Löwe, Gustav

Vl. jm. Gustav Löwy. Jeho otec Karl Koppelmann Löwy (4. 5. 1835 Praha–17. 11. 1908 Praha) obchodoval nábytkem. Mezi pražské měšťany byl zapsán v roce 1858, zřejmě při sňatku. Jeho matka Franziska roz. Morawitz pocházela z Kunratic (1. 4. 1842–2. 3. 1904). Dvě jeho mladší sestry zemřely v dětském věku. Změna jména byla herci úředně povolena 1897.

Gustav měl patrně následovat svého otce v povolání (v záznamu pražského magistrátu je označen jako obchodník), ale obrátil se k divadlu. Začal v tzv. Švestkově ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě. 1881 byl pozván k vystoupení v letní aréně Deutsches Volkstheater in Heines Garten (též Deutsches Sommertheater, tzv. Heinovka) na pražských Vinohradech a 1882 se připojil ke kočovné společnosti pobývající v Litoměřicích (snad ke společnosti Gustava Freye), kde debutoval v roli starého Weigla v L‘Arrongově lidové hře Mein Leopold. Již v září 1882 se objevil v představení souboru Stavovského divadla na novoměstské scéně (pro překl. Neustädter Theater). V létě 1883 hostoval na provinčních a lázeňských scénách v Rakousku a v Bavorsku. V Bad Reichenhall v Bavorsku shlédla údajně jedno z jeho představení někdejší pražská herečka Friedrika Bognarová a na podzim 1883 ho doporučila řediteli Stavovského divadla Edmundu Kreibigovi. Po novém zkušebním vystoupení v Deutsches Volkstheater byl L. angažován jako komik. V roce 1885 ho převzal do nového souboru Angelo Neumann („Naturbursche, komische Rollen“). Jeho jevištními partnery byli především Rakušané Carl Schlesinger (v Praze 1876–1897) a Willy Thaller (v Praze 1885–1898), později Ernst Tautenhayn (v Praze 1901–1910), s nimiž spolupracoval v celém spektru rakouské a německé dramatické literatury (Raimund, Nestroy, Benedix, Anzengruber, Freytag: Schmock /Journalisten, ad.), a v četných přeložených francouzských fraškách a komediích. Po celý život zůstal věren pražské německé scéně, navzdory několika vážným nabídkám jiných angažmá. Vzdálil se častěji jen v letech 1891–93, kdy získal úřední povolení k cestování po Evropě. Byl členem pražského souboru do roku 1912, čímž se stal jedním z nejdéle sloužících herců v historii scény. Opustil divadlo náhle, na naléhání lékaře, bez rozloučení s publikem, a těžkému onemocnění srdce zanedlouho podlehl. Je pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze-Strašnicích (blok 11-16-1).

Mezi pražským publikem, včetně českého, se L. těšil bezpříkladné oblibě. Nekrolog v Prager Taglbatt uvádí, že na pražském jevišti absolvoval 5266 večerů s 960 rolemi (naposledy vystoupil 9. 1. 1912 jako učitel klavíru Rosenbaum v Saltenově aktovce Schöne Seelen). Ač původně angažován pro komické role, přijímal úlohy ze všech oborů: z frašek, operet, vážných činoher, dokonce epizodní postavy v operách. Nastudoval i více rolí v jedné hře a střídal je po celá desetiletí. Jeho herectví bylo založeno na mimořádné napodobovací a charakterizační schopnosti, kterou L. cílevědomě rozvíjel. Jeho charakteristika zahrnovala nejen pohyb těla a gesta, ale i způsob vyjadřování a jazyk. Dokázal tak vytvořit typy postav ze všech společenských vrstev. Napodoboval i německé dialekty a německé vyjadřování jiných národů. K velkému pobavení publika hrál ženské role (zvl. s W. Thallerem, např. dvě ženské role v jednoaktové frašce A. Bergena podle franc. předlohy Eine Vorlesung bei der Hausmeisterin, od 1885). Své modely pro nejrůznější repertoárové postavy si L. vybíral především v Praze, mezi příslušníky obou národností. Richard Rosenheim [lit.] píše, že byl „laskavým zrcadlem města a zároveň jeho věrným synem“ a náklonnost svého publika si skutečně zasloužil. Orig. citátu pro překl.: „der liebenswerte Spiegel der Stadt und zugleich ihr treuer Sohn“.

Napsal několik parodií, patrně rukopisných (uvádí se Die offizielle Frau, Symphonie in Ess, In feiner‘n Kreisen, Monna Vanna, Qualleria rusticana), jež se hrály ve Vídni a v Berlíně. Dva pražské tisky kupletů se dochovaly: In feiner‘n Kreisen (Nár. knihovna Praha, hud. odd.), a Monna Vanna – Sensationelles Liebesspiel (Österr. Nationalbibliothek Wien, Musikabteilung). V ÖBN je i jeho text Abschiedgruss dem Wize-Intendanten des Prager Theaters Joseph Simon und seiner Frau Gemahlin, anlässlich ihrer Uebersiedlung von Prag nach Wien in gefahrvollen Versen nachgeschrieben.

Byl významným členem pražského uměleckého spolku Concordia, kde se scházeli spisovatelé, univerzitní učitelé, herci, novináři a další společensky vlivní lidé. V 90. letech získal vysoké portugalské vyznamenání a zlatou bavorskou medailí za vědu a umění, zřízenou králem Ludwigem II. („goldene Medaille für Kunst und Wissenschaft“). Rozvinul dobročinnost mimořádného rozsahu. Jak uvádí nekrolog v Prager Tagblatt, organizoval téměř po tři desetiletí společenská vystoupení hudebníků–amatérů z řad pražské šlechty, při nichž se získalo mnoho peněz na dobročinné účely, např. na péči o pražské židovské sirotky. Za svou charitativní aktivitu byl L. vyznamenán rytířským křížem císaře Františka Josefa I. Ze svého jmění založil Gustav-Löwe-Stiftung, jehož úroky měly hradit léčebné lázeňské pobyty starých herců.

Jeho manželkou byla Rosa Löwe roz. Rosenheim (3. 1. 1861 Vídeň–3. 7. 1942?), sopranistka. Pod divadelním jménem Marianne Heim byla 1885–1900 členkou Neumannova operního souboru. Zpívala mladodramatické role (mj. jednu z Valkýr ve Wagnerově Zlatu Rýna v Mahlerově pražském nastudování 1885). Byla sestrou Carla Rosenheima (1857–1908), dlouholetého sekretáře a spolupracovníka ředitele Neumanna v Lipsku a v Praze. 

Prameny

AMP: Soupis pražského obyvatelstva 1830 - 1910 (1920), Pražští příslušníci, pořadové číslo 148, krab. č. 174 (http://www.ahmp.cz/eng/index.html?wstyle=2&catalogue=1&lang=en). Dřívější literatura vesměs tradovala datum narození 22. 4. 1865, převzaté z nekrologu Bohemie ze 14. 5. 1913. Záměna mohla být způsobena chybným vyhledáním jména v matrice (Löwe – Löwy). Datum úmrtí ověřil pražský magistrát v roce 1913 podle úmrtního listu. Rok narození 1859 uvádějí bez dalšího i tři záznamy Gustava Löwe v konskripci pražského policejního prezidia (karton 347, obr. 650, 651, 652). Životní data Rosy Löwe, roz. Rosenheim, jsou převzata z náhrobku na Novém židovském hřbitově a z konskripce pražského policejního prezidia.

Literatura

Nekrology: Prager Tagblatt 14. 5. 1913, Bohemia 14. 5. 1913 (s výběrem rolí); Neuer Theateralmanach für das Jahr 1914, Berlin 1914, s. 171; Theateralmanach [Prag], 1884–1914; Teuber III. 751, 770-771, 772, 777, 809, 810, 814, 816, 847; Prager Theaterbuch 1930, Prag 1930, s. 23, 26; R. Rosenheim: Die Geschichte der deutschen Bühnen in Prag, Prag 1938, s. 28, 44, 50, 56, 82, 87, 95, 103–137 passim, 149, 150, 157, 188, 213; J. Ludvová: Až k hořkému konci. Pražské německé divadlo 1845–1945, Praha, Academia 2012, kap. Dokumenty (Milrad: Opereta), Soupisy.

Eisenberg, Flüggen, Kosch Th, ÖBL, Ulrich

Vyobrazení

Rosenheim, fotografie v kostýmech s hercem W. Thallerem, za s. 85; jako Graf Pernwaldt (F. von Schönthan:Cornelius Voss), za s. 210.

Neuer Theateralmanach für das Jahr 1914, s fotografií s řádem

Karikatura v cyklu So seid ihr! Prager Karikaturen von Gustav Croy mit Versen von E. F., Bohemia 31. 3. 1907, příloha I

Karikatura Georga Jilovského, 1908, sbírka Židovského muzea v Praze

Vznik: 30.11.2012