V září 1947 zahájilo činnost nově ustavené Divadlo města Žižkova. Na jeho zrodu se podílela osvětová rada, složená ze zástupců žižkovských korporací i politických stran sdružených v Národní frontě. DMŽ mělo být scénou lidového typu pro obyvatelstvo této pražské čtvrti. K jeho vzniku patrně přispěla i snaha využít volný divadelní prostor v paláci Akropolis v Kubelíkově ul., kde se od konce 20. let řada podnikatelů pokoušela o lidové divadlo.
V čele DMŽ stanul režisér A. Kurš, který hledal uplatnění po konfliktním odchodu z vedení Činohry 5. května. Dramaturgem se stal J. Tumlíř, druhým režisérem souputník meziválečné avantgardy J. Schettina (psán též Šetina), výtvarně spolupracoval Z. Matoušek. Herecký soubor byl značně nesourodý: přešli do něho někteří herci ze zrušeného Divadla kolektivní tvorby (např. V. Pfeiffer), L. Skrbková, která po roztržce s E. F. Burianem opustila jeho divadlo, O. Korbelář a J. Panenková z Činohry 5. května, T. Pištěk ad.
Programovou linii naznačily pouze prvé inscenace úsilím o realistický jevištní styl v dílech české klasiky (Šimáček: Svět malých lidí, r: A. Kurš; Stroupežnický: Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová, hráno pod názvem Mikuláš Dačický z Heslova, r: J. Schettina, hl. role O. Korbelář). Dramaturgie sice i nadále čerpala ze starší české dramatiky (Horáková: Páni; Štech: Kocourkovští diplomaté [Ohnivá země] – 1947; Tyl: Tvrdohlavá žena, 1948), ale záhy nasadila hry bulvárního ražení (např. Priestleyovu detektivku Inspektor se vrací či francouzskou salonní milostnou konverzačku Rozkošná příhoda) a na druhé straně tituly, které se z rámce lidové scény vymykaly a na něž soubor nestačil (Rolland: Hra o lásce a smrti). Ideově repertoár zaštiťovaly Gorkého hry Měšťáci a Nepřátelé (1947).
Zpočátku uvádělo DMŽ téměř každý týden novou premiéru. Kritické výhrady vůči dramaturgii (Lovrić: Podivný pán, Horáková: Páni, Štech: Kocourkovští diplomaté) a ochotnické úrovni inscenací stále důrazněji konstatovaly rozpor mezi kýženou podobou lidové scény a produkcí DMŽ. Nevelký divácký ohlas přiměl soubor k stále častějším zájezdům do blízkého okolí Prahy, nepravidelný provoz na domácí scéně však znemožňoval budování stálejšího diváckého zázemí z řad žižkovského obyvatelstva. Divadlo o ně usilovalo nenáročným programem (Rakousovy židovské obrázky Modche a Rézi, r: J. Schettina, 1948), do něhož dramaturg Tumlíř přispěl selankovitou hříčkou o česko-slovenské vzájemnosti v době obrozenecké (Než lípy rozkvetly, r: A. Kurš, 1948). Posledními inscenacemi DMŽ byl Shawův Čokoládový hrdina (r: H. Alexandrová) a Priestleyův Poctivý tatíček. První poválečný pokus vybudovat na Žižkově lidovou scénu po roce ztroskotal. DMŽ zaniklo a na jeho místě bylo bezprostředně zřízeno MOD Žižkov, do něhož z DMŽ přešlo jen několik herců.
Literatura
A. D.: Od Pištěkárny k divadlu města Žižkova, SN 26. 8. 1949; sm: Divadlo města Žižkova zahajuje, SN 9. 9. 1947 + Mikuláš Dačický na Žižkově, SN 17. 9. 1947 + Omyl žižkovského divadla, SN 27. 9. 1947 + Neutěšenost chronická, SN 14. 10. 1947 + Modche a Rézi na Žižkově, SN 19. 2. 1948; kd: Láska probuzenecká, SN 27. 2. 1948; of: Kudy kam Žižkovského divadla, SN 11. 3. 1948.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 101—102