Loutkářská skupina, vytvořená členy plzeňského Divadla dětí, loutkoherečkou M. Truxovou a jejím manželem, režisérem L. Dvořákem. Od 1972 začala zkušená dvojice vytvářet paravánové maňáskové inscenace, se kterými zajížděla do mateřských škol. Po krátkém období příležitostných vystoupení ji divácký ohlas přiměl k pravidelné činnosti. Nejdříve hrála vedle své hlavní umělecké činnosti v Divadle dětí, po odchodu (1982) působila při Krajském podniku pro film, koncerty a estrády v Plzni. Základ repertoáru DDD tvořily loutkové hry M. Truxové, nejčastěji na bázi známých pohádek (Budulínek, Povídání o babce v perníkové pohádce) nebo o zvířátkách (Proč si sloni nosí dlouhatánské nosy). Jejich epický charakter, včetně postavy vypravěče, byl orientován na nejmenší děti, které byly zapojovány do hry, počínaje stavbou scény atd. Představením dominoval herecký projev M. Truxové, navazující s dětmi bezprostřední kontakt. Herecký partner L. Dvořák působil zároveň jako režisér. Výtvarně spolupracovali loutkářští scénografové J. Majerová (Truxová: Co vítr povídal), J. Pogorielová (Truxová: Budulínek), M. Havlík (Středa: Princezna s červenou karkulkou), A. Kusá (Truxová: Pohádka pro malá kůzlátka) ad. Společným znakem scénických řešení je mobilní náznaková scéna, jejíž harmonická barevnost a nevtíravá líbeznost koresponduje s kultivovaným hereckým projevem. V 80. letech rozšířilo DDD své působení za hranice Západočeského kraje (pravidelně hostovalo např. v pražském Klubu Albatros). V dalším desetiletí počet vystoupení sice poklesl, ale protagonisté DDD pokračují v činnosti, kterou chápou jako své poslání: rozvíjet estetické a mravní cítění nejmenších dětí.

Literatura

A. Dubská: Pro citovou výchovu dětí, ZN 26. 10. 1982; P. Vašíček: Divadélko Dobrý den, Loutkář 46, 1996, s. 159.

Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 48