Divadlo zahájilo 28. 1. 1910 v bývalém tanečním sále Deklarace na Komenského nám. na Žižkově, který pro divadelní účely nechal adaptovat K. Švanda. Jeho plán využít Deklaraci jako pobočnou scénu pro vystoupení populární operetní subrety M. Zieglerové vzhledem k jejímu onemocnění padl a Švanda v březnu 1910 předal scénu A. Markovi, bývalému režisérovi Pištěkova divadla. Švandův podnikatelský nezdar jako by předznamenal další osudy scény, na níž se často střídali soukromí koncesionáři. Marek provozoval Deklaraci do konce 1910, další rok ji vedla M. Zieglerová. 1912 se tu pokusil prosadit A. Brázda, ale po jedenácti dnech bylo divadlo z technických důvodů uzavřeno. Po odstranění závad usilovali zbylí členové souboru o ustavení divadelního družstva pod patronací Organizace českého herectva. Po několika představeních se však úmyslu vzdali a koncese byla přidělena divadelnímu řediteli F. Trnkovi, který zde oficiálně působil od 7. 9. 1912 do 20. 4. 1913, fakticky se však vedení scény po dvou měsících vzdal a pronajal ji svému zástupci S. Langerovi. Od dubna 1913 bylo divadlo uzavřeno. Provoz obnovil až v prosinci 1916 K. Stocký, odhodlaný využít tehdejší divadelní konjunktury. Po něm převzal 6. 9. 1917 Deklaraci člen činohry ND K. Želenský, který ji přejmenoval na Žižkovskou činohru a vedl do 30. 9. 1919. Poté divadelní koncese na provoz Deklarace nebyla udělena.
Zájem divadelních podnikatelů o Deklaraci vycházel z předpokladu, že hustě obydlený Žižkov by mohl zabezpečit početnou návštěvnickou obec. Přestože všichni usilovali o vytvoření lidového divadla, publikum se nikomu trvaleji připoutat nepodařilo. Program lidového divadla byl příliš povšechný a v konkurenci s ostatními předměstskými scénami, zejm. s Arénou na Smíchově, Deklarace neobstála. Výhodné teritoriální umístění nestačilo vyvážit lepší inscenační úroveň a přitažlivější herecké soubory konkurenčních scén. Na repertoáru Deklarace v prvních letech převažovaly veselohry a populární operety (např. Moor: Pan profesor v pekle; Kálmán: Podzimní manévry – 1910; Albini: Bosonohá bajadéra; Reinhardt: Naše paní Mařenka – 1911; Offenbach: Krásná Helena, 1912). Ojediněle byla nastudována i klasická dramata autorů českých (Tyl: Jan Hus, 1910; Krvavý soud, 1912) a světových (Shakespeare: Hamlet; Othello; Schiller: Úklady a láska – 1913). Tato díla, která zařazoval především S. Langer, se však na celkové skladbě repertoáru podílela jen nepatrně a dosahovala maximálně dvou repríz. Strindbergův Tanec smrti měl pouze premiéru (1913).
Většina ředitelů se snažila získat obecenstvo častým střídáním titulů, avšak kvapné studium a malý počet repríz neumožňovaly zvýšit interpretační úroveň. Relativně nejlepších výsledků dosáhla M. Zieglerová zásluhou svých hereckých a pěveckých schopností a vyrovnaností hereckého souboru (A. Čepela, B. Engelbertová, V. Jelenský, F. Kaňkovský, J. Kubík, A. Vaverka ad.) a poté K. Želenský. Ten se svým souborem (šéfrežisér A. Dobrovolný, S. Valdenová, L. Želenská, J. Bělský, P. Pražský, F. Zvíkovský, D. Želenský) usiloval vytvořit lidovou činoherní scénu programově opřenou o realistickou tradici českého divadla. Pokoušel se vychovávat publikum literárně hodnotným repertoárem, např. cyklem českých her (Macháček, Tyl, Klicpera, Stroupežnický). Ze světové dramatiky uvedl Ibsenovu Noru, Gorkého Na dně, Zolova Zabijáka. Po stránce dramaturgické vykazoval silnou závislost na repertoáru ND. Ekonomický tlak ho brzy donutil k ústupkům od náročnějších záměrů. Na pořadu se stále víc objevovaly lidové operety (např. Pražské švadlenky, Chudá holka, Z českých mlýnů), kabaret a nevalná představení pro děti. Zápas o získání žižkovského obecenstva Želenský 1919 vzdal.
Produkce Deklarace byla z hlediska dramaturgického zcela konvenční, nikterak se nelišila od ostatních předměstských scén a po stránce interpretační za nimi zaostávala. Většina ředitelů s lidovým obecenstvem spíše kalkulovala a nenabídla mu výrazněji orientovaný program. V prudkém rytmu poválečného sociálního a kulturního vývoje již ani náročnější, leč konzervativní snahy Želenského neměly naději na úspěch. 1919 divadlo zaniklo.
Literatura
Nesign.: Divadlo Deklarace v Žižkově – Opereta M. Zieglerové, in: Almanach českých divadel, 1912, s. 150; nesign.: Divadlo Deklarace v Žižkově, in: Almanach českých divadel, 1913, s. 145; V. Sommer: Divadlo na Žižkově, Divadlo 11, 1912/13, s. 17; J. Rydvan: Divadlo na Žižkově, tamtéž, s. 34; J. Hilbert: Žižkovská činohra, Venkov 8. 9. 1918; jv. [J. Vodák]: Žižkovské divadlo v Deklaraci, Jeviště 1, 1920, s. 61; R. Kautský: Lidové divadlo Deklarace na Žižkově 1910–1919, rkp. b. d., KČD DÚ.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 43—44
