O jeho vzdělání nejsou zprávy. Od 1842 byl nápovědou pro německá a česká operní představení ve Stavovském divadle v Praze. Spoluvydával a editoval roční almanachy pražského divadla (1845 – 1865). Po osamostatnění českého Prozatímního divadla (1862) spolupracoval jako nápověda s českým souborem a spoluvydával české ročenky (1864 – 1876). Je pravděpodobně autorem rukopisného přehledu repertoáru Stavovského divadla z let 1815 – 1856, tzv. Martincova soupisu. Do češtiny přeložil libreto opery Linda ze Chamounix. Manželka Franziska Spechtmair (1819 – 1864) byla herečka (brněnské Městské divadlo, Nové divadlo v Růžové ulici), stejně tak dcera Karolina Martincová (1841 – 1900).
Psán také Franz Martinetz. Narodil se v rodině drobného obchodníka a byl pokřtěn 26. května 1819 v Kunštátu. O jeho vzdělání nejsou žádné zprávy, podle pozdější editorské činnosti lze soudit, že se věnoval i studiu hudby. Jan Vondráček (Vondráček II) ho zmiňuje jako ochotnického herce českých představení v brněnském Městském divadle (1838, Vondráčkem citovaná zmínka nebyla nalezena). Podle konskripce uzavřel M. roku 1841 v Brně sňatek s Franziskou Spechtmairovou. V roce 1842 odešel s rodinou do Prahy, kde ho ředitel Stöger angažoval ve Stavovském divadle jako nápovědu pro německá a česká operní představení. V letech 1845–1865 vydával každoroční almanachy pražského divadla se soupisy členů ředitelství, uměleckých souborů a repertoáru (Almanach des königl. ständischen Theaters zu Prag, též pod jinými podobnými názvy). Ročník 1845 a následující vydal společně s Juliem Lehmannem, v letech 1847–1860, 1862 a 1865 byl jeho spoluvydavatelem Karl Lukan a ve zbývajících letech poté Julius Ott, Louis Schöne a paní Burmeisterová. Jako nápověda a editor almanachu pracoval M. pro Stavovské divadlo třicet let. Po osamostatnění českého Prozatímního divadla v roce 1862 spolupracoval i s českým souborem jako nápověda a od roku 1864 do roku 1876 vydával s J. Jaroškou české ročenky (Almanah Král. zemského českého divadla v Praze). Ve Stavovském divadle byl penzionován v roce 1874, ale pokračoval ve funkci nápovědy a roku 1878 vydal svůj poslední německý almanach. Zemřel náhle v budově Stavovského divadla, krátce před představením Meyerbeerovy opery Die Hugenotten,na které se připravoval.
Přeložil do češtiny libreto G. Rossiho k velké opeře G. Donizettiho Linda ze Chamounix (1874). Vydal tři sborníky nápěvů a textů českých písní. Nápěvy ke společenskému zpěvníku obsahují písně národní, městské a společenské. Nápěvy k českému zpěvníčku zahrnují i kapitolu s nápěvy z českých oper a her (Škroup, Nesvadba). Zpěvný věnec přináší vedle národních a společenských písní také populární melodie z jinojazyčných oper (Mozart: Don Juan, Weber: Střelec kouzelník, Mozart: Kouzelná flétna, Lortzing: Car a tesař, Hérold: Zampa, Raimund: Marnotratník, Auber: Ďáblův podíl, Donizetti: Lukrecia Borgia, Donizetti: Linda z Chamounix, Verdi: Rigoletto).
S jeho jménem je spojen významný příspěvek k dějinám divadla v Praze, tzv. Martincův soupis, dvousvazkový rukopisný přehled veškerého denního repertoáru hraného od 16. července 1815 do 31. prosince 1856 v budově Stavovského divadla a také v budovách Nového divadla v Růžové ulici a v Aréně ve Pštrosce. Není známo, proč a kdy soupis začal vznikat a proč začíná právě uvedeným datem, rovněž ukončení záznamů v roce 1856 nemá zjevný důvod. Podle charakteru písma se zdá, že byl opisován po velkých úsecích z neznámého souvislého zdroje (cedule?). Jde o časově nejobsáhlejší rukopisný pramen k dějinám Stavovského divadla v 19. století. Svazky nejsou podepsány, s Martincovým jménem je spojuje věrohodná tradice.
M. manželka Franziska Spechtmair (1819 Praha – 24. 1. 1864 Praha) se také věnovala divadlu. Herečka téhož příjmení psaného česky (Špechtmajerová) se vyskytovala roku 1836 v Tylově Kajetánském divadle, avšak není potvrzeno, že se jednalo o ni. Franziska mluvila dobře česky a v letech 1839 a 1840 vystoupila pod jménem Špechtmajerová v několika českých představeních brněnského Městského divadla (debut 12. 5. 1839 Alína / Štěpánek: Alína aneb Brno v jiném dílu světa, 1. 12. 1839 Bětulinka / Klicpera: Divotvorný klobouk, 5. 4. 1840 Trubičková v Tylově Nalezenci a 22. 11. 1840 jako Liduška ve Škroupově opeře Dráteník). Po sňatku s Martincem se jí v Brně narodila dcera Karolina a syn Anton. V roce 1842 odešla celá rodina do Prahy a Franziska získala místo ve sboru Stögerova Nového divadla v Růžové ulici. V 50. letech hrála řadu epizodních sólových rolí v německých představeních Stavovského divadla. Zemřela v pražské Všeobecné nemocnici na zápal plic.
Dcera Karolina Martincová (1841 Brno – pohřbena 6. 3. 1900 v Praze) hrála od roku 1849 v Praze dětské role. Řadu let je zaznamenávána v Aréně ve Pštrosce (od 1861). Provdala se za herce a režiséra Prozatímního divadla Františka Kolára.
Teatralia
Journal aller auf der k. ständischen Bühne zu Prag aufgeführten Trauer– Schau – Lustspiele, Opern, Possen, Ballets, Concerte und sonstige Productionen vom 16ten Juli 1815 bis 30ten April 1834. – Journal der aufgefüghrten Schauspiele Opern, Possen, Balletts und Concerte auf dem Ständischen Theater zu Prag und seit dem 11. August 1849 auch die in dem Sommertheater (Arena) gegebenen Vorstellungen. II. Theil von 1. Mai 1834 bis letzten Dezember 1856, 2 svazky, od roku 1975 rkp. uložen v Archivu hl. města Prahy, sign. 7996 a 7997. (Na přídeští prvního svazku bylo kdysi tužkou napsáno Dle udání ředitele Schmoranze z pozůstalosti býv. nápovědy Martince, neznámý držitel tento záznam vymazal, stopy tužky zůstaly patrné).
Překlad
G. Rossi: Linda ze Chamounix, libreto velké opery s hudbou G. Donizettiho, Praha 1874
Edice
Nápěvy ke společenskému zpěvníku, Praha 1852; Nápěvy k českému zpěvníčku, Praha 1856; Zpěvný věnec, hojná sbírka nejoblíbenějších písní novověkých a prostonárodních, jakož i mnohých slovenských, chorvatských a českých zpěvoherních, Praha 1865.
Literatura
Bohemia 26. 1. 1864, č. 22, s. 246 (záznam o úmrtí F. Martincové. rubrika Verstorbene in Prag); Čes. představení v Brně se Špechtmajerovou Květy 30. 5. 1839 (Alina), 19. 12. 1839 (Bětulinka), 30. 4. 1840 (Trubičková); Nekrolog (Martinec) in Bohemia 14. 4. 1879, č. 72, s. 5; ∆: Divadelní táčky. XXXIV. A. Turnovská-Rajská vypravuje. Národní listy 18. 1. 1881, s. 1, Feuilleton (Špechtmajerová v Kajetánském divadle). ; Teuber III – Martinec 481, Martincová 361, 565, 868; Pazdírek; Vondráček II, viz rejstřík (Špechtmajerová, Martinec); A. Javorin: Pražské arény. Lidová divadla pražská minulého století, Praha 1958, s. 52 (Karolina Martincová).
Ulrich (Martinetz, Franz)
Prameny
MZA Brno: sbírka matrik, římskokatol. farní úřad Veverská Bitýška 1816–1844, viz http://actapublica.eu/matriky/Brno.
NA Praha: Policejní ředitelství I, konskripce, karton 375, obraz 723 (zápis o úmrtí, záznam o sňatku, nacionále manželky a dětí).
Vznik: 30.11.2012