Vystupovala též pod jménem Gallmeyerová. Dcera tenoristy Josepha T. (1758 Roveredo [Rofreit], Tyrolsko–1836 Würzburg), který byl komorním pěvcem arcibiskupa H. Colloreda v Salcburku, 1803–06 zpěvákem arcivévody Ferdinanda Toskánského, posléze prvním dvorním a komorním pěvcem ve Vídni (1807–33). Sestra herců Franze T. (1801–1840) a Ignaze T. (1812–1862), s jejichž manželkami bývá někdy zaměňována.
Zpěvu ji učil otec. Debutovala 1828 v Theater in der Josefstadt ve Vídni (Myrrha, Winter: Das unterbrochene Opferfest), od 1830 zpívala v dvorním divadle v Hannoveru a poté v městském divadle v Salcburku. 1835 byla angažována pro první role v německém městském divadle v Brně (poprvé jako Camilla, Hérold: Zampa) a záhy se stala jednou z hlavních opor společnosti ředitele W. Thiela. Po uzavření sňatku s hercem Ch. Gallmeyerem (1816–1867) vystupovala pod jeho jménem a rovněž její nemanželská dcera Josephine, pozdější proslulá vídeňská subreta a lokální zpěvačka, přejala otčímovo umělecké jméno. Své brněnské působení T. několikrát přerušila: 1839 a 1843/44 navštívila opakovaně na delší čas Lvov, v Brně se však objevuje až do 1853. Vytvořila řadu postav italského, francouzského i německého repertoáru (Lucie, Donizetti: Lucia von Lammermoor, Norma, Bellini: Norma, Markéta z Valois, Meyerbeer: Die Hugenotten, Agáta, Weber: Der Freischütz). Ačkoli pocházela z Vídně, učila se česky a 1839–40 účinkovala v prvních brněnských česky zpívaných představeních. České role s ní studoval herec I. Rosa, činný později ve Vídni. Sklidila velký úspěch v kalhotkové roli Benjamina v Méhulově Egyptském Josefovi a jeho bratřích (6. 1. 1839, první provedení kompletní opery v české řeči v Brně) a vystupovala i na koncertech (1839 mj. účinkovala při brněnském vystoupení houslisty O. Bulla). Ve Lvově se 1839 úspěšně ucházela o angažmá jako lokální zpěvačka a zahájila své působení rolí Eudory (Donizetti: Belisar); patrně zpívala starší italskou technikou bel canta a tisku se nelíbil její „manýrovitý a nepřirozený přednes“. 1843/44, kdy byla první sopranistkou lvovského souboru, narážel její pěvecký projev na podobnou kritiku.
Během své umělecké dráhy se po téměř dvacet let vracela do brněnského divadla, kde se uplatnila i její dcera Josephine. V českých zemích se také pohybovali její bratři s rodinami; jejich působiště dosud nejsou zmapována.
Prameny a literatura
Cedule městského divadla v Brně, Moravská zemská knihovna Brno (nezprac.). • Brünner Theater-Almanach für das Jahr 1839, s. 6; Theateralmanach für das Jahr 1841, Brünn 1840, s. 8, 10, 16; Almanach für Freunde der Schauspielkunst auf das Jahr 1848, Berlin 1849, s. 185 [Linec]; Autobiografie p. Ignáta Rosy, člena c. k. dvorní opery vídeňské […], Sborník Čechů dolnorakouských, Vídeň 1895, II, s. 111–112; M. Hýsek: Dějiny českého divadla v Brně, Hlídka 24, 1907, s. 583; Vondráček II.; J. Trojan: Opera v Brně v první polovině 19. století, Opus musicum 27, 1995, s. 134; Got: Lvov. • Eisenberg [v hesle Ignaz Tomaselli, zde datum nar.]; ODS [v hesle Gallmeyerová K.]; Kutsch 1997 [v hesle Ignaz Tomaselli].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 574–575
