Amatérská scéna pro děti a mládež, působící v rámci instituce amerického Červeného kříže Legie malých, kterou založila krátce po 1. svět. válce A. Masaryková. Toto vzdělavatelsko-osvětové zařízení sídlilo v Holešovicích v domě U zeleného stromu nedaleko divadla Uranie. Poskytovalo 6–14letým dětem ze sociálně slabých nebo problematických rodin zdravotní péči a rekreaci. Zdejší jeviště objevili posluchači konzervatoře, hledající prostor pro své mimoškolní divadelní aktivity. Jejich Volné sdružení posluchačů konzervatoře, vystupující též pod názvem Scéna adeptů, od 1923 využívalo mimo jiných divadelních sálů i Legii malých. Představení tu organizoval M. Jareš. V Legii malých uvedli konzervatoristé Gogolovu Ženitbu (r: F. Salzer), v Jarešově režii Lásky hru osudnou bří Čapků, Jevrejnovovu Veselou smrt (r: J. Frejka a J. Schettina).
Z dětí, které divadelní přípravy sledovaly a do jisté míry i pomáhaly, Jareš vytvořil soubor, s nímž 1923 nastudoval hru K. Drimla Čínské zrcadlo. Navázal tak na dřívější aktivitu vedení Legie malých, které 1922 připravilo s dětmi Drimlovu osvětově zdravotnickou hru Začarovaná země. Další inscencí byla dvoudílná Oslava jara (1928), složená ze hry L. Bubelové Junák, slunéčko jasné a z folklorního pásma zpěvů a tanců Velikonoce. Následoval Drimlův Bacilínek (1929). Členové dětského amatérského souboru nejen hráli, ale podíleli se i na ostatních přípravných pracích (zhotovování kostýmů, dekorací apod.). Inscenace zaujaly přirozeností projevu, pohybovou ladností a působivou jednoduchostí. Jareš vycházel z dětské hravosti, dbal, aby dětští interpreti nenapodobovali dospělé. V režii a výpravě byly zřetelné stopy avantgardních stylů, zejm. konstruktivismu, jímž byl Jareš ve 20. letech silně ovlivněn. V přesně budované pohybové kompozici zaujímaly významné místo rytmizované sborové scény. Scénická hudba M. Ponce dávala spolu s pohybově ztvárněnými výjevy inscenacím dynamický ráz. Srozumitelné náznakové výpravy v čistých, jasných barvách vytvářel F. Zelenka, jehož smysl pro charakteristickou zkratku a humor korespondoval s jednoduchostí dětského projevu. Jareš zdůrazňoval zvukovou čistotu mluvy, ponechávaje mluvnímu výrazu půvab dětské deklamace i zpěvavou pražskou intonaci. Činnost souboru vyvrcholila uvedením Volkenštejnovy dramatizace Kiplingova Mauglího (1931) a hry P. Gorlova Uchvatitel ohně (1933), na nichž dramaturgicky spolupracovali E. A. Saudek a V. Valenta-Alfa. Obě inscenace byly i divácky úspěšné. Mauglí se hrál do 1934 a soubor s ním hostoval i na velkých pražských scénách (OD, MD na Král. Vinohradech). V Uchvatiteli ohně však důraz na uplatnění dětského způsobu hry přesáhl míru, mluvní projev se stával monotónní až nesrozumitelný. Po odchodu M. Jareše do Čs. rozhlasu (1934) soubor zanikl a působení Legie malých se opět omezilo na sociální a osvětovou aktivitu.
Jareš se nesnažil vytvořit specializované dětské divadlo, nicméně do vývoje tohoto divadelního odvětví vnesl nový vzruch. Nezatížen pedagogickými hledisky přesvědčivě prokázal, že i v dětském souboru lze zužitkovat prostředky a postupy moderního divadla a vytvářet umělecky hodnotná představení.
Literatura
M. Jareš: Legie malých, in sb: Velké divadlo pro malé diváky, 1961, s. 39; J. Träger: Cestou k divadelnímu umění pro děti a mládež, ActaS 6, 1965/66, s. 165; D. Čeporanová: M. Jareš a Divadlo mládeže, Div. výchova 8, 1971, č. 5, s. 1 + Cesty českého divadla pro děti a mládež, rkp. 1971, DÚk.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 102—103