Triebensee, Josef

Psán též Trübensee. Syn Georga T. (1746 Herrn­dorf, Slezsko–1813 Vídeň), schwarzenberské­ho hobojisty, od 1777 hráče vídeňských divadel a od 1782 vedoucího dechové harmonie císaře Josefa II. Otec zpěvačky Henrietty T., která de­butovala 10. 6. 1837 ve StD v Praze (Zerlina, Mozart: Don Juan) a znovu zde vystupovala 1839–41.

Školil se u otce a u J. G. Albrechtsbergera. 1791–94 hrál na hoboj v orchestrech vídeň­ských divadel (1791 účinkoval při premiéře Mozartovy opery Die Zauberflöte), s nimiž zů­stal v trvalém kontaktu. Snad již 1794 (proka­zatelně 1796) vstoupil do služeb knížete A. J. Liechtensteina ve Vídni a převzal od dřívějšího kapelníka J. Prasanského harmonii o 14 čle­nech. 1796 se oženil s dcerou vídeňského dvor­ního hudebníka a autora baletů J. Wenta, jehož pozůstalost 1801 zdědil. 1790–1806 bylo na liechtensteinském zámku ve Valticích v provo­zu divadlo, které hrálo 2–3 měsíce v období podzimních honů. V rámci své služby zde T. působil jako kapelník, příležitostně i ve dvou dalších knížecích sídlech v blízkosti Vídně (Penzing, Wiener Neustadt) a snad i v Opavě, kam zajížděla divadelní společnost komerčně mimo valtickou sezonu.

1811 se stal hudebníkem knížete Hunyadyho ve Vídni, ale vzápětí (či současně) kapelníkem městského divadla v Brně. Ve Vídni účinkoval i po tomto datu, např. 1813 na dobročinných koncertech. V říjnu 1816 převzal na přání ředi­tele Liebicha po Weberovi místo kapelníka StD v Praze. 1817 začal vyučovat v nově otevřené chlapecké pěvecké třídě pražské konzervatoře. Přestože měl dlouholetou pověst výtečného pe­dagoga (v Praze pomáhal v začátcích pěvkyním H. Sontagové, K. Kometové-Podhorské ad.), 1819 konzervatoř opustil a doškoloval zpěváky StD soukromě. Po Liebichově smrti (1816) ho ponechali na místě prvního kapelníka StD i další ředitelé: Liebichova manželka a nástup­kyně Johanna (do 1820), F. von Holbein (do 1824), triumvirát Kainz–Polawsky–Štěpánek (do 1834) a J. A. Stöger (od 1834). Od 1821 byl T. vedle C. J. Schikanedera také režisérem ope­ry. Od 1823 s ním spolupracoval F. Škroup, nej­prve jako ochotnický zpěvák, od 1827 angažo­vaný druhý kapelník. T. zůstal ve funkci do září 1836, kdy ho ředitel Stöger penzionoval, údaj­ně pro dirigentský poklesek při korunovačním představení Meyerbeerovy opery Kreuzritter in Egypten. Malá penze mu byla přiznána až 10. 2. 1838, což vzhledem k jeho dlouholeté službě pražskému divadlu vnímalo pražské umělecké prostředí jako křivdu (viz Proksch). „Penze z milosti“ byla přiznána i jeho vdově. Jako jisté odškodnění byl chápán debut a po­zdější angažmá jeho dcery Henrietty ve StD (1837, Rosina, Rossini: Der Barbier von Sevil­la, od 1839 mj. Gabriela, Kreutzer: Nachtlager in Granada, Marzelline, Cherubini: Wasser­träger, Servilia, Mozart: Titus, v únoru 1840 česky Gemmy z Rossiniho Tella v rámci quod­libetu, v dubnu 1840 česky Zerlina, Mozart: Don Juan ad.).

T. je autorem několika desítek komorních a symfonických skladeb (kritik Wiener allge­meine Musikzeitung 1813 označuje jeho septet pro dechové nástroje se sólovým hobojem za harmonicky bizarně pohyblivý a technicky příliš bravurní). Pro dechovou harmonii, s níž pra­coval v knížecích službách, upravoval práce ji­ných autorů, včetně oper.

Jako divadelní kapelník ve Valticích měl patrně omezené rozhodovací možnosti. Kníže Liechtenstein vydal podrobný provozní řád divadla i smlouvy s principály a vyhradil si prá­vo dramaturgických rozhodnutí. T. byl kníže­cím kapelníkem, nikoli členem divadelní spo­lečnosti. 1798, kdy je provoz divadla podrobně dokumentován a kdy T. představení dirigoval, vystupovalo 11 herců (z nich 7 v opeře) a 7 he­reček (6 v opeře). Sbor (6 osob) byl doplněn školními dětmi. Hrálo se od 16. září do konce listopadu téměř denně a vedle činoher a několi­ka singspielů zaznělo osm (úprav ?) Mozarto­vých oper (Die Zauberflöte, Titus, Figaros Hochzeit) a balet neznámého autora Pygmalion.

Do Brna přišel T. po rakouském finančním krachu 1811, kdy v krátkých intervalech divadlo opustili ředitelé Franz hrabě Füger (1811–13) a F. J. Korntheuer (1813–15); teprve 1815 zača­lo stabilnější období ředitele H. Schmidta. Ne­lze přesně zjistit, jakým způsobem se T. dělil o provoz s G. Riegerem a event. třetím kapelní­kem Casparem von Blumenthal (např. A. Rille, Die Geschichte des Brünner Stadttheaters 1734–1884, Brünn 1885, se o T. přítomnosti vůbec nezmiňuje). 1811 se operní představení objevila až v podzimních měsících a jejich frekvence stoupala do začátku roku 1814 (1811: Spontini: Vestalin a Jírovec: Ida die Büssende, 1812: Jírovec: Der Augenarzt, Bie­rey: Wladimir, Fürst von Nowgorod, Cherubi­ni: Medea, Isouard: Die Aschenbrödel a Weigl: Die Schweizerfamilie, 1813, Grétry: Raoul der Blaubart, Mozart: Mädchentreue [Così fan tutte] a Boieldieu: Johann von Paris, ad.). 1814 opera téměř mizí, objevují se hry s T. scénickou hudbou, občasný balet či pantomi­ma. Počet operních představení pak stoupá za ředitele H. Schmidta (Bierey: Almazinde na ře­ditelův text, Isouard: Die Räuberhöhle a Jocon­de, Triebensee: Der Feuergeist, vše 1815–16). Za ředitele Fügera měl orchestr 26 členů, Schmidt přibral další dva hráče a poprvé založil stálý sbor, doplňovaný chlapeckým chrámo­vým sborem.

V pražském StD převzal T. dobrý orchestr, který udržel a později rozšířil (1821–28 členů, 1822–38 členů). Předčasně odcházející Weber si přál, aby se jeho nástupcem stal jiný kapel­ník, ředitel Liebich však dal přednost T., který měl pověst solidního odborníka, údajně sice postrádal delikatesu a vytříbený vkus, ale byl zkušený, pohotově četl partitury a dokázal si získat autoritu.

Z doby kapelníka Webera zůstali v pražském souboru krátce manželé Grünbaumovi a 1819 přišel do StD libretista, skladatel, herec, zpěvák a režisér C. J. Schikaneder; s ním T. spolupra­coval již ve Vídni a v Brně. Trvalými oporami se stali manželé Podhorští (od 1819 Kateřina Kometová-Podhorská), tenorista J. Emminger, basista K. Strakatý, tenorista S. Binder a dobře se uplatnily i první studentky pěveckých tříd konzervatoře (H. Sontagová, Th. Brunettiová ad.). T. kapelnickou povinností bylo revidovat repertoárové opery pro okamžité potřeby. Tak např. ‚s jedním pražským literátem‘ [uvádí Teu­ber, nejspíše s W. A. Gerlem] přepracoval závěr Auberovy opery Maurer und Schlosser a pro nastudování 1827 zesílil instrumentaci Salieri­ho opery Axur. Pro činohry uváděné ve StD psal T. scénické hudby. Jeho vlastní opery, jež měly premiéru v Praze (Die wilde Jagd, 1820, a Telemach auf der Insel Ogygia, 1824), byly pokládány za solidní práce, zejména starší jed­noaktovka Männertreue oder Die Ehemänner nach der Mode se udržela na pražském jevišti po několik let.

Na hudební dramaturgii spolupracoval s T. C. J. Schikaneder. Bylo i jeho přičiněním, že za všech ředitelů této doby převládl repertoár ví­deňských předměstských divadel s kouzelnými hrami, fraškami se zpěvy a tanci a parodiemi (autoři A. Bäuerle či E. Schikaneder–W. Mül­ler, K. Meisl–I. Schuster ad). Od 1817 se i ve StD prosazovaly Rossiniho opery v německých překladech (3 tituly 1817–18, zvl. Tankred 1817; Die diebische Elster a Der Barbier von Sevilla1819, v dalších sezonách po 2–3 ope­rách s četnými reprízami). Z francouzských děl měla úspěch Auberova Die Stumme von Portici (1829). Z německých oper uvedl T. vedle Mo­zarta v lednu 1817 výjimečně Glucka (Ifigenie auf Tauris), 1820 Undine od E. T. A. Hoffman­na a řadu Weberových prací (1821 Der Frei­schütz, 1824 Euryanthe, 1817 a 1825 Silvana, 1828 Oberon). Běžný repertoár tvořili Isouard, Grétry, Boieldieu, Méhul, Cherubini, Bellini (Norma, 1835) a Meyerbeer (s mimořádným ohlasem Robert der Teufel, 1835).

Vedle vlastních prací uvedl T. další domácí díla: 1824 operu Rübezahl od W. Würfela na text pražského důstojníka W. Marsana (česky Krakonoš, 1830), 1827 Die Guitarre od „J. G. N.“ [Johanna hraběte Nostitze]. Od teplického starosty J. M. Wolframa byly hrány opery Alfred (t: skladatel a Kotzebue, 1825), Die bezauberte Rose [Maja und Alpino] (t: Gehe, 1826), Prinz Lieschen (t: Gehe, 1829) a Der Bergmönch (t: von Miltitz, 1831). Bývalému členu orchestru StD J. W. Kalliwodovi uvedl T. 1828 romantic­kou operu Prinzessin Christine (t: Keller [?]).

18. 12. 1823 uskutečnil T. s ochotnickými zpěváky po delší době opět české operní před­stavení ve StD (Weigl: Rodina švejcarská) a od 1824, za ředitelského triumvirátu Polawsky– Kainz–Štěpánek, byl k uvádění českých oper smluvně zavázán. Spolupracoval s ním F. Škroup, nejprve pouze při studiu, jako druhý kapelník pak s povinností „dbát jeho pokynů a přebírat jeho tempa a aranžmá“. Do Škroupova nástupu obsáhl česky hraný repertoár 9 děl: Cherubini: Vodař, Weber: Střelec kouzedlník, Méhul: Josef a jeho bratři (vše 1824), Mozart: Don Juan, Rossini: Lazebník sevillský, Spontini: Vestálka (ukázky), Rossini: Straka zlodějka (ukázky), Rossini: Othello (vše 1825), Boieldieu: Jan z Paříže (1827).

Svým působením ve StD pomohl T. překonat jednu z dlouhých krizí pražské scény. Díky je­ho kapelnické zkušenosti se udržel operní pro­voz po Liebichově smrti, kdy pod správou vdo­vy Liebichové a jejích poradců hrozil naprostý rozklad, i za ředitele Holbeina, který celkový úpadek divadla zastavil. Za ředitelského půso­bení triumvirátu Polawsky–Kainz–Štěpánek, kdy se operní provoz StD zotavoval, se T. pod­statně zasloužil o rozvoj české opery. 

Práce pro divadlo

Opery: Jägerfreude, kan­táta, 2 části, t: M. Stegmayer, scénicky ve Valticích asi 1798, tisk Wien 1798; Liebe macht kurzen Pro­zess oder Die Heirat auf gewisse Art, t: Perinet podle Rautenstrauchovy předlohy Der Jurist und der Bau­er, pasticcio vytvořené 8 autory, mj. Süssmayr, I. von Seyfried ad., 26. 3. 1798 Vídeň (říjen 1798 Valtice a Praha); Der rothe Geist im Donnergebürge, opereta, komp. spolu s I. von Seyfriedem, 2 jedn., t: M. Stegmayer, 3. 6. 1799 Vídeň (1810 Brno); Män­nertreue oder Die Ehemänner nach der Mode, kom. opera, 1 jedn., t.: I. von Seyfried dle franc., 13. 3. 1815 Brno, předehru pro klavír vyd. v Praze s. a.; Der Feuergeist im Schwarzwald oder Dittmars Fall, velká heroicko-kom. opera, 2 jedn., t: Kuner, 3. 1. 1816 Brno; Die wilde Jagd, opera, 3 jedn., t: ?, 22. 3. 1820 StD, předehra byla hrávána samostatně; Tele­mach auf der Insel Ogygia, opera, 3 jedn., t: C. J. Schikaneder, 28. 1. 1824 StD; Die Höhle auf dem Lorenzberge in Prag im Herbste 1792, hlas a kl., 1825, rkp. Gesellschaft der Musikfreunde Vídeň. • Scénické hudby: Korntheuer: Es ist Friede, závěreč. sbor do příležitost. kusu, 16. 6. 1814 Brno; Kornt­heuer [?]: Beatrix, Gräfin von Hohenfels oder Das Wort des deutschen Mannes, scén. hudba k romant. hře, 7. 11. 1814 Brno; J. B. Frey: Der Tyran von Alba oder Der Triumph der Gerechtigkeit, scén. hudba k romant.-historické hře, 21. 11. 1814 Brno; [dle angl.]: Osmond der Wütherich oder Die rächende Erscheinung, scén. hudba k romant. hře, 5. 12. 1814 Brno; Oehlenschäger: Axel und Walburg oder Olafs Grabmal in der Riesenhalle zu Drontheim, scén. hudba k hist. truchlohře, 17. 7. 1815 Brno; Töpfer: Svatopluk, König von Grossmähren oder Der Verrat in der Adamshöhle, scén. hudba k hist. hře z morav. dějin, 11. 3. 1816 Brno; Schiller: Die Jungfrau von Orleans, scén. hudba, 8. 7. 1816 Brno; Bibra: Die Braut im Grabe oder Die Erlösung aus der Toten­gruft, scén. hudba, 7. 10. 1816 Brno; [nezn. autor dle franc.]: Der Spadifankerl, kom. lidová pověst s tancem a hudbou, 8. 12. 1817 Brno; Die Audienz, alegorická slavnost. hra s baletem k Novému roku, t: von Harry, ch: L. Pfeiffer, 1. 1. 1826 StD; Anto­ny–Leopold: Cardillac, der Goldschmidt von Paris, něm. úprava W. Stich, scén. hudba k tragédii, 5. 1. 1826 StD; Tromlitz: Die Douglas oder Der Kampf im Felsenthale, scén. hudba, 28. 1. 1827 StD; Ger­le: Adam Wiederbauer, scén. hudba, 5. 1. 1828 StD; Mélesville: Hrůzná noc v zámku Paluzzi, 22. 1. 1832 StD.

Prameny a literatura

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 577–581