Provd. Petzoldová. Dcera houslaře Antonína S. (1819–1878), sestra houslisty a dirigenta Jana S. (1850–1922) a zpěvačky Žofie S. Základní hudební vzdělání jí dal otec, zpěv pak studovala u V. E. Horáka a v pěvecké škole F. Pivody. Velmi brzy se pokusila o angažmá v PD (poprvé vystoupila 10. 10. 1869 jako Gilda, Verdi: Rigoletto), vedle V. Blažkové-Ressové se však sotva mohla uplatnit a 1870 přijala krátké úvazky v Salcburku, ve Štýrském Hradci a v Šoproni [Ödenburg]. 1872 byla sólistkou městského německého divadla v Brně. Po onemocnění a odchodu V. Blažkové se znovu pokusila o pražské angažmá a vystoupila v PD se skvělým úspěchem 17. 4. 1873 jako Markéta (Gounod: Faust). Byla angažována na místo první sopranistky do souboru vedeného Smetanou. Dostala několik nabídek ze zahraničních scén, ale zůstala v Praze a přešla 1881 do ND, kde se stala nejlépe placenou zpěvačkou. Provdala se za majitele pražské restaurace W. Petzolda. Členkou ND zůstala do 1898 (naposledy zpívala 22. 10. Belliniho Normu). Hostovala i v Čechách na mimopražských scénách, např. v lednu 1881 v Plzni ve Smetanově Hubičce a Gounodově Faustu a Markétce. Byla významnou koncertní pěvkyní, vystupovala i v zahraničí (např. 1879 na mezinárodním koncertě pořádaném vídeňskou dvorní operou, 1880 zpívala v Praze Peri při provedení Schumannova oratoria Ráj a Peri, 23. 12. 1884 byla na Žofíně sólistkou Gounodovy kantáty Vykoupení ad.). Po ukončení angažmá v ND zaznamenala ještě 1900 úspěch při pohostinském vystoupení v Uhrách. V posledních letech vyučovala, její nejproslulejší žačkou se stala A. Bobková. Článek nazvaný O podobnosti jazyka polského a českého napsala pro Divadelní listy 5, 1884, s. 6.
Již při prvním vystoupení v PD upoutala kvalita jejího sopránu („zvonkovitý hlas“, rozsah do d3) a všestranná zralost jejího pěveckého výkonu, včetně bezpečné intonace. Za čtvrtstoletí na scéně ND se stala pěveckou legendou. V koloraturním oboru neměla po odchodu E. z Ehrenbergů (1885) v ND konkurenci a její schopnosti byly srovnávány s hostujícími italskými pěvkyněmi. Zvládala i mladodramatické role a díky dokonalé technice a pěvecké kultuře dokázala překlenout rozdíly hlasových oborů. Pěvecky přesvědčivě vytvořila tak odlišné postavy, jakými jsou Královna noci (Mozart: Kouzelná flétna), Markéta z Valois (Meyerbeer: Hugenoti), Julie (Gounod: Romeo a Julie) a Elsa (Wagner: Lohengrin, 1885, první české provedení). V PD vytvořila hlavní ženské role ve většině premiér českých autorů; byla první představitelkou řady Smetanových postav a některé z nich (i mladistvé) si podržela po mnoho let: Karolina ve Dvou vdovách (prem. PD 27. 3. 1874), Anežka v druhé verzi téže opery (PD 15. 3. 1878), Vendulka v Hubičce (prem. PD 17. 11. 1876), Blaženka v Tajemství (prem. Nové čes. divadlo 18. 11. 1878), Katuška v Čertově stěně (prem. Nové čes. divadlo 29. 10. 1882) a Libuše v Libuši (prem. ND 11. 6. 1881, podruhé 18. 11. 1883). Roli Mařenky (Smetana: Prodaná nevěsta) převzala až po Smetanově odchodu z PD od 1875; vystoupila i při jubilejním 100. představení 5. 5. 1882 v Novém českém divadle. Jejímu hereckému naturelu lépe vyhovovaly vážné a statické polohy (královny a důstojné ženy), pro komické role nebyla pohybově disponována. Jistým omezením byla také malá podsaditá postava. Její nevyhraněné a sošné herectví, jež bylo u realistických postav na závadu, jí svým způsobem pomáhalo (při dokonalé pěvecké charakteristice) přestupovat hranice hlasových oborů. V ND byla univerzální interpretkou sopránového repertoáru, její celkový projev se však časem dostával do rozporu s požadavky moderní operní režie.
Role (v PD a ND)
1869: Gilda (Verdi: Rigoletto), Lidunka (Weber: Čarostřelec), Markéta (Gounod: Faust a Markéta); 1870: Clorinda (Rossini: Popelka), Leonora (Verdi: Troubadour, i v ND), Druhá dáma a Pamina (Mozart: Kouzelná flétna), Mílek (Gluck: Orfeus a Eurydika), Páže Urban (Meyerbeer: Hugenoti); 1873: Valentina (Meyerbeer: Hugenoti, i v ND), Amalie (Verdi: Maškarní ples), Alice (Meyerbeer: Robert ďábel, Donna Elvíra (Mozart: Don Juan), Markéta, královna navarská (Hérold: Souboj); 1874: Slavína (Šebor: Drahomíra), Fleuretta (Gevaert: Kapitán Henriot), Julie (Rozkošný: Svatojanské proudy), Evička (Hřímalý: Zakletý princ), Galathea (Massé: Galathea, čes. prem.); Karolina (Smetana: Dvě vdovy, prem.), Anežka (Fibich: Bukovín, prem.), Lejla (Bendl: Lejla), Lidunka (Dvořák: Král a uhlíř, prem.), Javotte (Delibes: Král to řekl); 1875: Hraběnka (Mozart: Figarova svatba), Mařenka (Smetana: Prodaná nevěsta, i v ND), Lidunka (Blodek: V studni, i v ND), Donna Anna, v ND Donna Elvíra (Mozart: Don Juan), Olga (Nápravník: Nižegorodci), Slečna Uhlichová (Mozart–L. W. Schneider: Mozart a Šikanedr), Bianca (Kittl: Bianca a Giuseppe); 1876: Recha (Halévy: Židovka), Vanda (Dvořák: Vanda, prem.), Eleonora (Abert: Astorga), Anežka (Smetana: Dvě vdovy, 2. verze, i v ND), Vendulka (Smetana: Hubička, i v ND), Kristina (Brüll: Zlatý křížek); 1877: Berta (Meyerbeer: Prorok, i v ND), Ofelie (Thomas: Hamlet), Selika (Meyerbeer: Afričanka, v ND Inez); 1878: Blaženka (Smetana: Tajemství, prem., i v ND), Mignon, v ND Philina (Thomas: Mignon); 1879: Milada (Smetana: Dalibor), Lucrezie Borgia (Donizetti: Lucrezie Borgia), Norma (Bellini: Norma, i v ND), Jarmila (Bradský: Jarmila, prem.), Mařenka (Šebor: Zmařená svatba, prem.); 1880: Louisa (Zavrtal: Noc ve Florencii, prem.), Leonora (Beethoven: Fidelio), Julie (Gounod: Romeo a Julie, i v ND), Ludiše (Smetana: Braniboři v Čechách, i v ND); 1881: Libuše (Smetana: Libuše, prem., též 1883, 1897 jako První žnec), Helena (Fibich: Blaník, prem.); 1882: Katuška (Smetana: Čertova stěna, prem.), Marina Mníšková (Dvořák: Dimitrij, prem.), Eurydika (Gluck: Orfeus a Eurydika), Armida (Gluck: Armida); 1883: Veronika (Bendl: Karel Škréta, prem.); 1884: Eudoxia (Halévy: Židovka), Beatrice (Fibich: Nevěsta messinská, prem.), Aida (Verdi: Aida), Amalie (Verdi: Maškarní ples), Markéta z Valois (Meyerbeer: Hugenoti), Rozinka (Rossini: Lazebník sevillský), Eurydika (Gluck: Orfeus a Eurydika); 1885: Elsa (Wagner: Lohengrin), Tamara (Rubinštejn: Démon), Markéta (Boito: Mefistofeles); 1886: Julie (Gounod: Romeo a Julie), Mathilda (Rossini: Wilhelm Tell), Ludmila (Glinka: Ruslan a Ludmila), Sulamit (Goldmark: Královna ze Sáby, čes. prem.), Isabella (Meyerbeer: Robert ďábel), Myrrha (Zavrtal: Myrrha); 1887: Lakmé (Delibes: Lakmé), Zuzanka (Mozart: Figarova svatba), Adina (Donizetti: Nápoj lásky), Natalie (Hartl: Natalie, prem.), Královna noci (Mozart: Kouzelná flétna), Konstance (Mozart: Únos ze serailu), Dinorah (Meyerbeer: Dinorah); 1888: Paní Fordová (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Elvíra (Auber: Němá z Portici), Antonida (Glinka: Život za cara); 1889: Lejla (Bizet: Lovci perel), Lady Durham (Flotow: Marta); 1890: Anna (Boieldieu: Bílá paní), Elvíra (Verdi: Ernani), Alžběta (Liszt: Svatá Alžběta, scénické provedení); 1891: Alžběta (Wagner: Tannhäuser), Vitelia (Mozart: Titus); 1892: Baucis (Gounod: Philemon a Baucis); 1893: Sulamit (Goldmark: Královna ze Sáby), Alice Fordová (Verdi: Falstaff); 1894: Tereza (Berlioz: Benvenuto Cellini), Norina (Donizetti: Don Pasquale); 1895: Skřítek (Humperdinck: Perníková chaloupka); 1896: Isabella Aragonská (Franchetti: Kryštof Kolumbus).
Prameny a literatura
Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] auf das Jahr 1873, s. 46 [Brno]; Hudební listy 1, 1870, s. 118; Dalibor 1, 1873, s. 143–144; Dalibor 1, 1879, s. 97, 105, 281; 2, 1880, s. 6–7, 12; 3, 1881, s. 15; 6, 1884, s. 216, 365–367; 7, 1885, s. 465 [K. Stecker]; 8, 1886, s. 435; 12, 1890, s. 186 [F. K. Hejda]; 13, 1891, s. 155 [Hejda]; 14, 1892, s. 142; 15, 1893, s. 38 [Hejda]; 20, 1898, s. 336, 337, 349–350 [K. Knittl], 357 [posl. vystoupení]; 22, 1900, s. 256, 335; 29, 1907, s. 132–133 [nekrolog]; A. Čech: Z mých divadelních pamětí [1903], s. 9, 15, 16, 92; Bohemia 7. 1. 1907 [nekrolog]; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze, 1908; L. Bráfová: Rieger, Smetana, Dvořák, 1913, s. 32; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I–II, 1917 a 1919; Nejedlý: ND I; Bartoš: PD opera; J. B. Foerster: Poutník, 1929; J. Teichmann: Postavy českého divadla, 1941, s. 184–186; L. Novák: Stará garda Národního divadla, Činohra–Opera–Balet, 1944, s. 385–392; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; P. Pražák: Smetanova Prodaná nevěsta. Vznik a osudy díla, 1962, s. 53, 60, 71, 72, 93, 110, 242, 243; Dvořák: Korespondence; PD 1862–83; ND po 1883; Trávníčková: PD. • Otto; ČHS; NDp; Piper, sv. Register.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 481–483
