Vzniklo při PKS (agentura Akord) z iniciativy režiséra Z. Pošívala a dramaturga M. Klímy jako tzv. herecký kabaretní klub. Jeho stálým působištěm byla Malostranská beseda. DnF zahájilo inscenací Longenových frašek Už mou milou… a Dezertér z Volšan, uváděnou pod názvem Dezertéři z Volšan (1969), jíž manifestovalo programovou návaznost na tradici někdejších, zejm. meziválečných kabaretů. Rovněž další titul byl dramaturgicky příznačný: Pražská žebranda aneb Batalion aneb Životopis doktora Uhra od J. Haise-Týneckého (1970). Reminiscenčně založený program se ukázal jako problematické východisko kabaretního divadélka; oživování kdysi populárních textů potvrdilo jejich dobovou zakotvenost a obtížnost přenosu do odlišného kontextu. Rovněž pokusy o současnou kabaretní hru (Bednář: Jack Škrtič zvaný Zpěvák; Pošíval: Zabraňte neřestem, pánové – 1970) vyzněly rozpačitě. Navzdory herecky dobře propracovaným inscenacím, v nichž vedle postupně se tvořícího jádra souboru (M. Pošívalová, K. Augusta, J. Haukvic, J. Wágner-Klenka) hostovala řada populárních herců a komiků (V. Bedrna, J. Lír, A. Hegerlíková aj.), nemělo DnF výraznější ohlas u publika. Výtvarně se na inscenacích podíleli V. Kolařík a J. Jochman.
DnF během svého krátkého trvání nenalezlo stálý divácký okruh; jeho obecenstvo svou generační i sociálně-kulturní nezainteresovaností a nesjednoceností kontrastovalo se spontánně reagujícím obecenstvem Divadla Járy Cimrmana, amatérského Dostavníku a dalších souborů, působících též v Malostranské besedě.
Literatura
I. Škapa: Chceme hrát lidi (rozhovor se zakladateli nového divadla), DN 12, 1968/69, č. 18, s. 6; V. Sochorovská: Jak se hraje z libosti, DN 13, 1969/70, č. 5, s. 6.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 108—109
