Moser, Carl

Syn Thomase Mosera, kartáčníka v tyrolském Brixenu. Otec herce Carla Mosera, herečky Augusty (Gusti) Moserové (28. 12. 1871 Žatec – 1918 Vídeň), provdané Wittelsové, později Cvitkovićové. (Deutscher Bühnenalmanach 1887, s. 214-215) M. manželkou byla zpěvačka a herečka Ottilie, roz. Schmidts (8. 7. 1837 Barmen / Rheinland – 20. 2. 1808 Linec, sňatek 2. 8. 1868 v Mariánských Lázních), která společnost po jeho smrti vedla. K rodině patřil patrně též blíže neznámý Th. Moser, kterého Deutscher Bühnenalmanach 1865 (s. 342) zmiňuje jako osobu odpovědnou za chod divadelní pokladny během první sezony M. direkce Městského divadla v Českých Budějovicích. Podle divadelních almanachů a literatury (viz) sdílel M. od přelomu šedesátých let několik angažmá s Bertou Moserovou („Frau Moser“), zpěvačkou mezzosopránových a altových úloh. Rodinný či příbuzenský vztah však není prokázán.

K povolání pěvce inklinoval M. podle všeho již od raného věku. Vedle studií působil jako sborista chrámového sboru v rodném Brixenu. Disponoval prý nádherným barytonovým hlasem, jehož další odborné školení mu bylo doporučeno odborníky. (Deutscher Bühnenalmanach 1887, s. 158-159) M. divadelní začátky lze spojit v roce 1846 s angažmá v souboru K. k. Nationatheater v Innsbrucku, kde pod direkcí Ignaze Carla Korna vystupoval ve vedlejších rolích s povinností sborového zpěvu. (Almanach für Freunde der Schauspielkunst 1847, s. 176-177) Jeho působiště před příchodem do Čech se často měnila na velkém zeměpisném prostoru. Po roce 1852 se v Temešváru začal obírat také režií hudebnědramatických žánrů, někdy i činohry; režisérem ostatně zůstal během celé umělecké dráhy (viz přehled působišť v příloze zde). Brněnské angažmá v souboru ředitele Louise Flerxe po roce 1855 bylo na repertoár a pěvecké výkony podstatně náročnější. Hrála se zde díla velké francouzské opery (Meyerbeer: Hugenoten, Auber: Die Stumme von Portici), ale i díla italského bel cantového oboru, např. Donizettiho Belisar a Don Pasquale. M. se stal oblíbeným sólistou zdejšího obecenstva. V Brně rovněž poprvé ztvárnil postavu hraběte Luny z Verdiho opery Trubadúr, nedlouho předtím premiérované v Římě (Teatro Apollo, 19. 1. 1853). Její přednes a jevištní provedení mu získaly proslulost, což dává určitou představu o M. pěvecké vyspělosti. (Deutscher Bühnenalmanach 1884, s. 158-159, H. Rosenthal /J. Warrack: The Concise Oxford Dictionary of Opera, Oxford University Press 1979, s. 507)

Na M. umělecké i podnikatelské zrání měla patrně velký vliv angažmá v letech 1860 – 1863, jež předcházela jeho působení v Čechách, a výrazné osobnosti, s nimiž se v tomto období setkal. Ředitel Friedrich Blum, se kterým pracoval v Krakově, řídil spolu s tamním městským divadlem i scénu v Olomouci a M. se seznámil s organizací práce dvou souborů. Císařské královské divadlo v Salcburku (1859/1860) mu poskytlo prestižní postavení pěvce prvních barytonových rolí na vyšší úrovni než kdysi v Temešváru. Ve vídeňském Theater an der Wien (1860/1861) byl ve společnosti Aloise Pokorného jedním ze dvou ředitelů orchestru operetním komponista Franz von Suppé. Skladatel Karl Ferdinand Konradin napsal ve Vídni jednoaktovou operetu Der Drachenstein, v níž byla pro M. vytvořena hlavní role a současně mu autor dílo dedikoval (prem. 9. 3. 1861 v Theater an der Wien, Deutscher Bühnenalmanach 1862, s. 264, s. 325). Trojici plodných let završilo M. působení v K. k. Nationaltheater v Innsbrucku, kde jako barytonista operního souboru získal scénu do nájmu. Převzal ji na zimní sezonu 1863/1864 a rekonstruioval hlediště, což se promítlo také do ceny vstupného. (Innsbrucker Nachrichte, 16. 9. 1863).

M. příchod do Čech je spjat se společností podnikatele a režiséra Carla Pichlera Bodoga, v níž vykonával funkci uměleckého vedoucího, resp. obchodního ředitele a účinkoval jako zpěvák. Pichler Bodog, stojící na konci umělecké dráhy, se k získání Městského divadla v Českých Budějovicích spojil s operním souborem Zemského divadla v Linci. 23. 6. 1864 zahájil českobudějovické působení operou Friedricha Flotowa Martha, po níž následovaly tituly srovnatelné náročnosti, v nichž M. účinkoval. Z Českých Budějovic pokračoval Pichler Bodog do Českého Krumlova, kde sehrál tři představení v zámeckém divadle (uvádí Hilmera, lit.). Pozitivní ohlas M. výkonů mohl vést městskou radu v Českých Budějovicích ke svěření pronájmu divadla od zimní sezóny 1864/1865 do jeho rukou. Dosavadní nájemce Hynek Siege od smlouvy s městským zastupitelstvem odstoupil, protože s jeho výsledky nepanovala spokojenost (Bohemia, 4. 11. 1865), a M. ihned požádal místodržitelství o ředitelskou koncesi (Budivoj, 25. 9. 1864). Sestavil vlastní soubor, v němž se objevuje řada zaměstnanců bývalého ředitele. Do M. souboru přešel i Siege jako režisér, jeho manželka a dvě dcery jako herečky a syn Adolf Siege, pozdější dědic otcova divadelního podnikání coby představitel dětských rolí. M. přijal i některé další kolegy, kteří s ním absolvovali předchozí rakouské štace, především v Innsbrucku 1863/1864 (režisér činohry Braunhofer, herec a režisér frašek a operet Liebwerth – od 1867 stálý člen M. ansámblu, a pod příjmením „Frl. Pichler“ je mezi členy M. společnosti také zaznamenána patrně dcera Carla Pichler Bodoga. (Deutscher Bühnenalmanach 1864, s. 146, 1866, s. 83-84, 1868, s. 57)

V září 1864 byla M. udělena koncese na solární rok (tj. od 21. 9. 1864 do 21. 9. 1865) pro kraje budějovický, plzeňský a písecký a v prosinci téhož roku koncese na rok 1865, spolu s povolením konat v budějovickém divadle o masopustu 1865 plesy. Pronájem Městského divadla v Českých Budějovicích byl uzavřen na tři roky (1864–1867). Jako ředitel začal M. spravovat souběžně dvě divadla, z nichž jedno pokrývalo zimní a druhé letní sezonu, jak bylo v Čechách i v zahraničí vcelku obvyklé. Zimní sezony trávil M. ve větších městech se silným zastoupením německého obyvatelstva, v létě působil v lázních, kde společenská poptávka inspirovala výstavbu nových divadelních budov. 1867 převzal M. nájem divadla v Mariánských Lázních od Gustava Julia Mussika (Bohemia, 15. 9. 1867) a soustředil tam svou činnost. Navazující smlouvy (1867–1872, 1872–1875 a 1875–1881) naznačovaly důvěru městského zastupitelstva v kvality M. společnosti.

V Budějovicích začala počáteční dobrá odezva představení záhy trpět sociálními problémy regionu a tlakem českého obyvatelstva. M. byl nucen vyrovnávat se se souběžnou přítomností českého souboru Pavla Švandy st. ze Semčic, jehož společnost hrála v budějovickém Městském divadle od 9. února 1867 v úterý a v pátek, ostatní dny ve známém Milleretově sále, s velmi dobrou návštěvou (Bohemia, 22. 3. 1867).

Po prvním angažmá v Českých Budějovicích si M. na zimní sezony pronajímal různá divadla, do nichž se vracel (Jihlava, Žatec, Cheb, Plzeň, kam s konečnou platností přišel až 1877 již do nově postaveného Německého divadla). Nevyhnul se však ani finančním problémům (např. v létě 1874 čelil zřejmě exekučnímu řízení u Krajského soudu v Chebu pro nesplacenou pohledávku 80 zl. herci Theodoru Höglerovi z Františkových Lázní, Egerer Zeitung 13. 6. a 1. 7. 1874). Z výnosu z představení platil M. gáže, případně splácel příslušné městské správě udělené dotace (náklady na vytápění či osvětlení). Příkladem je financování chebské zimní sezony 1875/1876. Městské zastupitelstvo váhalo s poskytnutím podpory po předčasném konci direkce ředitele Theodora Thomascheka (1874), protože zájem publika nebyl jistý. Nakonec byl nastupující M. zproštěn platby za otop a osvětlení a částkou 7 zl. bylo dotováno jedno představení, aby členové společnosti nezůstali bez obživy (Egerer Zeitung, 18. 12. 1875).

Vrcholem M. divadelního podnikání v Čechách bylo spojení divadel v Mariánských Lázních, v Českých Budějovicích a v Plzni pod jednotnou správou od zimní sezony 1880/81. Zdá se, že tento ekonomicky prosperující a etablovaný ansámbl zanechal M. roku 1883 manželce Ottilii.

M. společnost patřila ke stabilnějším. Ponejvíce setrvávala v pronájmu na jednom místě, disponovala administrativním zázemím, mívala právního poradce, lékaře a dekoračního malíře. V Mariánských Lázních doprovázeli její představení hudebníci tamního lázeňského orchestru. Přesto byla fluktuace v jejích řadách značná. M. pravděpodobně neváhal vlastní podnikání dočasně pozastavit a krátkodobě vstoupit do angažmá jinde, případně si vyměňoval umělce s jiným ansámblem (Deutscher Bühnenalmanach 1871, s. 235–236). Např. v Mariánských Lázních tvořili začátkem srpna 1867 podstatnou část členstva M. souboru herci jeho předchůdce Gustava Julia Mussika, včetně Mussikovy dcery Angeliky. Této okolnosti si povšimla ročenka Deutscher Bühnenalmanachvěcnou poznámkou, že větší část členů působících v Chebu a Litoměřicích (kde působil 1867 Moser) je uvedena též v Budějovicích. (Deutscher Bühnenalmanach 1868, s. 98)

M. společností prošli příslušníci hereckých rodin, kteří posléze sami divadelně podnikali. Lze usuzovat, že M. k nim choval kolegiální vztahy. Např. divadelním rodinám Gottfrieda Denemyho a Carla Seyffertha, spřízněných sňatkem, přenechal v zimě 1872/1873 Městské divadlo v Žatci (Hilmera; Deutscher Bühnenalmanach 1874, s. 262). V M. souboru se vyskytují i jména Mitscherling či Colas, frekventovaná v německém divadelnictví v Čechách druhé poloviny 19. století v jiných souvislostech. Mezi hostujícími umělci byli renomovaní herci a pěvci. V sezoně 1865/1866 vystupoval v Budějovicích dlouholetý člen pražského činoherního souboru August Walter s takovým ohlasem, že pro něj M. u ředitele Wirsinga zažádal o prodloužení dovolené (Bohemia, 4. 11. 1865). Z herců spojených s pražským německým divadlem hostovali Wilhelmine Ullmayer, Wilhelm Eichenwald či Leopold Neuhoff (alias hrabě Leopold Lažanský), z Vídně přijely Josephine Gallmeyer a Katharina Schratt.

Těžištěm M. repertoáru bylo hudební divadlo (opery, hry se zpěvy, stále populárnější operety). Z oper provozoval M. zejména běžné autory a díla, jež ze své pěvecké praxe znal (Weber: Der Freischütz, Donizetti: Lucrezia Borgia). Operetní dramaturgie přelomu 70. a 80. let obsahuje novinky francouzské i německé provenience (mj. Offenbach: Pariser Leben, Lecocq: Giroflé-Girofla, Angot, die Tochter der Halle, Suppé: Leichte Cavallerie). M. ale neopomíjel ani činohru. Klasická díla byla v menšině; např. v Budějovicích uvedl 1867/1868 Shakespearovy hry Hamlet, Kaufmann von Venedig a Der Sommernachtstraum, včetně scénické hudby Felixe Mendelsohna-Bartholdyho, 1882 Goethova Fausta, v Chebu 1875 a v Mariánských Lázních 1876 Schillerova Dona Carlose, v Mariánských Lázních 1878 Schillerovy tragédie Die Räuber a Maria Stuart. Častěji se hrál starší vídeňský repertoár (Grillparzer: Die Ahnfrau, Raimund: Der Bauer als Millionär, Das Mädchen aus der Feenwelt, Nestroy: Lumpacivagabundus, Die beide Nachtwandler, Benedix: Die Aschebrödel) nebo soudobí němečtí a rakouští autoři (Freytag: Valentine, Gutzkow: Uriel Acosta, Anzengruber: Pfarrer aus Kirchfeld). Většinu tvořil odlehčený a zábavný repertoár (z ekonomických důvodů). Podrobnější obraz o repertoáru i provozních okolnostech M. působení poskytuje Egerer Zeitung z období 1875 a 1876, kdy měla společnost pronajato Městské divadlo v Chebu (27. 10., 30. 10., 11. 12. 1875, 22. 1. a 12. 4. 1876, zde pozitivní zhodnocení repertoáru, kvalitních výprav i návštěvnosti).

M. angažmá před založením vlastního souboru

1846: Innsbruck: člen souboru K. k. Nationaltheater (řed. Ignaz Carl Korn). Obor: vedlejší role s povinností účinkování ve sboru. (Almanach für Freunde der Schauspielkunst 1847, s. 176-177)

1847: Varel [Dolní Sasko]: člen souboru Gräfliches Theater (řed. Basté). Soubor zajížděl také do měst: Stade, Bremerhaven a Vegesack. Obor: vyšší basové a barytonové role a role něžných/jemných starců (Almanach für Freunde der Schauspielkunst 1848, s. 349-350)

1848: Innsbruck:„Mosser“ – člen souboru K. k. Nationaltheater (řed. Alois Resser). Obor: Inspicient s povinností účinkování ve sboru. Identifikace nejistá (Almanach für Freunde der Schauspielkunst 1849, s. 153-154). – 1849: „Mosser“ uveden v souboru téhož ředitele bez oborového označení. (Almanach für Freunde der Schauspielkunst1850, s. 158).

1850: Lublaň: „Mosser“ – člen Ständisches Theater (řed. A. Freiherr Cobelli von Fahnenfeld). Obor: Bas-buffo, inspicient (Almanach für Freunde der Schauspielkunst 1851, s. 169).

1851: Terst: Člen Teatro filodramatico (řed. F. Gruber). Obor: Zpěvní partie ve vaudevillech, role otců (Almanach für Freunde der Schauspielkunst 1852, s. 376).

1852 a 1853: Temešvár: Člen Städtisches Theater (řed. F. Strampfer, současně ředitel letního divadla). Obor: Barytonové a vyšší basové partie (Almanach für Freunde der Schauspielkunst 1853, s. 324, 1854, s. 356). – 1854: Člen Städtisches Theater (řed. F. Strampfer. Obor: Režie opery, první baryton (Deutscher Bühnenalmanach 1855, s. 336-337).

1855: Brno: Člen opery Königl. städtisches Theater, (řed. L. Flerx), obor neoznačen. Současně odcházející člen souboru Städtisches Theater v Temešváru (Deutscher Bühnenalmanach 1856, s. 132-136, s. 374).

1856: Temešvár: Člen opery Städtisches Theater (řed. F. Strampfer). Obory: Baryton, režie. (Deutscher Bühnenalmanach 1857, s. 339-340).

1857: Lvov: Člen k. k. priv. Gräflich Skarbeksches Theater (řed. Josef Glöggl). Obor neuveden. – Záhřeb: Člen K. k. Nationaltheater (řed. Josef Rödl), herec, sekretář. Obor: Šarže. – Zároveň mezi odcházejícími členy Städtisches Theater v Temešváru (Deutscher Bühnenalmanach 1858, s. 243-246, s. 359, s. 415-416).

1858/1859: Krakov: Člen operního souboru k. k. Theater in Krakau (řed. Friedrich Blum). Obor: první baryton, šarže ve veselohrách, komické zpěvní partie (Deutscher Bühnenalmanach 1859, s. 232-234, J. Kopecký:Německá opera v Olomouci I, s. 143, J. Got: Das Österreichische Theater in Krakau im 18. und 19. Jahrhundert, s. 273).

1860: Salcburk: Člen opery k. k. Theater, spolu s divadlem v Bad Ischl (řed. A. Zöllner). Obor: první baryton (Deutscher Bühnenalmanach 1860, s. 352).

1861: Vídeň: Člen Theater an der Wien (řed. A. Pokorny). Obor nevymezen. Jméno Moser uvedeno též u inspektora garderoby (Garderobeinspektor), identitu nelze ověřit. (Deutscher Bühnenalmanach 1862, s. 264,Wiener Zeitung, 10. 3. 1861).

1862: Innsbruck: Člen K. k. Nationaltheater (řed. B. Hirsch). Obor: Bas a baryton, v činohře otcové a šarže (Deutscher Bühnenalmanach 1863, s. 188). – 1863: M. se stal ředitelem innsbruckého National Theater, současně zůstal členem operetního souboru. Obor: Baryton (Deutscher Bühnenalmanach 1864, s. 146-147,Innsbrucker Nachrichten, 16. 9. 1863).

1864: Linec – České Budějovice – Český Krumlov, linecká operní společnost Carla Pichlera-Bodoga. M. je uměleckým vedoucím a zpěvákem barytonových rolí, bas-buffo či vyšší basové partie (Hilmera, viz lit.).

M. role před založením divadelní společnosti

České Budějovice, Vídeň: 1855: Hrabě Luna (Verdi: Il Trovatore), 1864: České Budějovice: Lord Tristan Niklefort, Plumkett, Notář z Richmondu (Flotow: Martha), van Bett (Lortzing: Zar und Zimmermann), Masetto (Mozart: Don Juan), Kníže Ottokar (Weber: Der Freischütz). – Opereta 1861: Vídeň: Theater an der Wien, role? (Konradin: Der Drachenstein), 1868: Mariánské Lázně: Stadttheater, Mathieu (Offenbach: Die Zaubergeige)

M. působiště v Čechách s vlastním souborem 1864 – 1883

1864/1865: České Budějovice: Zima: Městské divadlo na základě koncese udělené v září 1864 pro kraje budějovický, plzeňský a písecký. M. byl též vrchním režisérem a účinkujícím (obor neuveden). (Deutscher Bühnenalmanach 1865, s. 342-343, Hilmera, periodický tisk).

1865: Český Krumlov – Jindřichův Hradec – Tábor – Plzeň: Léto: Cesty po jižních a západních Čechách (Deutscher Bühnenalmanach 1865, s. 343).

1865/1866: České Budějovice: Zima v Městském divadle. M. uveden též jako vrchní režisér a účinkující, obor neuveden (Deutscher Bühnenalmanach 1866, s. 83-84, Bohemia, 4. 11. 1865).

1866: Jindřichův Hradec – Český Krumlov: Jaro, sezona zahájena koncem března, ukončena v první polovině května 1866 (Hilmera).

1866/1867: České Budějovice: Zima v Městském divadle, M. uveden jako vrchní režisér a účinkující, obor: zpěvní partie v operetě, reprezentativní role (Deutscher Bühnenalmanach 1867, s. 62, Budivoj 2. 12. 1866, Bohemia 22. 3. 1867).

1867: Mariánské Lázně: Letní sezona zahájena 1. 8. 1867 v Prozatímním divadle (před otevřením nové budovy Městského divadla), M. převzal nájem od Gustava Julia Mussika. Mezi M. a úřady v Mariánských Lázních uzavřena smlouva na roky 1867 – 1872. (Hilmera, Bohemia 15. 9. 1867, Deutscher Bühnenalmanach 1868, s. 98).

1867/1868: České Budějovice: Zima v Městském divadle, sezona zahájena 28. 9. 1867, zakončena 11. 4. 1868. M. veden též jako vrchní režisér a účinkující bez oborového vymezení (Deutscher Bühnenalmanach 1868, s. 57).

1868: Český Krumlov – Jindřichův Hradec: Jaro: Cestování po jižních Čechách, zahájeno na Velikonoční pondělí 1868 cyklem představení v zámeckém divadle v Českém Krumlově. Po vystoupení v Jindřichově Hradci 19. 5. 1868 odjezd M. souboru do Mariánských Lázní (Hilmera).

1868: Mariánské Lázně: Letní sezona zahájena 1. 8. 1868, Prozatímní a od 8. 8. 1868 nové Městské divadlo (Hilmera, Deutscher Bühnenalmanach 1868, s. 58, s. 98).

1868/1869: Jihlava: Zima v Městském divadle, spojeném s letní sezonou v Mariánských Lázních. M. veden současně jako režisér operety a účinkující bez oborového vymezení (Deutscher Bühnenalmanach 1869, s. 169-170).

1869: Mariánské Lázně: Léto v nové budově Městského divadla (Deutscher Bühnenalmanach 1869, s. 169-170).

1869/1870: Jihlava: Zima v Městském divadle. M. uveden i jako účinkující (Deutscher Bühnenalmanach 1870, s. 164).

1870: Mariánské Lázně: Letní sezona od 8. 5. 1870 v Městském divadle. M. uveden též jako „dirigent velké operety“ a účinkující bez oborového vymezení (Hilmera, Deutscher Bühnenalmanach 1870, s. 164-165).

1870/1871: O M. působišti v zimní sezoně nejsou zprávy, zdá se, že pozastavil činnost společnosti a přešel do souboru Königl. Stadttheater v Olomouci (řed. Ignaz Czernits) jako bas-buffo v opeře a operetě. V Olomouci účinkoval též v činohře: první komické charakterní role a staří otcové, režie frašky a operety (Deutscher Bühnenalmanach 1871, s. 235-236, J. Kopecký: Německá operní scéna v Olomouci 1770 – 1878, s. 244).

1871: Mariánské Lázně: V letní sezoně provozoval Městské divadlo a byl jeho vrchním režisérem (Deutscher Bühnenalmanach 1872, s. 274-275).

1871/1872: Žatec: Zimní sezonu zahájil 7. 10. 1871 v Městském divadle, též režisér operety. 28. 12. 1871 se v Žatci narodila jeho dcera Augusta (Hilmera, Deutscher Bühnenalmanach 1872, s. 274-275, Matrika Žatec 1868 – 1872 189/52).

1872: Mariánské Lázně: Letní sezona zahájena 8. 5. 1872, ukončena 25. 9. 1872 v Městském divadle. M. uzavřel smlouvu o prodloužení pronájmu na období 1872 – 1875. Je veden též jako režisér operet (Hilmera, Deutscher Bühnenalmanach 1873, s. 273-274).

1872/1873: O zimní sezoně nejsou zprávy. M. přenechal nájem Městského divadla v Žatci spojené německojazyčné společnosti „Denemy – Seyfferth“. V Plzni byl jedním z kandidátů divadelního výboru na vedení Mětského německého divadla po neúspěchu ředitelky Thekly Mussik, neuspěl (Hilmera, Pilsner Zeitung 4. 1. 1873, Deutscher Bühnenalmanach 1874, s. 262).

1873: Mariánské Lázně: Letní sezona v Městském divadle. (Deutscher Bühnenalmanach 1874, s. 233-234)

1873/1874: Jihlava: Zimní sezona v Městském divadle, spojeného s letní scénou v Mariánských Lázních. (Deutscher Bühnenalmanach 1875, s. 171-172)

1874: Mariánské Lázně: Letní sezona v Městském divadle zahájena počátkem května. Exekuční řízení proti M.ve věci dluhu herci Theodoru Höglerovi (Hilmera, Egerer Zeitung 13. 6. a 1. 7. 1874, Deutscher Bühnenalmanach 1875, s. 171-172).

1874/1875: Jihlava: Zimní sezona v Městském divadle, M. též režisér opery (Hilmera, Deutscher Bühnenalmanach1875, s. 171-172).

1875: Mariánské Lázně: Letní sezona zahájena 6. 5. 1875 v Městském divadle. (Deutscher Bühnenalmanach 1876, s. 95-96)

1875/1876: Cheb: M. převzal 1874 novou budovu od ředitele Theodora Thomaschecka. Zimní sezona zahájena 2. 10. 1875, ukončena před 15. 4. 1876 v Městském divadle. M. účinkoval též v operních představeních. (Javorin:Divadla a divadelní sály, s. 66-67, Prökl: Eger und das Egerland, s. 30-31, Egerer Zeitung 30. 10., 11. 12. a 18. 12. 1875, Egerer Zeitung 22. 1. a 12. 4. 1876, Deutscher Bühnenalmanach 1876, s. 95-96).

1876: Mariánské Lázně: Letní sezona v Městském divadle, M. uzavřel smlouvu o nájmu na léta 1875 – 1881. Jednou z podmínek bylo každoroční setrvání souboru od 1. 5. do 30. 9. Trvání sezóny: 1. 5. 1876 – 30. 9. 1876. M. zvažoval, ale nerealizoval do konce května 1876 výstavbu letního divadla ve stylu divadla Tivoli za tzv. Lesním mlýnem v Mariánských Lázních, k němuž obdržel souhlas, a kde se měla při pěkném počasí konat odpolední představení. (Hilmera, Deutscher Bühnenalmanach 1876, s. 96)

1876/1877: Zimní působiště M. souboru není známo. Od městského úřadu v Českých Budějovicích získal příslib pronájmu divadla na zimní sezonu 1877/1878 s osvobozením od plateb za osvětlení a vytápění a s úhrnnou měsíční subvencí 100 zl. na sezonu, pronájem se ale neuskutečnil (Hilmera, Leitmeritzer Zeitung 21. 3. 1877,Budivoj 5. 4. 1877). M. figuroval i mezi adepty na nájem chebského divadla, ale s ohledem na sjednané působení v Plzni od zimní sezony 1877/1878 se Chebu vzdal (Egerer Zeitung 22. 8. 1877).

1877: Mariánské Lázně: Letní sezona v Městském divadle zahájena 5. 4. 1877, M.. též jako vrchní režisér (Hilmera, Deutscher Bühnenalmanach 1878, s. 187-188).

1877/1878: Plzeň: Zimní sezona v Městském německém divadle zahájena 27. 9. 1877 (Javorin: Divadla a divadelní sály I., s. 171-172, Deutscher Bühnenalmanach 1878, s. 225-226).

1878: Mariánské Lázně: Letní sezona v Městském divadle zahájena 4. 5. 1878, ukončena 24. 8. 1878. (Hilmera,Deutscher Bühnenalmanach 1879, s. 202-203 ).

1878/1879: O působišti M. společnosti během zimních měsíců nejsou zprávy. V dubnu 1878 hodlal M. uskutečnit představení v Chebu (podle zprávy z března 1878), chebské Městské divadlo ale získal Karl Matthias, jehož sezona skončila 28. 2. 1879 (Hilmera, Egerer Zeitung 1. 3. 1979).

1879: Mariánské Lázně: Letní sezona zahájena 4. 5. 1879 v Městském divadle. Význ. pohostinská vystoupení: zpěvačka Minna Schenk-Ullmayer z pražského německého divadla; zpěvačka a herečky Josephine Gallmeyer z vídeňského Strampferova divadla a Katharina Schratt z vídeňského dvorního divadla (Hilmera, Egerer Zeitung26. 3. 1879, Deutscher Bühnenalmanach 1880, s. 209-210).

1879/1880: O působišti M. společnosti během této zimní sezony nejsou zprávy.

1880: Mariánské Lázně: Letní sezona v Městském divadle (Deutscher Bühnenalmanach 1881, s. 222-223).

1880/1881: Plzeň – České Budějovice – Mariánské Lázně: Od této sezony sjednotil M. pod jednu správu uvedená tři městská divadla. V Plzni hrál od 2. 10. 1880 s doprovodem mariánskolázeňské kapely. V Českých Budějovicích hrál od 1. 1. 1881 do konce dubna 1881. (Hilmera, Deutscher Bühnenalmanach 1881, s. 261-262)

1881: Mariánské Lázně: Letní sezona zahájena 1. 5. 1881 (Hilmera; Deutscher Bühnenalmanach 1882, s. 229).

1881/1882: Plzeň: Zimní sezona od 1. října do konce prosince 1881, těžištěm repertoáru byly operety. Sezona v Městském divadle v Českých Budějovicích trvala od 1. 1. do 30. 3. 1882, sezona v Městském divadle v Mariánských Lázních od 1. 5. 1882 (Hilmera, A. Špelda: Dějiny plzeňské opery I., s. 109-110).

1882/1883: Plzeň – České Budějovice: M. ředitelem plzeňského Německého divadla. M. ředitelem českobudějovického Městského divadla. (Deutscher Bühnenalmanach 1884, s. 310-311).

1883: Mariánské lázně: Před započetím letní sezony zemřel M. 26. 4. 1883 v Mariánských Lázních. Městská rada předala smlouvu vdově Ottilii Moserové (Hilmera, Egerer Zeitung 28. 4. 1883, Reichenberger Zeitung 1. 5. 1883,Deutscher Bühnenalmanach 1884, s. 256-257).

M. role jako ředitele divadelní společnosti

Cheb, České Budějovice: Opereta 1866: Orfeus (Offenbach: Orfeus in der Unterwelt), Role? (Konradin: Der Drachenstein). – Opera 1876: Alfonso (Donizetti: Lucrezia Borgia).

Prameny

SOkA Louny: Matrika Žatec 1868–1872, 189/52 (sňatek Carla Mosera s Ottilií, matka Ottilie Moser: Augusta Maria Sophia byla evangelického vyznání augsburské konfese; dcera Auguste Moser, provd. Wittels, později dle přípisu v matričním záznamu o jejím narození provdaná 16. 6. 1917 ve Vídni za Karla Cvitkoviče).

Periodika

Almanach für Freunde der Schauspielkunst 1844, s. 231, 1849, s. 153-154, 1850, s. 158-159, 1851, s. 169, 1847, s. 176-177, 1852, s. 376, 1853, s. 324, 1854, s. 356. - Bohemia 4. 11. 1865, 22. 3. 1867, 15. 9. 1867. – Budivoj13. 6. 1874, 1. 7. 1874, 25. 9. 1864, 2. 12. 1866, 5. 4. 1877. – Deutscher Bühnenalmanach 1854, s. 356, 1855, s. 336-337, 1855, s. 336-337, 1856, s. 132-136, s. 374, 1857, s. 339-340, 1858, s. 243-246, s. 359, 1859, s. 232-234, 1860, s. 352, 1862, s. 264, s. 325, 1863, s. 188, 1864, s. 146-147, 1865, s. 189, s. 342-343, 1866, s. 53, s. 83-84, s. 210, 1867, s. 62-63, 1868, s. 57-58, s. 98, 1869, s. 169-170, s. 319-320, 1870, s. 164-165, 1871, s. 152, s. 235-236, 1872, s. 153, s. 274-275, 1873, s. 233-234, 1874, s. 262, 1875, s. 171-172, 1876, s. 95-96, 1877, s. 204, 1878, s. 187-188, s. 225-226, 1879, s. 202-203, 1880, s. 209-210, 1881, s. 222-223, s. 261-262, 1882, s. 229, 1884, s. 158-159, s. 256-257. – Egerer Zeitung 27. 10. 1875, 30. 10. 1875, 11. 12. 1875, 18. 12. 1875, 22. 1. 1876, 12. 4. 1876, 22. 8. 1877, 1. 3. 1879, 26. 3. 1879, 28. 4. 1879. – Innsbrucker Nachrichte 16. 9. 1863. – Leitmeritzer Zeitung 21. 3. 1877. – Pilsner Zeitung 4. 1. 1873. – Reichenberger Zeitung 1. 5. 1883 (nekrolog). – Wiener Zeitung 10. 3. 1861.

Berta Moser – prameny

Deutscher Bühnenalmanach 1859, s. 233, 1860, s. 352. – J. Kopecký, J.: Německá operní scéna v Olomouci I., s. 143-144. – J. Got: Das Österreichische Theater in Krakau im 18. und 19. Jahrhundert, s. 274). – J. Got: Das österreichische Theater in Lemberg im 18. und 19. Jahrhundert, s. 582. – Hilmera, CD 307

Ottilie Moser-Schmidts – prameny

Matrika narozených Žatec 1868 – 1872 189/52, sňatek Carla Mosera a Ottilie Schmidts 2. 8. 1868 v Mariánských Lázních. Deutscher Bühnenalmanach 1867, s. 63, 1868, s. 57, 1869, s. 169-170 ji uvádí (pod příjmením Schmidt) v Moserově souboru, zprvu jako hereckou elévku, posléze herečku.

Literatura

V. Prökl: Eger und das Egerland, Falkenau 1877, s. 30-31

A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích I. Divadla, Praha 1949, s. 66-67, s. 117, s. 171-172

A. Špelda: Plzeňská zpěvohra v starém divadle 1868–1902, rukopis [1954], knihovna Divadelního ústavu, s. 109-110

J. Got.: Das Österreichische Theater in Krakau im 18. und 19. Jahrhundert, edice Theatergeschichte Österreichs, Wien 1984, s. 273-274

J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, elektronický dokument, knihovna Divadelního ústavu v Praze, sign. CD 307

J. Kopecký: Německá operní scéna v Olomouci I. 1770 - 1878, Olomouc, Univerzita Palackého 2012, s. 143-144, s. 244

EDS (s. 485), HD, Kosch Th, Oxford Opera Dictionary, SDČ, ThB, Ulrich (Moser, Karl)

Vznik: 31.07.2013