Křtěn František Xaver Alois. Komponoval pod pseudonymem Opočenský. Syn lékaře, který 1833 založil v Opočně všeobecnou nemocnici. Od dětství se věnoval hudbě (1842 hrál poprvé veřejně své skladbičky). Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a Praze, kde po dvou filozofických ročnících pokračoval čtyři semestry ve studiu lékařství na univerzitě. 1847 absolvoval pražskou varhanickou školu jako žák K. F. Pitsche, byl soukromým žákem ředitele konzervatoře J. F. Kittla a pod jeho dohledem se pokusil 1852–54 o operu Samo. Ve studiu medicíny pokračoval ještě ve Vídni 1851, ale pak se zcela věnoval hudbě. 1851–53 vyučoval v rodině hraběte Hardegga ze Seefeldu, přičemž střídal vídeňské a pražské pobyty. 1854–66 působil v Innsbrucku, nejprve jako divadelní kapelník a vedoucí pěveckého spolku (Liedertafel), později jako ředitel hudební jednoty (Musikverein) a kůru při univerzitním chrámu. Organizoval zde náročné symfonické koncerty. Oženil se se svou žačkou A. von Kofler-Felsheimovou (zemř. již 1866). Při pobytu bývalého císaře Ferdinanda I. Dobrotivého v Innsbrucku byl S. jeho domácím pianistou, což mělo pokračování 1869 na Ferdinandově dvoře v Praze, kde S. převzal i funkci ředitele kůru v dvorní kapli. Ještě z Innsbrucku se 1865 neúspěšně ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře. Po smrti manželky se vrátil do Prahy a 1866 se stal ředitelem varhanické školy, jež jako jediný veřejný ústav poskytovala v této době skladatelské školení (absolventy byli mj. A. Dvořák, J. B. Foerster, L. Janáček, F. Vach, K. Hoffmeister, B. Jeremiáš, J. Kàan, J. Klička, K. Stecker, J. C. Sychra, J. E. Zelinka). Zavedl řadu reforem, prodloužil studium ze dvou na tři roky a napsal pedagogické práce z oboru hudební teorie. Zároveň byl ředitelem kůru v pražských chrámech u sv. Haštala (1868–72) a u Nejsv. Trojice ve Spálené ulici (udáváno 1872–91). Od 1874 zasedal ve státní zkušební komisi, 1879–82 byl lektorem hudební teorie na pražské německé univerzitě, 1882–87 na české. 28. 1. 1890 byl na varhanické škole penzionován. Žil u dcery v Třebechovicích p. Orebem a u syna v Ziersdorfu v Dolním Rakousku, v posledních měsících v Českých Budějovicích.
S. se po celý život věnoval chrámové hudbě a pedagogice a v těchto oblastech vytvořil významné práce (O formách hudebních, 1873, vyšlo též něm.; Nauka o skladbě hudební, I–IV, 1880–84; Varhany, jejich zařízení a zachování, 1884; Velká theoreticko-praktická škola na varhany, též něm. 1884, Nauka o harmonii hudební na vědeckém základě, též něm., 1885). Jeho prvotní skladatelskou ctižádostí však byla tvorba pro divadlo, inspirovaná i kapelnickým působením v Innsbrucku (řadu děl údajně před smrtí zničil). Jeho nejmenovaná operetní prvotina, hraná snad v Mnichově, propadla (dle skladatelova sdělení uvádí Em. Hrobský, Česká hudba 1910). I další opery byly původně psány na německá libreta. Už během pobytu v zahraničí chtěl S. přispět k rozvoji českého divadla a dal je přeložit. V PD byl přijímán s nadějemi a velkou publicitou, jeho opery však neprokázaly životnost. Vladimír, bohů zvolenec (pův. Der Apostat) s námětem z bojů pohanství proti křesťanství v 9. stol. v Bulharsku, byl první novinkou českého skladatele uvedenou v PD (prem. 1863, 3 reprízy, znovu 1865). Kritika přiznala opeře pozici „prvního národního díla“, konstatovala ale nedostatek stylizace a formové prvky starších stylů (uzavřená zpěvní čísla). Romantická opera Der Liebesring vznikla na vyzvání Tonhalle v Mannheimu a po premiéře 1861 v Innsbrucku byla hrána (jen dvakrát) 1868 česky pod názvem Lora. (Týž pohádkový námět o kouzelném prstenu vzbuzujícím lásku zhudebnil J. N. Škroup, 18. 12. 1861 StD). Opera Rektor a generál (1873) byla českým přepracováním německé verze Die Rekruten. Přenesla komický děj ze studentského prostředí z 18. stol. do Čech 1547; měla svižné sbory a vtipné dialogy v duchu francouzské konverzační zpěvohry.
V pražském hudebním životě se S. uplatnil především jako chrámový hudebník a učitel (za zásluhy o rozvoj církevní hudby dostal 1866 státní vyznamenání, zlatou medaili pro vědy a umění). Jeho opery sice patřily k prvnímu původnímu repertoáru samostatného českého divadla, ale vzhledem k nedostatku přesvědčivých nápadů se na něm neudržely.
Dílo
Soupis tvorby uvádí ČHS.
Práce pro divadlo
Samo, opera, komp. 1852–54, nedokonč., ukázky 16. 3. 1854 koncertně v Praze na Žofíně; Der Liebesring, opera, 2 jedn., t: H. T. Schmid, 26. 2. 1861 Innsbruck, not. mat. ČMH a archiv ND, libr. vyd. Innsbruck 1861, česky viz Lora; Der Apostat, opera, komp. 1861, něm. text J. V. Frič, podle Marka [lit.] provedena něm. v Innsbrucku nebo Mnichově, autograf v ČMH, not. mat. v archivu ND, česky viz Vladimír, bohů zvolenec; Vladimír, bohů [Bohův] zvolenec (pův. Der Apostat, také Odpadlec), hrdin. zpěvohra, 4 jedn., čes. verzi vlastního textu napsal J. V. Frič pod pseudonymem H. Mostecký, 27. 9. 1863 PD; Der Rekrut, kom. opera, 3 jedn., t: H. H. [?] podle Raupachovy hry Vor hundert Jahren, komp. před 1866, prov. nezjištěno, česky viz Rektor a generál; Lora (pův. Der Liebesring), romant. opera, 2 jedn., t: H. T. Schmid, přel. K. Krása, 13. 4. 1868 PD; Rektor a generál (pův. Der Rekrut, též Branec), kom. opera, 3 jedn., český text upr. a lokalizoval Züngel, 28. 3. 1873 PD, libr. vyd. 1873, klav. výtah vyd. s. a., zpěv vojína Skály ze 3. dějství vyšel jako příloha Dalibora 1, 1873; Smrt krále Václava IV., t: Wenzig, zač. komp. 1868, nedok.; Jaroslav ze Šternberka, t: Krásnohorská podle hry L. Hansmanna s látkou z Rkp. královédvorského, komp. 1868, nedokonč.
Prameny a literatura
Rkp. uchovává ČMH, NK a archiv Konzervatoře v Praze. • Lumír 7, 1857, s. 1239 [E. Meliš]; Bothe für Tirol und Voralberg 47, 26. a 28. 2. 1861 [Liebesring]; Národní listy 15. 3. 1861 [Liebesring], 3. 1. 1865 [Smetana o Vladimírovi], 12., 15. a 22. 4. 1868 [Lora], 30. 3. a 2. 4. 1873 [Rektor a generál]; Dalibor 4, 1861, s. 34 [Liebesring a Vladimír]; 8, 1869, s. 90 [Jaroslav a Smrt krále Václava IV.]; Slavoj 3, 1863, s. 136–137 [Vladimír]; 6, 1865, s. 46–47; Česká Thalie 2, 1868, s. 140 [Lora]; Hudební listy 4, 1873, s. 46–47 [Rektor a generál]; Dalibor 1, 1873, s. 13, 48, 116, 125, 143, 230–231; Dalibor 14, 1892, s. 276 [nekrolog]; Cyril 19, 1892, s. 73–75 [nekrolog]; A. Čech: Z mých divadelních pamětí, [1903], s. 34, 35, 59; K. E. Hrobský: F. Z. S., jeho život a záslužná činnost hudební, Česká hudba 16, 1910, s. 2–3, 17–20, 33–35, 43–47; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911, zvl. s. 80–82; L. Dolanský: Hudební paměti, 1918, 2. vyd. 1949, zvl. s. 46; O. Šourek: Z libretistických začátků E. Krásnohorské, Venkov 25. 12. 1926 [Jaroslav]; Hudební výchova 7, 1926, zvl. číslo [J. Bušek s. 98–99, 131–132; J. B. Foerster, s. 128–130 ad.]; 12, 1931 [V. Marek o působení v Innsbrucku, s. 93–96, lit.; K. Hoffmeister, s. 89–90]; V. Helfert: Leoš Janáček, I, Brno 1939, zvl. s. 77; V. Marek (vyd.): Bůh a Ty [F. Z. S. a Anna z Felsheimu], České Budějovice 1940; J. B. Foerster: Co život dal, 1941; Bartoš: PD opera; J. B. Foerster: Poutník, 1942; V. H. Jarka: Kritické dílo B. Smetany, 1858–1865, 1948, s. 147–148, 421–422; Tyrrell: Czech Opera, zvl. s. 76–77; Smaczny: PD; W. Steiner (vyd.): 175 Jahre Musikverein, Musikschule, Konservatorium Innsbruck, Innsbruck 1993, zvl. s. 34–38. • Obsah opery: Tvrdek 2 [Rektor a generál]; Branberger. • Rieger; Wurzbach; Otto; ČHS [lit. k hud. teorii]; Grove 1980; Grove-opera.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 484–486
