Po roztržce zakladatelů Osvobozeného divadla, J. Honzla a J. Frejky, počátkem 1927 Frejka z OD odešel a s E. F. Burianem a několika mladými umělci založili v březnu divadlo Dada. Název jen vzdáleně odkazoval k mezinárodnímu hnutí z období 1916–23: k provokativnosti, odporu k tradici a patosu, objevování všudypřítomného „životního dada“ a způsobu humoru. Scéna navazovala na OD i na předchozí Frejkovy aktivity ve Scéně adeptů a Legii mladých. Z OD převzala paralelní dramaturgické linie večerů dramatické poezie a tzv. veselých večerů, revuí, scénických žurnálů s aktuálním komentářem. Hned prvá premiéra (Cocteau: Svatebčané na Eiffelce + dada-podívaná Visací stůl č. 1, 9. 4. 1927) předznamenala repertoárovou dualitu experimentátorství pro úzký divácký okruh a paralelní atraktivnější nabídky. Rovněž druhá premiéra spájela obě linie (Schwitters: Stín + Visací stůl č. 2, s výstupem V+W, 1928). Do konce sezony bylo uvedeno samostatně Třetí zavěšení visacího stolu. Pod hlavičkou Dada se 1927 uskutečňovaly i první reprízy Vest pocket revue V+W a premiéry Burianova Voicebandu. Všestranně se projevující E. F. Burian (skladatel, hudební interpret, dirigent, autor) tu uplatňoval i herecký talent (např. jako elegantní průvodce aktuálních revuí; jeho Pak Teddy byl nejvýraznějším typem Frejkova novodobého navázání na komedii dell’arte). Tvorbu Dada obohatil Burian vedle voicebandu operou-buffou Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský (1928). Na aktuálních dada-žurnálech se autorsky podíleli Burian, V. Lacina, E. a J. Trojanové, výjimečně i V+W. Na hudební části participovali vedle Buriana J. Ježek a I. Krejčí. Třináct inscenovaných titulů uvedených v devíti večerech režíroval J. Frejka. V Dada se sdružilo mnoho mladých talentů: herci L. Otáhalová, L. Skrbková, E. Svobodová, J. Šejbalová (pohostinsky X. Longenová a S. Svozilová), H. Slípka (často aplikující mejercholdovskou biomechaniku a akrobacii), bratři Trojanové, B. Záhorský, výtvarníci J. Fragner, A. Hoffmeister, F. Matoušek, O. Mrkvička, F. Muzika, K. Šourek, V. Tittelbach, F. Zelenka, choreografové J. Kröschlová, S. Machov, M. Majerová, autoři J. Dréman, M. Hlávka, V. Lacina, J. Mařánek, K. Melíšek, J. Plachta, V+W ad. V inscenaci Reverdyho básně Poutník (1928) byla průkopnicky užita filmová projekce (K. Smrž), která s dynamickou akcí na bázi biomechaniky, konstruktivistickými prvky v řešení prostoru, barvitými a šokujícími kostýmy náležela k experimentálním nástrojům vizuálního výrazu. Frejka zkoumal též akustické možnosti divadla (např. práce s hlasem, hudební postupy apod.).
Po amatérských začátcích v malostranské Umělecké Besedě se zprofesionalizovaný soubor od počátku sez. 1927/28 přesunul do Divadla Na slupi, kde hrál 4–5x týdně. Programu dominovaly celovečerní revue (Dona Kichotka, Bim-Bam-Revue, Gaučo a kráva), dosahující výjimečně až 50 repríz. O vyšších uměleckých ambicích svědčilo nastudování Syngeova Hrdiny Západu a Cocteauova Oidipa (1928). Přecenění diváckého zájmu a tíživé provozní podmínky vedly k zániku scény v létě 1928. Jejím bezprostředním pokračovatelem se stalo Moderní studio. Dada spolu s OD vytvářelo z Prahy druhé poloviny 20. let avantgardní divadelní ohnisko na křižovatce německého, francouzského a ruského vlivu s osobitými vlastními rysy: lyrickým poetismem a dadaistickou hravostí a útočností.
Literatura
J. Frejka: Visací stůl, RA 2, 1926/27, s. 180; J. Träger: Dramaturgie naší divadelní avantgardy, LUK 3, 1935, s. 283 + Hledač pravdy a krásy v divadle, DN 4, 1960/61, č. 25, s. 1 + Jiřina Šejbalová, 1966; Nová česká scéna, 1937; A. Dvořák: Trojice nejodvážnějších, 1961; B. Rádl: Mé vzpomínky na Osvobozené divadlo, rkp. 1961, DÚk; J. Mikota: Kabaret Na Slupi, Kultura 6, 1962, č. 34, s. 4; J. Trojan: Divadla mladých ve dvacátých letech, in: Kniha o Praze, 1962; M. Obst, A. Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, 1962; E. Janský: Počátky scénografie české divadelní avantgardy, ActaS 4, 1964, č. 7, s. 125; Jiří Frejka – k nedožitým šedesátinám, 1964; V. Lacina: Da, da!, DN 10, 1966/67, č. 1, s. 2; Z. Digrin: Bohuš Záhorský, 1968; J. Dvořák: K počátkům české divadelní avantgardy, dipl. práce, FF UP 1976 + Člověk, který se stal režisérem, DramU 1982, č. 2, s. 21; A. M. Píša: Divadelní avantgarda, 1978; J. Hájek (ed.): J. Frejka. Režie jako projev průbojného ducha, 1980; J. Kladiva: E. F. Burian, 1982; F. Šmejkal: Český konstruktivismus, Umění 30, 1982, č. 3, s. 214; V. Vašut: Saša Machov, 1986; J. Paclt: Miroslav Ponc, 1990 + Jiří Frejka: „…mít rekord v překvapování diváka“, DR 4, 1993, č. 1, s. 30; B. Tschornová: Jiří Frejka v divadle Dada a Moderním studiu, dipl. práce, FF UK 1996.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 42—43
