Pantomimická skupina M. Horáčka a A. Klepáče. Vznikla a zprvu působila v rámci baletu Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde byli oba členy baletního souboru. Ve spolupráci s šéfem tohoto tělesa F. Pokorným připravili pantomimickou grotesku Cvoci (l+r: F. Pokorný, 27. 4. 1973, později hráno pod názvem Cvoci aneb Boty). Inscenace dala skupině jméno a otevřela jí cestu mezi tzv. třetí generaci české pantomimy. Pohybový projev kontrastní dvojice dominantního drsného a cholerického podivína (M. Horáček) a něžného, dětinského Augusta (A. Klepáč) v etudách na téma hlad, nesvoboda, dědictví ad. ve hře s nejrůznějšími typy střevíců a předmětů běžné denní potřeby (postel, truhla aj.) měl poetický vtip a vyznačoval se technickou precizností. Další inscenaci Přidej pepře aneb Vyšinutý svatební sen (autoři: J. Krček, F. Pokorný, 1976) uvedli opět v Liberci, byť od 1974 působili v Praze, v Ateliéru Ypsilon. Po definitivním odchodu z Liberce 1977 skupina fungovala na agenturní bázi, v 90. letech pod agenturou Echo. Hrála zejm. v Branickém divadle pantomimy.
V dalších pořadech (Třesk aneb Doučovací hodina pro havarované, 1979) Horáček a Klepáč rozvíjeli vedle vyzkoušených postupů (např. zpomalený pohyb) nové inspirační podněty (drastický humor němé filmové grotesky). V Kasaštyku (1982) dospěli k civilnímu odpoetizovanému fyzickému herectví. Jejich produkci na počátku 80. let doplňoval poeticky laděný pořad pro děti Povídej, povídej pohádku aneb Jak dva šašci zabloudili (1980) a klubové Posezení s pantomimou (1981). Plodem spolupráce s libretistou a režisérem J. Kratochvílem byla inscenace Box aneb Cvoci v ringu (1985) reflektující na půdorysu boxerského utkání současnou společenskou atmosféru. Pantomima se tu mísila s baletem, klaunerií, akčními gagy, činohrou i loutkářskými postupy (např. scénka boje boxerských rukavic). Od poetické grotesky zahajovací inscenace se pohybový výraz vyvíjel až ke klaunerii realisticky pojatých stařeckých typů. Ta se promítla zejm. do inscenace Klauni (Cvoci) pod penzí (1989) vytvořené opět s F. Pokorným. Spolupráce s loutkářským režisérem P. Polákem přinesla pohádku Cvokařinky aneb Jak dva v jedné nůši letěli dělat cirkus na Venuši (1990) a celovečerní mimickou parodii Carmen crazy, rovněž se zestárlými hrdiny (Naivní divadlo Liberec, 1992). Skupina rozvíjela principy klaunské pantomimy předchozí generace do hravé, technicky náročné polohy. Výchozí situace (jako např. nenadálé dědictví v Cvocích) nebo příběh byly mimickou hrou protagonistů rozehrány v jednotlivých etudách, sevřených uceleným tematickým rámcem. V posledních inscenacích se skrze dominantní téma stáří, které se promítlo i do herecky pojatých typů starých klaunů, oba mimové vrátili k inspiračním zdrojům Pantomimy Alfreda Jarryho. Vedle ústřední dvojice se v inscenacích někdy uplatňoval početnější baletní sbor, častěji pouze jedna herečka. Skupina se prezentovala též v zahraničí (např. Festival of Fools, Holandsko 1980, Soul Olympic Arts Festival, Jižní Korea 1988). 1993 se skupina rozpadla.
Literatura
J. Dvořák: Kalendárium pantomimy 1966–1986, in: Marginálie o pantomimě, inter. materiál SČDU 1976, s. 100; B. Nuska: Klauni pod penzí, Scéna 15, 1990, č. 1, s. 6; L. Petišková: Cvoci, Zprávy DÚ 1993, březen-duben, s. 21; V. Závodský: Groteska špitálová a ringová, AmatSc 30, 1993, č. 3, s. 18.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 23
