Syn bohatého vídeňského kupce. Po otcově smrti (1807) matka dohlížela na jeho vzdělání (angličtina, francouzština, hra na klavír). Po matčině smrti se P. ve dvaceti letech zpočátku věnoval kupeckému a později úřednickému po­volání v bankovnictví, brzy se však vrátil k hudbě a začal vyučovat hře na klavír. Zároveň studoval zpěv u dvorního vídeňského pěvce J. Tomaselliho a vídeňského zpěváka Mozatti­ho (zde se osobně seznámil s Rossinim). Studi­um završil během cesty po Itálii. Po návratu byl angažován ve vídeňské dvorní opeře jako první bas buffo u německého a druhý bas buffo u italského souboru (Kärntnertortheater, impresári­ové D. Barbaja a L. A. Duport, debut jako Podesta, Rossini: La gazza ladra, 24. 1. 1823). Když bylo oznámeno, že impresáriové o Veli­konocích 1825 skončí, odešel P. 1824 k ředite­li J. A. Stögerovi do Štýrského Hradce a s ním i do Prešpurku [Bratislava]. 1826 se vrátil do vídeňské dvorní opery, kde ztvárnil řadu vel­kých basových rolí. 1828 hostoval na pozvání G. Spontiniho v královském operním divadle v Berlíně, nepřijal však nabízené angažmá, vá­zán slibem návratu ke Stögerovi do Štýrského Hradce na podzim 1828. Cestoval ještě Němec­kem a několik týdnů strávil v Paříži. Ve Štýr­ském Hradci se dobře osvědčil. Stöger ho vzal s sebou 1832 do vídeňského Theater in der Josefstadt, kde nastupoval místo ředitele, a 1834 i do Prahy, kde přebíral StD. Zde P. setrval do svého penzionování 1. 5. 1862, za ředitelů Stögera (1834–46, 1852–58), J. Hoffmanna (1846–52) a F. Thomého (1858–62).

V Praze se uvedl jako zkušený, spolehlivý a herecky vyspělý zpěvák. Zpočátku opakoval velké basové buffo role z vídeňského repertoá­ru a zpíval i Papagena a Leporella. Záhy však začal ztrácet hlas a pokles pěveckých schopností vyrovnával technikou a propracovaným výrazem. Postupně však předával role K. Stra­katému a nové operní postavy studoval už oje­diněle. Od počátku byl obsazován v činohře (1834/35: Komerční rada Herrmann, Bauernfeld: Die Bekenntnisse; Vůdce lupičů, Rau­pach: Robert der Teufel; Caspar Mehlwurm, Nestroy: Eulenspiegel; 1837: Ottowald, Ebert: Bretislaw und Jutta; Hrabě Otto, Kleist–Holbein: Das Käthchen von Heilbronn; Sedlák, Ch. Birch-Pfeiffer: Der Astrolog und sein Knecht [Vor­spiel] – Der Mädchenraub). Drobnější činoher­ní postavy hrál trvale (písaři, notáři, důstojníci, radní, sluhové, domovníci ad.). V opeře se tě­žiště jeho repertoáru posunovalo k menším komickým úlohám; zvláště se uplatnil ve hrách se zpěvy a parodiích, jimiž si zajistil stálou přízeň publika. Od 1. 5. 1842 působil rovněž jako vi­tální režisér opery a hudebních frašek. Díky důkladnému hudebnímu vzdělání zastupoval také kapelníka při korepeticích sólistů a při zkouškách sboru. V Praze byl znám i jako klavírní pedagog.

I přesto, že měl v Praze zenit pěvecké karié­ry už za sebou, byl zde P. jednou z význam­ných a všestranných osobností uměleckého světa. V činohře prokázal herecký talent, když dokázal promyslet celkový charakter postavy a důsledně jej interpretovat. Originálně tvořil zvláště komické role, často s improvizovanými partiemi, přičemž dodržoval patřičnou míru vkusu. I k malým úkolům přistupoval zodpo­vědně a pečlivě. 

Role

Vídeň 1823/24: Podesta (Rossini: La gazza ladra), Sebastian Brandel (F. Paër: Der lustige Schuster), Leporello (Mozart: Don Juan), Wilhelm Gürtner (Auber: Der Schnee); 1826: Basilio (Rossini: Il barbiere di Siviglia), Oroe (Rossini: Semiramide), Baptiste (Auber: Maurer und Schlosser), Mephisto­pheles (Spohr: Faust). • Praha, 1834/35, repert. s hud­bou: Bartolo (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Mac Irton (Boieldieu: Die weisse Frau), Wilhelm Gürtner (Auber: Der Schnee), Hidraot (Rossini: Armi­da), Melchthal (Rossini: Wilhelm Tell), Dóže benát­ský (Rossini: Othello), Fernando Villabella (Rossini: Die diebische Elster), Lord Kockburn (Auber: Fra Diavolo), Hrabě Ronow (F. Škroup: Udalrich und Božena), Hrabě Caralli (Grétry: Raoul genannt der Blaubart), Daniel Capuzzi (Hérold: Zampa), Leporello (Mozart: Don Juan), Anselmo (Marliani: Der Bandit), Der Bruder Tuck (Marschner: Der Templer und die Jüdin); 1836: Lorenzo (Auber: Die Stumme von Portici), Knoll, správce (Paisiello: Die Mülle­rin), Kancléř (Auber: Die Ballnacht), Intendant knížecí kapely (Auber: Concert am Hof), Doktor Kräuterpresser (Donizetti: Der Liebestrank), Rytíř Feldek (F. Škroup: Die Geisterbraut), Rocco (Beethoven: Fidelio); 1837: Vůdce mexického vojska (Spontini: Ferdinand Cortéz), Cuno (Weber: Der Freischütz), Lord Walton (Bellini: Die Puritaner), Rochus Be­senstill (F. Hopp–J. Hopp: Die Bekanntschaft im Pa­radiesgarten, die Entführung auf dem Himmel und die Verlobung in Elysium), Bijou (Adam: Postillon von Lonjumeau), Soudce Caspar Mauskopf (F. Hopp–Ad. Müller: Hutmacher und Strumpfwirker, oder Die Ahnfrau im Gemeindestadtel, parodie), Zobair (Meisl–Gläser: Peter Stieglitz), Bertram (Nestroy–Ad. Mül­ler: Robert der Teuxel, parodie), Maikäfer, bohatý sedlák (Nestroy–Ad. Müller: Moppels Abenteuer im Viertel Unter-Wiener-Wald, in Neuseeland und Monacco), Schierling, bohatý soukromník (F. Hopp–J. Hopp: Die Kinder des Waldes), Leporello (Mozart: Don Juan ve slavnost. představení 4. 11. 1837 k vý­ročí premiéry, kde byly otevřeny škrty, včetně závěru opery), Tutu, vládce kouzelného ostrova (Raimund–W. Müller: Der Barometermacher); 1838: Doktor Alfonso (Mozart: Così fan tutte), Bustorius, kouzel­ník (Raimund–Drechsler: Das Mädchen aus der Feenwelt), Cantarelli (Hérold: Der Zweikampf), G’schwind, divadelní sekretář (Gleich–Riotte: Der Postillon von Biechowitz, parodie), Pan von Klippen­bach (Nestroy–Ad. Müller: Glück, Missbrauch und Rückkehr, oder Das Geheimnis des grauen Hauses, parodie), Williams (Grétry: Richard Löwenherz), Buxer, kastelán (F. Hopp–J. Hopp: Das Gut Waldwegg, die Husaren und der Kinderstrumpf), Mac Irton (Boieldieu: Die weisse Frau), Dragoun Schwarz­bart (Lortzing: Die beiden Schützen), Hyderabab, vládce ostrova v indickém oceánu (F. Hopp–J. Hopp: Der glücklichste Mensch), Doktor Fieber (Guolfin­ger v. Steinsberg–Tuček: Hans Klachl), Vrchní nad­lesní z Eschenbachu (F. Hopp–J. Hopp: Elias Regen­wurm oder Die Verlobung auf der Parforce Jagd), Hofmistr (Rossini: Graf Ory); 1841: Van Bett (Lortzing: Zar und Zimmermann).

Prameny a literatura

Cedule StD 1834–41, NMd. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr, 1838, 1839, 1845 až 1866; E. Meliš: Nynější stav hudby v Čechách vůbec a v Praze zvlášť, Lumír 7, 1857, zvl. s. 1003; Bohemia 19. 4. 1862, č. 94; 4. 6. 1865, č. 133 [úmrtí]; Recensionen und Mittheilungen über Theater und Musik, Wien 1865, č. 25 [nekrolog]; Jo­seph Proksch: Biographisches Denkmal aus dessen Nachlasspapieren errichtet, vyd. R. Müller, Reichen­berg 1874, 300n.; Teuber III, s. 200–282, 326–364, vše passim, 427, 458, 480, 487, 495, 531, 551n.; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt, Wien 1957. • Wurzbach; Eisenberg; ÖBL; Lexikon zur deut­schen Musik [s rokem nar. 1792].

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 419–420