Druhé jméno podle místa narození. Od 1842 chodil do farní školy v Mnicích a do sirotčince sv. Jana Křtitele, 1848–50 do hlavní školy na Malé Straně v Praze, 1850–58 v Praze do gymnázia. Upustil od úmyslu věnovat se teologii a 1863 ukončil na pražské univerzitě studium historie a slovanské filologie. Do roku 1866 byl suplentem akademického gymnázia v Praze, 1867–75 vychovatelem v rodině B. Bondyho, s níž cestoval po Rakousku, Německu, Holandsku. 1875–79 byl úředníkem v Městské spořitelně pražské, poté se věnoval převážně hudební publicistice.
S hudbou se S.-D. seznamoval od 1848 jako altista v kostele sv. Štěpána na Novém Městě v Praze a ve staroměstském chrámu Panny Marie před Týnem. 1850–54 se učil zpěvu v Žofínské akademii. 1853–60 byl členem Cecilské jednoty, která provozovala církevní hudbu. 1861 pomáhal zakládat pražský pěvecký spolek Hlahol, pro který překládal a upravoval sbory, a 1861–65 a 1870–92 se v něm uplatňoval organizačně. Působil spíše v zákulisí uměleckého života. Důvěrně znal významné osobnosti a pomáhal jim jako publicista a překladatel (Bendl, Dvořák, Fibich, J. Klička, Laub, Lukes, Nápravník). Zvláště se sblížil se Smetanou a během jeho choroby mu byl poradcem a průvodcem (1879–84); později dohlížel na výchovu jeho dětí. Vzájemný vztah dokumentuje vydaná korespondence s informacemi pramenného charakteru; vedle rodinných záležitostí ho Smetana žádal o radu také v detailech kompoziční práce, v otázkách autorského a provozovacího práva, svěřoval mu své názory na provádění svých děl ad.
Od konce 70. let 19. stol. přispíval S.-D. do časopisu Dalibor biografiemi osobností uměleckého světa, články o hudebním školství, o Smetanovi ad. Divadla se týkala jen menší část jeho publikační činnosti. Pramennou hodnotu mají stručné Paměti, psané od března 1879 a sahající do 1883. Překládal do němčiny sbory a písně českých autorů (např. Dvořákovy Moravské dvojzpěvy pro vydání u Simrocka) a z němčiny do češtiny texty oratorií pro sborová provedení (např. Schumann: Ráj a Peri pro Hlahol 1879). Jeho překlady operních libret z češtiny do němčiny nebyly určeny k provedení, ale měly sloužit jako podklad pro vypracování cizojazyčného libreta při event. nabídce díla do zahraničí (podle jeho překladu recitativů zpracoval např. M. Kalbeck německé libreto Prodané nevěsty pro provedení v Theater an der Wien 1893). Pouze některé z nich byly vydány, o dalších informuje korespondence. Zcela výjimečně zasáhl do cizího libreta, když napsal text velkého duetu Vandy a Slavoje do 3. jednání Dvořákovy opery Vanda pro provedení 1880. Skladatelské pokusy S.-D. jsou nevýznamné.
Dílo
Kompletní znění Pamětí S.-D. vydal J. Čeleda: Smetanův druh sděluje. Život a dílo Josefa S.-D., 1945, s. 131–155 [obsahuje též S. dopisy Smetanovi (1880–84), Smetanovu zeti Jos. Schwarzovi (1889–95) a korespondenci přijatou od H. Pally, A. Čecha ad.]. – Slovník hudebních umělců slovanských, 5 sv., rkp. v ČMH; Slovník životopisný skladatelů a umělců, 1 sv., rkp. v ČMH; Stručné dějiny konservatoře pražské za dobu od r. 1808 do 1878,1878; Instrumentace. Stručný návod ku poznání nástrojův hudebních s dodavkem o hudbě komorní a Příklady ze skladeb skladatelův českých [příloha] 1883; Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, 1891; „Dějiny hudby“ v hesle Čechy, Ottův slovník naučný VI, 1893, s. 361–376.
Texty o divadle
V čsp. Dalibor: 3, 1881: Libuša, s. 62, Pěvec ze školy italské [Farinelli], s. 192–193, Zachránění knihovny ND [při požáru], s. 194–195, 203–204, Návštěva v Jabkenicích, s. 213–215; 4, 1882: Oslava 100. provedení Prodané nevěsty, s. 105–106, Produkce pěvecké školy Mme A. Laubové, s. 150, Pěvecké školy, s. 167, Mistr Smetana v Drážďanech [Dvě vdovy], s. 206–207; 7, 1885: Poslední rok ze života B. Smetany, s. 177–180; 8, 1886: Slavnostní představení v Praze roku 1723, s. 355–356; 24, 1902: Kterak Smetana komponoval, s. 37. • Jinde: Životopis mistra Smetany, Národní listy 2. 5. 1879; Smetanova Prodaná nevěsta, Národní listy 2. 5. 1882, č. 120, v č. 122 tisková oprava k článku; Z denníků Bedřicha Smetany, 1902 [do Prodané nevěsty]. • Smetanovy dopisy Srbovi (vyd.): Dalibor 7, 1885 [z let 1878–80]: s. 175, 182, 197, 244–245, 255–256, 298–299, 303–304, 345–346, 351, 360–361, 371–372, 379–380, 399–401, 419–420, 431–432, 439–440; Dalibor 8, 1886 [z r. 1881]: s. 306–307; Dalibor 9, 1887 [z r. 1881]: s. 258–259, 267–268, 275–276, 347–348, 370–371; Dalibor 23, 1901: Dopis mistra B. Smetany, s. 317–318; Dalibor 30, 1908: 13–15, 69–70; Dalibor 31, 1909, 29–30, 45, 95–96, 119–120, 199.
Libreta (překlady českých libret do němčiny)
Krásnohorská: Lejla, h: Bendl, klav. výtah vyd. Uměl. beseda 1874; Sabina: Prodaná nevěsta, h: Smetana, 1879, přel. recitativy; Zákrejs a Beneš-Šumavský: Vanda, h: Dvořák, 1879 nebo 1880; Züngel: Dvě vdovy, h: Smetana, asi 1880; Krásnohorská: Hubička, h: Smetana, vyd. anonymně 1880 v klav. výtahu; Krásnohorská: Tajemství, h: Smetana, 1893.
Prameny a literatura
Pozůstalost v LA PNP (inventář M. Mašková, 1998), část v ČMH a MBS. • Dalibor 26, 1904, s. 258 [nekrolog], 267; A. Rublič, Věstník pěvecký 9, 1904, s. 257–258 [nekrolog]; Z. Nejedlý, Osvěta 34, 1904, s. 946–947 [nekrolog]; Z. Nejedlý, Zvon IV, 9. 9. 1904, s. 716; J. Machač: B. Smetana a cizina, Hradec Králové 1910, s. 133; V. Balthasar: Bedřich Smetana, 1924 [komentovaný soubor 130 Smetanových dopisů S. 1876–84]; J. Plavec: František Škroup, 1941; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; S. Zachařová: Nejedlého polemika o Karla Knittla, Z bojů o českou hudební kulturu, sb., 1979, zvl. s. 49–56; Dvořák: Korespondence; H. A. Houtchens: A Critical Study of Antonín Dvořák’s Vanda, dis. University of California, Santa Barbara 1987. • Otto; ČHS.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 509–510
