Psána též Henrietta Anna Joana, na divadelních cedulích Rittich, Rettich, Rettichová. Dcera spisovatelky Magdaleny Dobromily R. a právníka a spisovatele Jana Sudiprava R. Bývá zaměňována s herečkou Julií Rettich-Gley, která ve stejné době vícekrát hostovala ve StD.
Vyrostla v českém vlasteneckém prostředí. Od dětství se věnovala zpěvu a hře na klavír. Vystupovala v Ústí n. Orlicí, kam se rodina 1818 přestěhovala, v Rychnově nad Kněžnou, kde žila od 1824, a 1834 v Litomyšli. O jejím hudebním, zejm. pěveckém školení není nic bližšího známo; zřejmě se jí při návštěvách rodiny příležitostně věnoval též pražský varhaník a skladatel K. Pitsch. Účinkovala v ochotnických představeních v rodičovském domě (mj. ve hře své matky Hygea a Lindor neb Láska a ctnost vždy zvítězí) a při chrámových produkcích v Rychnově a Litomyšli. 1834 se ucházela o angažmá ve StD v Praze (Menenio, Pacini: Pompeji’s Untergang) a od září t. r. byla přijata. Počínaje debutem hrála často chlapecké role. 21. 12. 1834 vystoupila jako Liduška při premiéře Tylovy a Škroupovy hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka a její výkon ocenil Tyl i Chmelenský. 1839 odešla do divadla ve Štýrském Hradci a během dvou let se stala jednou z předních členek souboru. V létě 1841 se úspěšně ucházela o angažmá v mnichovské dvorní opeře a 18. 3. 1842 se rozloučila s publikem ve Štýrském Hradci (Lucrezia, Donizetti: Lucrezia Borgia). Od května 1842 přesídlila do Mnichova, odkud zajížděla zpět do Štýrského Hradce (6 představení 1843), do Prahy (v srpnu 1844 ve StD) a do Vídně (1846 Theater an der Wien). Zůstala neprovdána; 1840 porodila dceru Karolinu Josefu Henriettu. Zemřela předčasně v Mnichově jako jedna z obětí při epidemii cholery.
Jako většina zpěváků–začátečníků vystupovala ve StD i v činohrách. Při zpěvu byl její projev „nenucený a lehký“ a hlas zpočátku „líbezný a sladký“, pro operu však poněkud slabý. 6. 11. 1835 zaskočila za nemocnou Podhorskou jako Libuše při prvním provedení neúplného třetího aktu z opery Libušin soud od F. Škroupa. Role přesahovala její možnosti, ale všeobecně byla oceněna velká snaha, s níž zvládla part během jednoho dne. Zpočátku nebyla příliš často obsazována. Divadelní praxí a dalším školením se zbavila nejistoty v hereckém projevu a zdokonalila svoji pěveckou techniku. Se zvučnějším sopránem a zvonivou koloraturou (též Královna noci, Mozart: Die Zauberflöte) se v souboru dobře uplatnila, zvl. v českých představeních. Několikrát vystoupila v roli Růženy ve Škroupově Dráteníkovi a jako Jarmila v opeře Oldřich a Božena téhož autora (při své benefici 4. 1. 1839, v německé verzi jako Ládka). V sopránových rolích německých, francouzských a italských oper (zvl. Bellini a Donizetti), které zpívala ve StD německy, získala zkušenosti pro obor, který později v zahraničí tvořil jádro jejího repertoáru. 17. 4. 1836 zpívala též jako sólistka na dobročinném koncertě ve Spohrově oratoriu Des Heiland letzte Stunde (spolu s Lutzerovou, Pöckem, Emmingerem, Strakatým). Její umělecká dráha vyvrcholila posléze v Mnichově, kde získala titul královské bavorské dvorní pěvkyně a proslula zvl. výtečnou interpretací Meyerbeerových koloraturních rolí.
Role
Ve StD, české a německé činoherní: 1835: Liduška (Tyl: Fidlovačka), Karolínka (něm., Kotzebue: Epigram, čes. Což si mne žádná nevezme?), Franciska (Lessing: Minna von Barnhelm); 1836: Mulatka z Podola (Bäuerle–A. Bayer: Kacafírek Ferina [Der Tausendsassa]), Kamila (Nestroy, upr. Štěpánek, h: Ad. Müller: Zlý duch Lumpacivagabundus); 1837: Pepička (Ph. Hafner, upr. Štěpánek, h: W. Müller: Dvě sestry z Jihlavy), Rozinka (Raimund–W. Müller: Krakonoš a nevlídník), Lidunka (Raimund–Drechsler: Dívka z čarovných krajů), Caroline (J. B. Frey: Das Margarethen-Fest in Stern). • Ve StD české a německé operní: 1834: Menenio (Pacini: Pompeji’s Untergang); 1835: Gemmy (Rossini: Wilhelm Tell), Elvira (Auber: Die Stumme von Portici,čes. 1837), Libuše (F. Škroup: Libušin soud), Růžena (F. Škroup: Dráteník), Isoletta (Bellini: Die Unbekannte), Jarmila (F. Škroup: Oldřich a Božena), Zulma (Rossini: Die Italienerin in Algier), Röschen (Th. Krones–Drechsler: Sylphide, das Seefräulein), Albina (Rossini: Das Fräulein am See), Mina (Auber: Die Braut), Ismena (Rossini: Die Belagerung von Corinth), Florida, společnice (Marliani: Der Bandit); 1836: Zerlina (Mozart: Don Juan), Lieschen, komorná (Paisiello: Die Müllerin), Lorezza (Boieldieu: Johann von Paris), Therese (Bellini: Die Nachtwandlerin), Puck (Weber: Oberon), Dáma (Mozart: Die Zauberflöte), Marzellina (Beethoven: Fidelio); 1837: Louise (Ant. Fischer: Das Hausgesinde), Dáma (Mozart: Die Zauberflöte), Susanna (Hérold: Der Zweikampf), Hamei (Meisl–Ad. Müller: Die schwarze Frau), Ludmilla (Spohr: Der Berggeist), Gretti (Meisl–Gläser: Peter Stieglitz), Adele (Donizetti: Hugo, Graf von Paris); 1838: Bärbchen (Mozart: Figaros Hochzeit), Palma (Meyerbeer: Kreuzritter in Egypten, čes. v quodlibetu 2. 12. 1838), Elise (Bellini: Die Nachtwandlerin), Jeanette (Donizetti: Der Liebestrank), Servilia (Mozart: Titus), Donna Elvira (Mozart: Don Juan), Královna noci (Mozart: Die Zauberflöte), Fanny (Grétry: Richard Löwenherz), Therese (Guolfinger von Steinsberg–Tuček: Hans Klachel), Alice, venkovská dívka (Rossini: Graf Ory); 1839: Ládka (F. Škroup: Udalrich und Božena), Víla Erlinda (Hensler–Kauer: Die Donauweibchen), Slečna Mitzerl (Perinet–W. Müller: Die Schwestern von Prag). Hostování: 1844: Antonina (Donizetti: Belisar), Elvira (Bellini: Die Puritaner), Norma (Bellini: Norma), Amina (Bellini: Die Nachtwandlerin), Julie (Bellini: Montecchi und Capuletti), Královna noci (Mozart: Die Zauberflöte), Adina (Donizetti: Der Liebestrank), Constanze (Mozart: Belmonte und Constanze = [Die Entführung …]). • Štýrský Hradec, výběr: 1839–42: Lucia (Donizetti: Lucia von Lammermoor), Elvira (Bellini: Die Puritaner), Amina (Bellini: Die Nachtwandlerin), Adina (Donizetti: Der Liebestrank), Agathe (Weber: Der Freischütz), Norma (Bellini: Norma), Violetta (Marsiani: Der Bravo), Zerlina (Auber: Fra Diavolo), Lucrezia (Donizetti: Lucrezia Borgia). • Mnichov, výběr: 1842–51: Eudoxia (Halévy: Die Jüdin), Gretchen (Lortzing: Der Wildschütz), Elektra (Mozart: Idomenäus), Donna Anna (Mozart: Don Juan), Královna noci (Mozart: Die Zauberflöte), Linda (Donizetti: Linda von Chamounix), Kunigunda (Spohr: Faust), Antonina (Donizetti: Belisar), Adina (Donizetti: Der Liebestrank), Elvira (Bellini: Die Puritaner), Lady Harriet (Flotow: Martha), Bertha (Meyerbeer: Der Prophet), Margarethe von Valois (Meyerbeer: Die Hugenotten).
Prameny a literatura
Cedule StD 1836–38, 1844, NMd. • Česká včela 2, 1834, s. 408 [Chmelenský]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 5; 1845, s. 24 [hostování 1844]; d’Elvert: Theater, s. 128, 129, 132, 160; Teuber III, s. 259; J. Plavec: František Škroup,1941 [lit.]; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 200; Vondráček II; A. Kittl: Činohra StD 1824–62; J. Kapusta: Hudební svět rodiny Rettigů. K otázkám společenské hudebnosti za obrození, Hudební věda 18, 1981, s. 142–162 [lit. a pram.]; Münchner Theaterzettel 1807–1982, vyd. K. Schultz, München ad. 1982; J. Frýzek: Henrietta Anna Joana Rettigová, primadona assoluta, Rychnov n. Kn. 1995; J. Johanides: Magdalena Dobromila Rettigová, Rychnov n. Kn. 1995. • Eisenberg; Otto [v hesle R. Magdalena Dobromila]; ČHS; NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 442–444
