Kabaretní scéna Červené eso (ČE) byla zřízena na podzim 1932 J. Hášou v prostorách paláce ČTK v Opletalově ul. 5. Seskupil se tu poměrně hodnotný soubor pražských specialistů na tento druh herectví: F. Futurista (jen v prvním programu), J. Gruss, J. Kohout, konferenciéři O. Rádl a S. Razov, R. A. Strejka, E. Trojan, V. Vaňátko, E. Šárková, J. Lhotová, M. Černá a A. Freyová. Scénograficky spolupracovali A. Heythum, N. Arnsteinová a F. Tröster (kostýmy), hudbu obstarával jazzový orchestr pod vedením E. F. Buriana s černošským zpěvákem A. O. Nierem. Dramaturgicky se podíleli K. Melíšek a J. Kohout, Burian překládal texty jazzových písní a spolu se S. E. Nováčkem a jinými spolupůsobil i jako skladatel hudby. Orchestr hrál denně od 17 hod., večerní představení začínalo ve 20.15, poté se od 23 do 3 hod. tančilo. Hrálo se při stolovém zařízení.
ČE připravilo tři programy: Neseme, Ŕ la carte a protiburžoazně ostře tendenční revui K. Melíška a J. Kohouta Loď živých (Jsme všichni na jedné lodi), která dosáhla 80 repríz. Hrála se na třípatrovém konstruktivistickém náznaku lodi, navrženém N. Arnsteinovou. Po derniéře 31. 1. 1933 byla scéna z finančních důvodů uzavřena. Loď živých se v obměněném obsazení a výpravě za režie Z. Podlipného dále reprízovala v zájezdovém provozu (mj. na Kladně) až do jara 1933. Jednotlivé scény z této revue přejímaly soubory DDOČ.
ČE bylo pokusem o levicový politický kabaret revuálního rázu, který se od volně řazeného sledu ne zcela sourodých čísel v prvním programu vyvíjel k ucelené alegorické sociální satiře. V poslední inscenaci kritika (nejen komunistická) rozpoznala cestu k novému typu časového divadla, který se pak pokusil realizovat E. F. Burian v prvých dvou sezonách Divadla D.
Literatura
V. Novotný: Dějiny politického kabaretu v Čechách, Žijeme 2, 1932, s. 164; Z. Kočová: Kronika AUD, 1955, s. 21; M. Obst, A. Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, 1962, s. 191.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 29—30
