Amatérský kolektiv Dědrasbor (Dělnický dramatický sbor Velké Prahy) se ustavil na podzim 1920. Pod vedením J. Honzla a herce J. Zory sdružoval dělníky i příslušníky levicové inteligence a ideově souvisel s konstituujícím se komunistickým hnutím. Zaměřil se k dramatické kolektivní recitaci, kombinující sólový a sborový přednes, provázený symbolizujícím gestem. Poezie J. Hory, J. Seiferta, J. Wolkera, S. K. Neumanna, vyjadřující myšlenky proletářské kolektivity, revolučního pokroku a sociálního zápasu, zaznívala v podání D sugestivní úderností a hymnickou naléhavostí. Pořady adresované především dělnickému publiku měly přispívat k jeho politickému uvědomění a estetické výchově. Uskutečňovaly se při různých příležitostech (1. máj, dělnická spartakiáda) a v rámci kulturních večerů Proletkultu. Poprvé D veřejně vystoupil 20. 12. 1920 na večeru Dělnické akademie v Revoluční scéně, naposledy 11. 12. 1922 v Tylově divadle v Nuslích, kde kromě recitačně provedené Wolkerovy Balady o snu uvedl scénicky i jeho hru Nejvyšší oběť. Těžiště však spočívalo v dramatické recitaci (např. Neumann: Zpěvy drátů, Březina: Zástupové) a ve scénickém ztvárnění poezie (např. poéma A. Bloka Dvanáct, uvedená k 1. máji 1921 ve Švandově divadle na Smíchově, r: Honzl, v: K. Teige). Činnost D vyvrcholila účastí na 1. dělnické spartakiádě v Praze na Maninách, kde se podílel na masové divadelní scéně, symbolicky znázorňující vítězství revoluce a její sepětí s lidem. Autorem textu scény byl spisovatel K. Schulz, režisérem J. Honzl a J. Zora. Vedle členů D se jí zúčastnilo několik tisíc statistů.
D představoval originální typ proletářského divadla počátku 20. let. Jeho tvorba souzněla se vznícenou sociální a revoluční atmosférou poválečného období, která se výrazně promítla do soudobého výtvarného umění, literatury i do dramatického umění (davové divadlo). Způsobem organizace hlasů v recitační kompozici D otevřel možnosti, které v druhé půli 20. let rozvinul ve svém voicebandu E. F. Burian.
Literatura
Divadlo na I. spartakiádě na Maninách 1921, Divadlo 6, 1955, s. 267; J. Honzl: Zástupová slavnostní scéna tělocvičných dnů Federace DTJ, in: K novému významu umění, 1956, s. 92; M. Obst: Z bouřného času jsme se narodili, Divadlo 12, 1961, s. 51.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 44—45
