Vyučil se knihkupcem v Rostocku (1837 – 1841). Od 1852 v Praze provozoval knihkupectví tiskárnu v Celetné ulici. Od 1877 vydával deník Prager Tagblatt, který přinášel divadelní kritiky a biografické materiály. Zakladatelem významného nakladatelství Mercy, které vydávalo literaturu o divadle. 1897 převzal rodinný podnik syn, Wilhelm Mercy (1866 – 1914).
O jeho dětství je málo známo; uvádí se, že byl nemanželským synem politika a zpěvačky. Vyučil se knihkupcem v Rostocku 1837–1841 (zdroj: Prager Tagblatt 1. 1. 1902), 1846 se vydal na cestu do Rakouska a přišel do Prahy, kde se seznámil s nakladatelskou prací ve firmě Calve. Z Prahy cestoval do Karlsruhe, Innsbrucku, Vídně a na rok do Verony, kde poznal též italskou a francouzskou literaturu. 1852 se vrátil do Prahy, přijal rakouské státní občanství a převzal knihkupectví a tiskárnu, které v Celetné ulici čp. 561 provozoval Kajetan Mayregg. 1854–1858 vydával M. Mercy’s Anzeiger, první list, který v Praze založil pravidelnou inzerci. 1858 splynul Anzeigers politickým liberálním listem Prager Morgenpost, který se posléze (i s inzertní přílohou) v roce 1864 sloučil s německo liberálním deníkem Tagesbote aus Böhmen (vyd. David Kuh).
Již 1860 zřídil M. vlastní tiskárnu, jejíž moderní technické zařízení bylo schopno zpracovat i velmi náročné grafické přílohy vědeckých a uměleckých prací. Tiskl knihy v několika jazycích (řadu let vyráběl učebnice pro všechny země monarchie, včetně českých). 1864 zrušil M. pražské knihkupectví, podržel si jen filiálky v Děčíně a Litoměřicích, a plně se věnoval nakladatelské a tiskařské činnosti. Vydával mnoho úředních dokumentů, zejména z oblasti rychle se rozvíjejícího rakouského a posléze rakousko-uherského zákonodárství.
1871 přestěhoval M. firmu do Panské ulice čp. 895 a zde začal v roce 1877 vydávat nový pražský deník Prager Tagblatt. Byl to spíše společenský než politický list s širokým rozhledem, který měl domácí i zahraniční politické zpravodajství, obsáhlý obchodní oddíl a kulturní rubriky. Hájil pozice pražských Němců, ale nebyl agresivně protičeský a byl čten i mezi českým obyvatelstvem.
Spoluzakladatelem kulturních rubrik Prager Tagblatt byl Julius Anton Gundling (1828–1890), nejprve student práv, načas zaměstnanec pražského magistrátu, od roku 1863 soukromník a spisovatel ve svobodném povolání (pseudonym: Lucian Herbert), který působil, hlavně jako činoherní zpravodaj. Kromě každodenní divadelní kritiky přinášel Prager Tagblatt též původní biografické materiály a jiné dokumenty, které jsou zdrojem historických informací.
Díky svým schopnostem, společenské aktivitě v německých spolcích, dobročinnosti a občanské bezúhonnosti byl M. už 1855 zvolen do vedení pražského knihkupeckého grémia (Buchhändler-Gremium) a 1863 se stal jeho předsedou. V této funkci založil gremiální školu pro učně. 1869 byl zvolen členem pražské obchodní komory, po volbách v letech 1875 a 1878 zastupoval komoru v Zemském sněmu. Měl moderní sociální cítění, zřídil pro své zaměstnance nemocenské pojištění a řešil problém nezaměstnanosti.
1897 přenechal M. své podnikání synovi a stáhl se do soukromí. Jeho první manželka Antonie roz. Justová předčasně zemřela (1832–1856), jeho druhou ženou se stala Rosa Peterka z Klatov (nar. 1835), s níž měl M. dva syny a dvě dcery. Rodinný podnik zdědili syn Wilhelm Mercy (7. 11. 1866 Praha – 4. 8. 1914 Praha) a jeho manželka Ottilie roz. Austerlitz (nar. 1870), nejmladší dcera významného pražského obchodníka. Spolumajitelem Prager Tagblatt a v letech 1888–1907 jeho hudební kritikem a operním byl Wenzel Ritter von Bělsky (též Václav Bělský, 1855–1917), právník, amatérský hudebník a organizátor hudebního života, manžel M. dcery Mathildy (nar. 1860).
Wilhelm Mercy požádal v roce 1899 Heinricha Tewelese, tehdejšího dramaturga pražského německého divadla, aby převzal místo šéfredaktora Prager Tagblatt. Teweles, který si ponechal i referát v části kulturní rubriky, působil jako šéfredaktor do roku 1910, kdy se stal ředitelem pražského německého divadla. V čele listu ho vystřídal Karl Tschuppik, v hudební a divadelní rubrice první poloviny 20. století dále spolupracovali Ernst Rychnowsky, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Erich Steinhard ad. Jejich příspěvky tvoří jednu z páteří pražské kritiky této doby. V nakladatelství Mercy vyšla v roce 1938 též monografie Die Geschichte der Deutschen Bühnen in Prag 1883–1918 od Richarda Rosenheima, poslední předválečné vylíčení osudů pražského německého divadla.
Teatralia vydaná ve firmě Mercy 1854–1897
J. Virgil Grohmann: Der Oberrichter. Trauerspiel in 5 Aufzügen, Prag 1956
A. W. Ambros: Die Gränzen der Musik und Poesie. Eine Studie zur Aesthetik der Tonkunst, Prag 1856
J. Bayer: Aesthetik in Umrissen: zur allgemeinen philosophischen Orientierung auf dem Gebiet der Kunst, 2 sv., Prag 1856, 1863 [též pod titulem Aesthetik für weitere Kreise]
J. Bayer: Von Gottsched bis Schiller. Vorträge über die classische Zeit des deutschen Drama's, 2 sv., Prag 1863, 1869
K. E. Ebert (1862): Der Frauen Lieb' und Haß. Tragödie in vier Acten, Prag 1862
K. E. Ebert: Ein Gelübde. Trauerspiel in vier Acten, Prag 1863
R. Gottesheim: William Shakespeare. Drama in einem Act, Prag 1883
Isabella Nowotny [vl. jm. Ida Klein]: Welt- und Selbstschmerz, Drama, Prag 1889T. Bréton: Garin, der Eremit von Monserrat, libreto velké opery, ze španělštiny přel. Friedrich Adler, Prag 1893
Prameny
NA Praha: Policejní ředitelství I, Konskripce, karton 388, obr, 327, karton 388, obr. 328 [záznam celé rodiny].
Periodika
Prager Tagblatt 1. 1. 1902 [Ein Vierteljahrhundert des Prager Tagblatts]; 27. 8. 1912 [nekrolog Heinrich Mercy], 7. 9. a 9. 9. 1914 [nekrology, kondolence Wilhelm Mercy], 6. 12. 1925 [jubileum];15. 12. 1935 [jubileum].
Literatura
A. Q. Przedak: Geschichte des deutschen Zeitschriftenwesens in Böhmen, Heidelberg 1904, s. 184, 186
K. Nosovský: Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví československého, Praha 1927, s. 238, 244, 246, 282
P. Doležal: Tomáš G. Masaryk, Max Brod und das Prager Tagblatt (1918–1938), Frankfurt a.M., Peter Lang 2004
K. Ifkovits – H. Bláhová: Hermann Bahr – Jaroslav Kvapil. Briefe, Texte, Dokumente, Wien 2007, s. 286, 289, 458
http://de.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Mercy, stav k 1. 7. 2013
ÖBL
Vyobrazení
E. Widemann: Henricus Mercy, kresba, Národní galerie v Praze
Vznik: 01.07.2013
