Učitelem A. byl patrně jeho otec Biagio. První zpráva o umělecké činnosti A. je z 1549, kdy se podílel na výzdobě oken milánského dómu (až do 1557). V Miláně pracoval i jako freskař a malíř erbů, především se však uplatnil při navrhování příležitostných dekorací k různým slavnostem. Na císařském dvoře Ferdinanda I. ve Vídni působil od 1562 ve funkci portrétisty, za vlády Maxmiliána II. byl také tvůrcem a organizátorem slavnostních průvodů a divadelních představení (zvláště významné bylo představení ke svatbě Maxmiliánova bratra Karla Štýrského s Marií, dcerou Albrechta V. Bavorského, v srpnu 1571 ve Vídni). Již tehdy A. tvořil obrazy, které jsou pro něj v dnešním pohledu nejpříznačnější, tedy fantastické kompozice hlav (převážně alegorického, ale i groteskně portrétního charakteru), sestavených z různých předmětů, plodů, rostlin i drobných živočichů. Za vlády Maxmiliána II. a Rudolfa II. působil na pražském dvoře (1568–87), poté dostal souhlas k vyžádanému návratu do Milána s podmínkou, že zůstane nadále v císařských službách nejen jako malíř, ale bude se starat i o obohacování a doplňování Rudolfových sbírek. Jako uznání zásluh mu císař 1591 udělil šlechtický titul „comes palatinus“ (falckrabě).
Z divadelních aktivit A. je pro Prahu doložena jediná událost – slavnost, kterou dal uspořádat Maxmilián II. na počest svých hostí na Staroměstském náměstí 26. 2. 1570. Program navrhl Maxmiliánův bratr Ferdinand II. Tyrolský a realizace byla svěřena A. Průběh události podrobně popisuje téhož roku v Augsburgu vydaný tisk Ordenliche beschreibung des Gwaltigen… Thurniers… Anno 70. …zu Prag in der Alten Statt a stručněji, zato vzletněji v elegickém distychu psaná báseň A. Cholossia Pelhřimovského, otištěná 1578 v Kalendáři historickém D. Adama z Veleslavína.
Dle tohoto popisu byla uprostřed náměstí zbudována umělá sopka, z níž vedle dýmu a plamenů vyletovali i fantastičtí ptáci, po svahu běhali kamzíci a veverky, z jeskyně na úpatí vycházel průvod v maskách různých, převážně mytologických postav. Na Pegasu jedoucí Perseus třímal uťatou Medúzinu hlavu; slon, nesoucí indického krále Pora, vzdal pokleknutím poctu císaři a císařovně, na kleci se lvem stála okřídlená představitelka Fámy se dvěma trubkami před ústy. Následoval Apollo s Múzami a Gráciemi. Zeleným ďáblem řízení koně, kteří táhli vůz s Médeou, byli pokryti dračími šupinami. Drakem nesený čaroděj zaklepal na Etnu a vykouzlil z ní další bájné postavy krále Artuše, Penthesiley a české Vlasty s její dívčí družinou. Objevily se i komické prvky: Cupido vedl blázna na provaze, v karikovaném oblečení jela selská svatba na koních zdobených slámou. Závodící jezdci zasahovali zavěšené kroužky, myslivci drželi živého supa a zajíce, kterého čaroděj pustil mezi diváky. V průvodu jel i A. – autor celé podívané, v černém a s dlouhým vousem.
Popis produkce odpovídá dvorským divadelním slavnostem, v této době velmi oblíbeným a rozšířeným zejména v Itálii. K jejich stylu (např. kostýmním návrhům B. Buontalentiho) se hlásí i A. soubor kresebných návrhů masek a různých personifikací z 1585, dochovaný v uměleckých sbírkách v Palazzo degli Uffizi ve Florencii. Protože jde o součást rudolfinských sbírek, a to o soubor císaři přímo dedikovaný, nabízí se úvaha o souvislosti se zmíněnou pražskou slavností. Některé zobrazené postavy (kouzelník, bojovnice, drak) odpovídají popisovanému průvodu, zatímco drsná komika jiných postav (sedlák, stojící v sedle na hlavě či nesoucí brýle na zadku) jako by připomínala burleskní styl z jednotlivých komponovaných arcimboldovských alegorií a portrétů.
Prameny a literatura
NMk, sign. St. t. 43 E 16 (též ÖNB, sign. 44.278-B): Ordenliche beschreibung des Gwaltigen… Thurniers… Anno 70. … zu Prag… M. D. LXX. Gedruckt zu Augspurg [1570]; A. Cholossius: Magnifica exhibuit nuper spectacula Caesar…, in D. Adam z Veleslavína: Kalendář historický, Praha 1590 [k 26. 2. 1570], přepis ⇒ Teige 1910, překlad B. Ryba in Očima lásky, Praha 1941, s. 60n.; Firenze, Gabinetto disegni e stampe degli Uffizi: soubor kresebných návrhů masek a různých personifikací, 1585. • J. Teige: Základy starého místopisu Pražského (1437–1620) I/1, Praha 1910, s. 93; B. Geiger: I pitturi ghiribizzosi di G. A., Firenze 1954; C. F. Legrand–F. Sluys: A. et les arcimboldesques, Aalter 1955; S. Alfons: G. A., Malmö 1857; P. Preiss: G. A., Praha 1967 + Italští umělci v Praze, Praha 1986, s. 106–123; T. Da Costa Kaufmann: Variations on the Imperial Theme in the Age of Maxmilian II. and Rudolf II., New York–London 1976 + The School of Prague. Painting at the Court of Rudolf II., Chicago–London 1988, passim; G. A.: Figurinen. Kostüme und Entwürfe für höfische Feste, ed. A. Beyer, Frankfurt a. M. 1982, s. 123–126; Prag um 1600. Kunst und Kultur am Hofe Rudolfs II. (katalog výstavy), Freren 1988, s. 554–556; Dějiny českého výtvarného umění II/1, ed. E. Fučíková, Praha 1991, s. 183–187; O. G. Schindler: Špílmani, skákači a komedianti (Tabarino, Ganassa & Co., Praha–Paříž, 1570–72), DR 14, 2003, č. 3, s. 15–17. • DČD I, ES, NEČVU
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 25–27
