních scénách získal soubor v prosinci 1988 zrekonstruované, moderně vybavené prostory v bývalém kulturním středisku Máj. V 10členném ansámblu vzešlém z konkurzu (mj. J. Lavičková, I. Lantová, J. Lišková, P. Rak) převládali začínající loutkoherci (zejm. z amatérské scény v Litvínově). V dalších letech se uplatnili také T. Bělohlávek, J. Šnajdr, I. Valtrová ad.
DR zahájilo Středovou hrou Tak povídej (r: J. Středa, v: J. Žátková). Středa tak navázal na svou dlouholetou autorskou a režijní tvorbu v předních loutkových divadlech (dále např. Gogol, Středa: Pohádka noci štědrovečerní, v: D. Soták, 1987; Středa: Popelka, v: M. Hejmovský, 1989; Kouzelník ze země Oz, r: Z. Říha, v: Z. Lesáková, 1991). Dramaturgie DR se od počátku zaměřila na publikum od nejmenších dětí, pro které připravovala inscenace evokující představivost, fantazii a radost ze hry, po dospívající mládež, již oslovovala tituly, umožňujícími rozehrát vícevrstevnatou výpověď (García Lorca: Láska Dona Perlimplina a vášnivost Belisina; Středa: Kolumbus, 1992). V duchu programové rozmanitosti se střídají i inscenace na domácí scéně (např. Slobodzianek, Tomaszuk: Kulihrášek, 1994) s inscenacemi na velkém jevišti mosteckého divadla (v několika případech ve spojení s činoherním souborem), v nichž široké spektrum výrazových prostředků atakuje imaginaci publika (Středa: Jak vojevůdce Žižka k Mostu nedojel, 1994; Cervantes, Středa: O důmyslném rytíři Donu Quijotovi de la Mancha, 1995).
Významný podíl v tvorbě DR má hudba. Příznačnou součástí repertoáru se staly hudební inscenace zaměřené na estetickou a citovou výchovu dětí. Prvním velkým projektem tohoto směru byla původní loutková opera Z. Matějů Anička skřítek a Slaměný Hubert (l: J. Středa podle V. Nezvala, 1990), následovaly Středova Mozartinka (1991), seznamující děti s životem a tvorbou W. A. Mozarta, a Prokofjevův Péťa a vlk, uvedený společně se Saint-Saënsovým Karnevalem zvířat (1992). Dvořákova hudba se výrazně podílela na inscenaci Pohádka o Rusalce podle libreta J. Kvapila (r: A. Klepáč, v: Z. Bauer, M. Stejskalová, 1997).
Vedle J. Středy působil v DR bývalý člen královéhradeckého DRAKu Z. Říha (1989–93), režisér hravě komediálních inscenací (Jaroš: Maňáskové kašpařiny, 1990; Bílek: Tři malá prasátka, 1991 ad.). Hostující ruský režisér J. Galin (1991–95) se zaměřil na inscenace převážně činoherního rázu (Moon: Mrtvola, 1991). Středa zval ke spolupráci názorově spřízněné režiséry (P. Polák, J. Procházka, V. Schilder), aby mladému souboru poskytli nové podněty. Výtvarnou podobu inscenací DR formovali scénografové domácí (M. Hejmovský 1987–90; Z. Bauer od 1991) i hostující (I. Antoš, P. Matásek, D. a N. Sotákovi, J. Žátková ad.). Zatímco pro režii a scénografii mělo DR vyhraněné a renomované tvůrce, herecký soubor tvořili převážně mladí elévové, kteří většinou záhy odcházeli na studia a na jejich místo nastupovali opět začátečníci.
V závěru sez. 1996/97 odešel z DR jeho zakladatel J. Středa. Uměleckým vedoucím se stal A. Klepáč z bývalé pantomimické skupiny Cvoci, usilující s dramaturgem a režisérem P. Polákem (od 1998) pokračovat v původním programu (Brdečka: Kouzelník Žito, ú+r: R. Meluzín, 1997; Cmíral: Kocour v botách, r: P. Polák, 1998; Lada, Polák: Bubáci a hastrmani, r: P. Polák, 1999).
Literatura
F. Jindra: Divadlu rozmanitostí na uvítanou, Čs. loutkář 38, 1988, s. 32; N. Malíková: Evvivat Mozart, Zprávy DÚ 1991, č. 12, s. 33; S. Marešová: Zpráva o rozmanitosti, Loutkář 42, 1992, s. 152 + Cesta, Loutkář 44, 1994, s. 128; V. Hulec: Konečné dobytí hradu Hněvína, Loutkář 44, 1994, s. 263; J. Středa: Jak se dělá divadlo, Loutkář 47, 1997, s. 230.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 136—137