Psán též Skraup. Syn kantora Dominika Š. (1766 Včelákov–1830 Osice), bratr skladatele a dirigenta Františka Š. (1801–1862). Otec herce, režiséra a kritika Karla Skraupa (1851–1909) a chemika Zdenka Skraupa (1850 Praha–1910 Vídeň), od 1896 člena Rakouské akademie věd. Strýc kapelníka Alfreda Skraupa (1843 Praha– 1914 Praha), působícího u německých divadel.
Základní hudební vzdělání získal od otce a od devíti let byl varhaníkem ve svém rodišti. Během studia na Akademickém gymnáziu v Praze hrál na varhany při bohoslužbách a komponoval. Jako preceptor v rodině pražského kupce Siegela napsal na text svého zaměstnavatele pro domácí provedení dětskou operu Elfriede. Po maturitě pomáhal v rodinném hospodářství. 1831–35 byl sekretářem ve šlechtické rodině Trautmannsdorfů v Jemništi u Benešova, kde se konaly soukromé hudební produkce. V prosinci 1836 ho jeho bratr František se souhlasem ředitele J. A. Stögera zaměstnal ve StD v Praze, kde pak Š. působil s přestávkami po několik desetiletí. Od 1836 byl sbormistrem a zástupcem kapelníka pro česká představení, 1840–46 druhým kapelníkem a 1842–43 též samostatným kapelníkem pro české hry v Novém divadle v Růžové ulici, které Stöger provozoval soukromě současně se StD (posledním Š. představením byl český quodlibet v Novém divadle 2. 4. 1846). Poté se téměř 25 let věnoval církevní hudbě. 1870–72 a 1873–82 byl znovu povolán na místo druhého kapelníka StD z iniciativy svého žáka, v té době prvního kapelníka StD L. Slanského. 1882 byl penzionován.
Vedle úvazku v divadle, který nestačil k obživě, zastával Š. souběžně další místa: od 1838 byl ředitelem kůru u křižovníků, 1844–49 řídil Žofínskou akademii a vyučoval tam hudebněteoretickým předmětům, 1845–85 byl kapelníkem v kapitulním chrámu sv. Víta (na 20. 9. 1856 pozval F. Liszta, aby dirigoval svou Ostřihomskou mši). Od 1846 vedl hodiny zpěvu v arcibiskupském semináři. Jako skladatel církevní hudby a pedagog získal mezinárodní renomé. Napsal řadu velkých chrámových děl, českých sborových kompozic a písní. Z jeho německých hudebněteoretických prací vyšly česky zvl. Počátky hudební (ČČM 1850) a Theoreticko praktická škola hudební pro učitele a ředitele hudby kostelní (1864), přijaté i jako oficiální učebnice, jež přispěly k ustavení a rozšíření české hudební terminologie. 1865 se neúspěšně pokusil o získání místa ředitele pražské konzervatoře.
V autobiografických podkladech pro konzervatoř a metropolitní kapitulu Š. svou divadelní činnost vůbec neuvedl; zdá se, že ji považoval za ryze účelový doplněk své dráhy církevního hudebníka. I jako skladatel byl zcela zaměřen na chrámovou kompozici, a prvky chrámového stylu, včetně přísného estetického myšlení, se promítly do jeho světských prací. Jeho opery mají číslovou strukturu s áriemi a recitativy, melodicky vycházejí z okruhu dobové společenské písně, nemají virtuózní prvky italské opery, ale naznačují polyfonní tematickou práci, obvyklou v církevním slohu. Opera Švédové v Praze z doby třicetileté války, připravovaná už 1845, byla prvním významným pokusem o českou historickou operu. Při provedení s dvacetiletým odstupem od vzniku (1867) vzbudilo rozpaky nevěrohodné libreto, poplatné rytířským hrám první třetiny století, a konzervativní hudební řešení; u kritiky uspěly sbory a dobrá kompoziční deklamace českého textu. Dobové novoromantické prvky měla německá opera Vineta (dnes nezvěstná), nazvaná podle mořské víly a lokalizovaná na severní pobřeží Evropy v době jedné z křižáckých výprav. Protože při soukromé premiéře 1864 účinkovaly v sólových rolích dvě dámy ze společnosti a s nimi zpěváci StD Lukes a Strakatý, kladly zpěvní party na interprety patrně jen průměrné nároky. Ve StD byla provedena za šest let. Pro každodenní provoz napsal Š. úspěšné scénické hudby. Zvláště jeho hudba k Tylovým hrám žila velmi dlouho (Chudý kejklíř […] jako Chudý komediant a jeho dcera 1877–78 v Poličce, 1883 v Českých Budějovicích, 1885 v Písku, 1901 v Chicagu, 1926 v Plzni, 1931 v Ostravě, 1935 v Olomouci, 1940 v pražském rozhlase).
Dílo
Soupis díla a tematický katalog církevních skladeb uvádí E. Léblová v dipl. práci J. N. Š. a jeho opera Švédové v Praze, FF UK Praha 1953.
Práce pro divadlo
Opery a balety: Elfriede, opera, něm. t: Siegel, 1828, klav. výtah s textem v ČMH; Der Liebesring, romant. opera, 1 jedn., t: H. Th. Schmidt podle staroněmecké ságy, 18. 12. 1861 StD [týž námět komp. Skuherský]; Švédové v Praze, hist. zpěvohra, 3 jedn., t: Pečírka, komp. před 1845, ukázky v rámci quodlibetu 26. 1. 1845 v Novém divadle v Růžové ulici, celek s libretem v Züngelově revizi 22. 4. 1867 v PD, partitura 1. jedn. ve verzi 1845 v ČMH, klav. výtah 1867 v archivu ND; Vineta, romant. opera, 3 jedn., něm. t: H. Th. Schmidt, soukromě u klavíru 6. 3. 1864 „v domě pana Steffka“ v Praze, 11. 6. 1870 StD, libr. vyd. 1863, not. mat. nezvěstný. • Scénické hudby, vsuvky: Vocel: Harfa aneb Vina a trest, 16. 4. 1837 StD; Kotzebue: Nájemník Kmínek z Ploškovic, píseň, 30. 4. 1837 StD; Filípek: Seznámení se na Barvířském ostrově, únos z Hvězdy a zasnoubení v Chuchli, 10. 12. 1837 StD; hudba k plastickým obrazům předvedeným po předst. 1. 10. 1837 ve StD (Herkules „v několika známých postaveních“, Achilles Diskobolos, Ajax vzdoruje bleskům, Gladiátor, Mars, Romulus, Válečník probodává nepřítele, Umírající válečník); Meisl, upr. Tyl: 1739, 1839, 1939 aneb Dvěstěletý sen starého Pražana, 26. 12. 1839 StD; Gerle: Abenteuer in der Neujahrsnacht oder Die beiden Nachtwächter, dva čtverozpěvy, Ihr Bild a An den Schlaf, 31. 12. 1841 StD; Hell dle Mélesvilla a Beauvoira: Chevalier Saint Georges oder Der Mulatte, 3. 12. 1841 StD; nezn. árie jako vsuvka do Auberovy opery Fra Diavolo, 3. 2. 1842 StD; Slavná ouvertura na témata písní F. Škroupa Kde domov můj a Píseň společní jako hudba k otevření Nového divadla v Růž. ulici 28. 9. 1842, hráno před jednotlivými jednáními činohry V. A. Svobody Skreta, český malíř, kl. úprava vyd. 1842, orch. úprava I. Krejčí, archiv Čes. rozhlasu; Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, 9. 3. 1845 Nové divadlo v Růž. ulici; Tyl: Chudý kejklíř aneb Noční navštívení, 2. 2. 1848 StD, klav. výt. DILIA, orch. úprava v archivu Čes. rozhlasu; Tyl: Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, 18. 3. 1849 StD; Hickel: Ein Teufelsweib, kom. kouzelná pohádka se zpěvy a tanci, 28. 1. 1852 StD; Die beiden Waisen, fragment partit. scén. hudby uvádí katalog Musikalienbibliothek Zürich [lit.] s. 252, s datem provedení 11. 1. 1876; Tyl: Strakonický dudák, sez. 1877/78, společnost ředitele F. J. Čížka; Kaiser: Karbaník, přel. Kaška-Zbraslavský, 7. 2. 1880 Hořice, společnost F. J. Čížka.
Prameny a literatura
Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 9 [angažmá StD]; 1839, s. 6; Österreichisches Theater- und Musikalbum 1848, s. 68, 72 [Chudý kejklíř]; Slavoj 4, 1864, s. 96 [soukr. Vineta]; Fremdenblatt [Wien] 5. 9. 1865 [přijetí Vinety k provedení ve StD]; l–r: J. N. Š., Švédové v Praze, Česká Thalia 1, 1867, s. 92–93; Národní listy 25. 4. 1867 [Švédové v Praze]; Teuber III, zvl. s. 275–276, 277, 303, 316, 320, 329, 362, 405, 471, 639, 640, 664, 667, 704, 751, 754, 764, 868, 872; Dalibor 14, 1892, s. 207–208 [nekrolog]; B. Singer: Bratří František a Jan Nepomuk Š., Českožidovský kalendář 12, 1892/93; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; J. Plavec: František Škroup, 1941; E. Léblová: J. N. Š. a jeho opera Švédové v Praze, dipl. práce FF UK 1953, resumé in: Miscellanea musicologica 2, 1957, s. 37–38; K. Tauš: Otázka hudebních spolupracovníků J. K. Tyla, Hudební rozhledy 9, 1956, s. 255–256; Buchner: Cedule; Laiske: Dramaturgie; Tyrrell: Czech Opera; Smaczny: PD; M. Pospíšil: Vojenský kolorit v české opeře 19. století, Documenta Pragensia 6, 1986, s. 398–406; Musikalienbibliothek Zürich; M. Eremiášová: J. N. Š., proseminární práce, kat. hudební vědy FF UK Praha 1998. • Obsah opery: Hornové [Švédové v Praze]. • Wurzbach; Otto [s chybným rokem úmrtí]; ČHS; Grove 1980, 2001.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 542–544
