Otec zpěvačky Anastasie Š., působící od sezony 1839/40 ve Stuttgartu (hostovala 13. 6. 1843 v českém představení Donizettiho opery Nápoj lásky v Novém divadle v Růžové ulici, které provozoval ředitel J. A. Stöger).
Narodil se v rodině mydláře. Na gymnázium snad chodil v Litomyšli. Traduje se, že na přání rodičů studoval v Praze teologii, roku 1800 studia přerušil a vstoupil do studentské protinapoleonské legie, jež se však bojů neúčastnila a 1801 byla rozpuštěna; poté dostudoval, ale nebyl vysvěcen, protože nedosáhl předepsaného věku, a rozhodl se pro literární dráhu. Tyto skutečnosti však nelze prokázat. Přátelství s Jungmannem, bratry Nejedlými a Thámovými, P. Šedivým ad. ho patrně přivedlo k českému divadlu. 1803–05 se stýkal s herci Vlastenského divadla hrajícími v Malostranském divadle a v letních měsících s nimi pobýval v Teplicích, jak dosvědčují zápisy v jeho památníku. Již v této době překládal divadelní texty. Od 1807 byl nápovědou v Malostranském divadle. Celý jeho život je spjat se StD. 1812, za ředitele Liebicha, se stal dramaturgem a režisérem obnovených českých představení, která pro dobročinný účel hráli ochotníci. Pro ně Š. napsal a přeložil řadu her (1812–15 jich bylo uvedeno asi 28, některé z nich i 1820–23). Od 1816 byl ve StD knihovníkem a tajemníkem, od května 1824 do Velikonoc 1834 byl spolu s F. Polawským a J. Kainzem spoluředitelem (tzv. triumvirát). České hry provozoval Š. v této době v neděli a ve svátcích odpoledne, vždy od konce září do začátku května; za jeho vedení bylo provedeno 34 oper a zpěvoher, 89 činoher a 15 quodlibetů. V roce 1834 se znovu ucházel o ředitelskou funkci ve StD, neuspěl však v konkurzu a pracoval nadále u ředitele J. A. Stögera jako tajemník a pokladník. Zanechal vdovu se šesti dětmi v obtížné sociální situaci.
Vedle divadelních aktivit se Š. věnoval také práci redakční. 1836, po nuceném odchodu Čelakovského, převzal Českou včelu a redigoval (patrně z finančních důvodů) i Listy poučné pro polní hospodáře a řemeslníky (1838–44) a Hospodářský větší a menší kalendář (1838–44). Patřil k okruhu návštěvníků hudebního salonu J. Rittersberka a byl činný v různých spolcích; např. 1830 vstoupil do Spolku pro pěstování církevní hudby v Čechách, který provozoval pražskou varhanickou školu, a 1834 do Spolku přátel umění.
Jeho literární dílo představují vedle příležitostných básní a sentimentálních povídek zvl. texty pro divadlo. Napsal, přeložil nebo adaptoval přes 130 divadelních her a libret a zásadním způsobem přispěl ke vzniku českého obrozenského repertoáru. S velkým ohlasem se setkaly historicko-rytířské hry a tzv. vlastenecké původní činohry (Obležení Prahy od Švejdů; Břetislav První, český Achilles; Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice ad.), též veselohry, někdy se sociálními či patriotickými motivy, v nichž Š. zachytil řadu soudobých typů z českého vesnického a maloměstského prostředí (Berounské koláče; Čech a Němec; Pivovár v Sojkově). Do češtiny překládal zejména hry vídeňského repertoáru, hrané s úspěchem ve StD v německém originále. Všechny podle dobového zvyku upravoval, tj. lokalizoval do českého prostředí, využíval místních reálií, podle potřeby měnil charakter jazyka apod. Přeložil řadu frašek a kouzelných her, v nichž se integrálně uplatňovala hudba (text: Meisl, Bäuerle, Hensler, Raimund, Nestroy aj., hudba W. Müller, Ad. Müller, F. Hopp ad.). Jeho adaptace populární Bäuerleho kouzelné hry s hudbou W. Müllera Aline oder Wien in einem anderen Weltteil (česky Alína aneb Praha v jiném dílu světa, 1825) se stala jednou z nejhranějších her českého i mimopražského repertoáru.
Opernímu provozu v německém jazyce ve StD se během ředitelství tzv. triumvirátu věnoval J. Kainz; Š. se staral o česká představení. Česká opera zaznamenala značný vzestup a byla kvalitní součástí StD, zvl. díky vynikajícím českým zpěvákům a hudebníkům angažovaným v německém souboru (K. Kometová-Podhorská, M. Podhorský, V. Michalesi, F. Škroup ad.). Dirigentem českých představení byl J. Triebensee, od 1827 i F. Škroup. Svou intenzivní překladatelskou činností zajišťoval Š. české opeře repertoár. (Překládali též Chmelenský, Macháček ad.) Š. český text Weberovy opery Střelec kouzedlník, uvedený výjimečně večer 6. 5. 1824 ve StD, byl prvním českým přízvučným překladem operního libreta a stal se předmětem sporů, když o jeho vhodnosti diskutovali v soukromé korespondenci zastánci časomíry (Jungmann, Macháček) a stoupenci přízvučné deklamace (Čelakovský, Kamarýt). V předmluvě k vydání českého libreta Mozartovy opery Don Juan zaznamenal Š. mj. vzpomínky přímých svědků premiéry, uvedené pod Mozartovým osobním vedením.
Ve srovnání s pracemi jiných překladatelů, kteří se u operních libret snažili zejména o plynulý text a dobrou zpěvnost slova, jeví Š. překlady záměrnou snahu o stylizaci, podobnou práci s jazykem, kterou Š. uplatňoval v činoherních textech. Překlady mají expresivnější slovník, někdy až obhroublý, a berou menší ohled na snadnou deklamaci, např. hromaděním souhlásek. Mají však specifické dramatické kvality, pro které jim někdy byla dávána přednost před texty jazykově obratnějšími. Některé ze Š. překladů a adaptací libret a her se (s pozdějšími úpravami) hrály ještě v PD (Kreutzer: Nocleh v Granadě 1866, Weber: Čarostřelec 1867, Spohr: Jessonda 1869 ad.). Na mimopražských scénách se udržely až do přelomu 19. a 20. stol.
Dílo
Ediční řada Jana Nepomuka Štěpánka divadlo, 1820–1832, Praha, B. Haas, 16 sv. [obsahuje 50 her a překladů libret].
Práce pro divadlo
Bratrovrah, melodram, h: F. Škroup, 27. 2. 1831 StD.
Překlady libret (opery a texty her s hudbou)
Huber: Železný muž aneb Příbytek mury v Buštihradském lese, h: W. Müller, asi 1803 Malostranské divadlo [uvádí Laiske: Dramaturgie]; Perinet dle Ph. Hafnera: Juchejsa vesele aneb Něco k smíchu v masopustě [Lustig Lebendig], kom. zpěvohra, h: W. Müller, 1800–1825 StD [uvádí Laiske: Dramaturgie]; [Stephanie ml.]: Belmont a Konštance aneb Odvedení ze serailu, [Die Entführung…], opera, h: Mozart, 16. 3. 1806 StD; Marsollier des Vivetières: Dvě slova aneb Přenocování v lese, [?] h: d’Alayrac, zpěvohra, 3. 4. 1815 StD, vyd. 1827 jako Dvě slova aneb Nocleh v lese; Kind: Střelec kouzedlník [později jako Čarostřelec], opera, h: Weber, 6. 5. 1824 StD, vyd. 1827; da Ponte: Don Juan, opera, h: Mozart, ukázky 26. 12. 1824 StD, celá opera 9. 4. 1825, vyd. 1825 s předml.; Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa [Aline oder Wien in anderem Weltteil], směšná zpěvohra, h: W. Müller, 23. 1. 1825 StD; Meisl: Francouzská kouzedlnice [Die Fee aus Frankreich], směšná zpěvohra, h: W. Müller, části v rámci potpourri 17. 4. 1825 StD; J. Seyfried: Jan z Paříže, opera, h: Boieldieu, 7. 1. 1827, vyd. 1827; Hensler: Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře [Die Teufelsmühle am Wienerberg], bajka se zpěvy, h: W. Müller, 14. 2. 1830 StD; Etienne dle Perraulta: Popelka, opera, h: Isouard, 17. 10. 1830, vyd. 1830; Hiemer dle Guolfingera v. Steinsberg: Silvána aneb Němé děvče v křivoklátském lese, opera, h: Weber, 18. 11. 1832 StD; Mélesville: Zampa aneb Mramorová nevěsta, opera, h: Hérold, ukázky 2. 2. 1834 StD, celá opera 15. 10. 1843 Nové div. v Růžové ulici, vyd. 1841; Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus, kouzel. báchorka se zpěvy, h: Ad. Müller, 1. 2. 1835 StD; Gehe: Jessonda, opera, h: Spohr, ukázky 24. 5. 1835, celá opera 1. 3. 1840 StD, vyd. 1840; K. von Braun: Nocleh v Granadě, opera, h: Kreutzer, ukázky 3. 1. 1836, celá opera 10. 2. 1839 StD, vyd. 1839; Bäuerle, upr. Štěpánek: Kacafírek Ferina [Der Tausendsassa], fraška se zpěvy, h: A. Bayer; 2. 2. 1836 StD; Raimund: Marnotratník, romant. kouzel. báchorka, 3 jedn., h: Kreutzer, 3. 12. 1837 StD; Perinet dle Ph. Hafnera: Dvě sestry z Jihlavy [Die Schwestern von Prag], směšná zpěvohra, h: W. Müller, 27. 3. 1837; Nestroy: Opice a ženich [Der Affe und der Bräutigam], fraška se zpěvy, h: Ott, 2. 2. 1838 StD; Gleich: Krkonošský kouzelník aneb Troje přání [Der Berggeist oder Die drei Wünsche], kouzel. hra, h: Drechsler, 16. 4. 1838 StD; Nestroy: Při zemi a v prvním poschodí aneb Rozmary štěstí [Zu ebener Erde und erster Stock], fraška s hudbou, h: Ad. Müller, 16. 5. 1838 StD; F. Hopp: Kloboučník a punčochář aneb Pramáti v obecní stodole [Hutmacher und Strumpfwinker oder Die Ahnfrau im Gemeindestadel], fraška se zpěvy [parodie], h: Ad. Müller, 27. 5. 1838 StD; Schickh: Únos z maškarního bálu v masopustní neděli [orig. nezjištěn], fraška se zpěvy, 2. 2. 1839 StD; Cammarano: Belisar, opera, h: Donizetti, ukázky 28. 4. 1839, vyd. 1843; Meisl: Strašidlo na baště [Das Gespenst auf der Bastei], fraška se zpěvy, h: Volkert, 20. 10. 1839 StD; F. Hopp: Statek Záhvozd, husaři a dětská punčoška [Das Gut Waldegg], fraška se zpěvy, h: J. Hopp, 6. 1. 1840 StD; F. Romani: Nápoj lásky, opera, h: Donizetti, 26. 1. 1840 StD, vyd. 1840; F. Hopp: Nejšťastnější člověk, největší blázen, nejlepší žena [orig. nezjištěn], žertovná kouzel. hra, h: J. Hopp, 9. 2. 1840 StD; Bis (= H. Biss) a Juny (= V. J. E. Jouy): Vilém Tell, opera, h: Rossini, 16. 2. 1840 StD; Told: Spurné ženské v serailu [Die schlimmen Frauen im Serail], fraška se zpěvy a vojenskými evolucemi, h: Proch, 1. 1. 1841 StD; Told: Milkování v Plzni, škádlení v Praze, tejrání se na Vyšehradě [Liebeleien in Linz, Neckereien in Sien, Foppereien in Nussdorf], žert se zpěvem, h: Proch, 26. 12. 1841 StD; M. Stegmayer: Veselý švec aneb Tak se krotějí zlé ženské [Der lustige Schuster], h: Paër, 21. 1. 1844 Nové div. v Růžové ulici, vyd. 1841 jako Veselý švec aneb Proměněné ženy. • Pro koncert. provedení přel. text Haydnova oratoria Sedmero slov Kristových, 1842.
Prameny a literatura
Část pozůstalosti v LA PNP (inventář M. Sládek, 1993), další část v NMd. – Š. památník Mémoire de l‘amitié de Jean Nep. Štepánek v knihovně NM. – V zachovaných matrikách studentů teologie pražské univerzity z let 1798–1803 (Archiv UK) se jméno nevyskytuje. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 15; Anon.: Stav divadla českého od dubna 1824 až po konec r. 1826, ČČM 1, 1827, sv. 1, s. 127–131; sv. 2, s. 139–143; Bohemia 13. 2. 1844 [nekrolog]; J. L. T. [Turnovský]: J. N. Š., Světozor 8, 1874, s. 222, 231; J. J. S[tankovský]: J. N. Š., Česká včela 4, 1879, s. 319; J. Neruda: J. N. Š., Humoristické listy 1883, přetisk in: Podobizny II, 1952; F. Bačkovský: Začátky a rozvoj dramatického básnictví českého, Květy 5, 1883, 2. pol., zvl. s. 472–473; Teuber III, s. 132–192 [passim, ředit. období]; F. Bačkovský: O prvých českých zpěvohrách, Lumír 15, 1887, s. 317–319; J. Arbes: Několik slov o J. N. Š., Lumír 25, 1897, s. 123–125, 135–138; Nejedlý: Smetana II, III, IV; F. Strejček: J. N. Š., zakladatel českého divadla, Chrudim 1934; V. Jirát: Obrozenské překlady Mozartova Dona Juana, Slovo a slovesnost 4, 1938, s. 73–90, 202–212, přetištěno in: Portréty a studie, 1978, s. 520–544; J. Ort: Zrození české dikce operní, Kritický měsíčník 2, 1939, s. 147–157; Kuzma [J. Ch. Novotný]: Omyly kolem J. N. Š., Chrudim 1941; J. Plavec: František Škroup, 1941; Vondráček II; M. Tarantová: Ohlas Mozartova díla v Každodenníčku Františka Palackého, ČČM 125, 1956, s. 75–83; M. Očadlík: Soupis českých tištěných operních textů, Miscellanea musicologica 7, 1958; Laiske: Dramaturgie; DČD II; Mozartův Don Giovanni, katalog výstavy k 200. výročí světové premiéry v Praze, vyd. T. Volek a J. Pešková, 1987, s 124–126; A. Jakubcová: Das Melodram in den Böhmischen Ländern im 18. und 19. Jh., Fibich–Melodram–Secese, sborník z konference v Praze, 2000, zvl. s. 228; D. Tureček: Rozporuplná sounáležitost. Německojazyčné kontexty obrozenského dramatu, 2001; Trávníčková: PD. • Rieger; Otto; ČHS; NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 546–549
