Psán též Hans, Hanuš. Ve zpěvu byl samoukem. 1868–70 člen operního sboru PD. 1870–74 působil ve společnosti P. Švandy st., kam nastoupil po V. Soukupovi. Vystupoval se Švandou v městském divadle v Plzni a v létě ve Švandově plzeňské aréně Na staré poště (1873–74). Jako sólista hostoval v PD v kapelnickém období B. Smetany (27. 5. 1873, Faust, Gounod: Faust a Markéta). Vedení divadla zamýšlelo angažovat ho od podzimu 1873, též proto, že měl podporu části publika, nespokojeného s výkony stávajícího tenoristy J. Součka. Rozhodnutí se však odkládalo a T. mezitím podepsal další smlouvu se Švandou. 1873 a 1874 zpíval také ve Švandově letní Aréně v Eggenberku na Smíchově (1873: Modrovous, Offenbach: Modrovous, Faust, Gounod: Faust a Markéta; 1874: Fra Diavolo, Auber: Fra Diavolo). Již v srpnu 1873 se ucházel o angažmá v Komické opeře ve Vídni a od jara 1874 tam několik měsíců vystupoval, od října 1874 působil v Innsbrucku (mj. Manrico, Verdi: Der Troubadour). Na konci března 1875 ho k několika pohostinským představením v pražském PD pozval Smetanův nástupce J. N. Maýr, hledající narychlo náhradu za J. Součka, který po obdržení výpovědi spáchal sebevraždu. Na Maýrův nátlak akceptoval T. od června 1875 angažmá v oboru prvního tenoru PD s výhodnými podmínkami a bez možnosti výpovědi ze strany divadla. Maýr začal však záhy dávat přednost jiným (i hostujícím) zpěvákům. Ač T. zaujímal v souboru první pozici, přidělil mu Maýr epizodní operetní úlohu, kterou zpěvák odmítl a v rozporu s dohodou dostal již v dubnu 1876 výpověď. Po sporu s divadlem, jehož podrobnosti nejsou známy, odešel T. 1878 do Kroll-Oper v Berlíně a poté vystřídal další německé scény (Görlitz, Cáchy, Norimberk, Riga 1880/81, Štětín 1884, Altenburg). 1887 měl hostovat v ND jako Lohengrin (Wagner: Lohengrin) a Don José (Bizet: Carmen), k vystoupením však nedošlo. Podle A. Bergra [viz lit.] zanechal divadla a stal se obchodníkem. Zpíval často i na pražských koncertech a vystupoval v ochotnických venkovských operních představeních.
Během krátkého působení u českého divadla se uplatnil především jako lyrický tenor s dobrou intonací a korektní výslovností. Menší síla a objem jeho hlasu mu nedávaly tolik možností v hrdinských rolích a jeho hereckému projevu byla zpočátku vytýkána „přilišná živost a venkovské manýry“. K jeho nejlepším výkonům patřila postava Lyonela (Flotow: Marta), pro kterou si ho již ve Vídni vyžádal sám Flotow. Angažmá v PD se stalo součástí polemik kolem první české scény a sám fakt, že nebyl přijat již v roce 1873, sloužil jako jeden z argumentů v kampani staročechů proti Smetanovi.
Role
V Plzni: 1870: Vojtěch (Blodek: V studni), Liborín (Weber: Čarostřelec); 1871: Barberino (Flotow: Alessandro Stradella), Mladý písař (Rozkošný: Mikuláš), Manrico (Verdi: Troubadour), Gennaro (Donizetti: Lukrecie Borgia), Sever (Bellini: Norma); 1872: Alfred (Verdi: La Traviata), Faust (Gounod: Faust a Markéta), Hrabě del Fiore (Ricciové: Kryšpín a kmotra), Artur (Donizetti: Linda ze Chamounix); 1873: Fra Diavolo (Auber: Fra Diavolo), Alamir (Donizetti: Belisar), Eleazar (Halévy: Židovka), Modrovous (Offenbach: Modrovous); 1874: Ivan (Hřímalý: Zakletý princ). • V PD: 1873: Faust (Gounod: Faust a Markéta, j. h., též 1875 j. h.); 1875: Fra Diavolo (Auber: Fra Diavolo, j. h.), Manrico (Verdi: Troubadour, j. h.), Lyonel (Flotow, Marta, j. h.), Bonati (Kittl: Bianka a Giuseppe), Romeo (Gounod: Romeo a Julie), Paris (Offenbach: Sličná Helena), Alfred (Joh. Strauss: Netopýr), Don Ottavio (Mozart: Don Juan), Alfred Germont (Verdi: La Traviata), Kuratov (Nápravník: Nižegorodci); 1876: Liborín (Weber: Čarostřelec), Dráteník (Škroup: Dráteník), Eleazar (Halévy: Židovka), Ivan (Hřímalý: Zakletý princ).
Prameny a literatura
Almanach královského Zemského českého divadla na rok 1869, s. 10; 1870, s. 10, 1871, s. 18; 1876, s. 8, 16; O. Hostinský, Politik 19. 5. 1873; Pilsner Reform 4. 6. 1873; Plzeňské noviny 1. a 5. 6. 1873; Dalibor 1, 1873, s. 183; 3, 1875, s. 36, 183; 9, 1887, s. 182; Politik 15. 9. 1874; Národní listy 5. 5. 1875, 24. 8. 1878; J. Arbes: Jan Nepomuk Maýr [1889], přetisk in: Z divadelního světa, 1958; Bartoš: PD opera; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 21; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ. • Rigaer Theater; ČHS; NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 583–584
